Konec letních prázdnin se blížil a my při jednom příjemném odpoledni s přáteli vymysleli, že si půjčíme dodávku a vyrazíme na prodloužený víkend do Itálie. Vybrali jsme destinaci na severu Lido di Jesolo, kam navigace ukazovala dojezd za 8 hodin. K tomu jsme přidali Benátky, které jsou blízko a moc jsme se tam chtěli podívat. Za zmínku stojí, že posádku tvořilo 5 dospělých a 3 děti (7, 5 a 2 roky). V Půjčovnazavás.cz jsme si půjčili luxusní dodávku pro 8 lidí a vyrazili cca v 5 hodin ráno.

Cesta utíkala jako o závod, povídali jsme si, plánovali a než se člověk nadál, parkujeme v cílové oblasti. Zvolili jsme cestu přes Folmavu – určitě tankujte po cestě v Rakousku – ceny nafty jsou tam podobné (místy i levnější, než v ČR), kdežto v Itálii se tankuje v průměru za 1,6 EUR za litr.

Ubytování na blind + první jídlo

Jelikož jsme vyrazili jen tak „na blind“ s tím, že si ubytování najdeme přes Booking.com až na místě, zaparkovali jsme na placeném parkovišti a vyrazili na obhlídku města. Vlastně – nejdříve jsme se šli nadlábnout, protože jsme byli natěšeni a také nám kručelo v břiše. 🙂 Restaurací je v Lido di Jesolo nespočet, Každá z nich měla své kouzlo a tak jsme jednu z nich vybrali a šup degustovat místní parády. Talíř plný grilovaných mořských potvor, pizza a chobotnice. To byl první výběr v zemi luxusní gastronomie a nutno podotknout, že jsme byli nadšeni.

Nadšení pokračovalo i po jídle, jelikož jsme se vydali s dětmi k moři a to bylo samozřejmě něco, sluníčko pálilo, my se chladili pivem, vínem a zmrzlinou. Tady naše nadšení teda dost utrpělo, jelikož točené pivo 0,3 l stálo 5 EUR a to je teda něco, co (naštěstí) v té naší zemičce piva neznáme. 🙂

Navíc byla sranda i to, že jsme po celou dobu hledali online ubytování a nic pod zhruba 17 000 Kč/noc nemohli najít. Dost nás to překvapilo, jelikož o týden dříve, když jsme si to nanečisto zkoušeli, bylo ubytování snad na každém kroku prakticky za „pár korun“. Ovšem to by neměl být zrovna tento den v Itálii státní svátek, což jsme nevěděli. Rozhodně každému doporučujeme předem italské svátky prověřit :-D. Oni jsou totiž Italové na ta svá volna dost důslední (viz SIESTA), to jsou skoro schopni i přestat smažit rybu. 😀 Naštěstí se nám po trpělivém hledání podařilo najít 4hvězdičkový starší hotel Russott přímo u vjezdu/výjezdu do Benátek, což se i hodilo a tak jsme tam vyrazili.

Starý a ošklivý hotel, podprůměrné pokoje – ale co, hlavně, že se vyspíme a ráno vyrazíme.

A jdeme objevovat!

Druhý den jsme se na hotelu domluvili, že si můžeme nechat auto zaparkované u hotelu zdarma a vyrazili jsme na autobus vzdálený zhruba 300 metrů. Jelikož jsme hlavy nápadité, vybrali jsme jeden kufr na kolečkách, vyházeli věci do dodávky a každý si do něho dal oblečení a věci na 2 dny, s tím, že přespíme v Benátkách. To bylo parádní a už jsme se nemohli dočkat.

Do Benátek se dojede úplně easy, buď si tedy jako vyberete autobus, kdy se jedná asi o 3 linky, a nebo vlak. Na zastávce se čekalo maximálně 10 minut a už stojíme v Benátkách u pokladny a kupujeme lístky na lodní dopravu. Rozhodli jsme se projet celé Benátky až na ostrov Lido di Venezia, kde si lehneme na celé odpoledne na pláž a pak vyrazíme na obhlídku krásného města.

Lido di Venezia a Benátky

Ostrov Lido di Venezia nás zaujal hned jak jsme vylezli z lodi. Nádherné a upravené město, málo lidí, každý se na nás smál… No úžasné – doporučuji si město projít, ale rozhodně se sem nejezdit koupat na pláž :-D. Ošklivější pláž jsem snad nikdy neviděl. Pokud se rozhodnete zaplatit kolem 7 EUR na osobu, tak je pláž o poznání lepší a máte i lehátko a slunečník. I pláž zdarma ale své splnila – děti si hrály, stavěly hrady z písku a sbíraly mušle. Taková otřepaná funkční klasika.

V 17 hodin jsme celí nedočkaví sbalili a vyrazili do centra Benátek. Z lodi jsme vystoupili v přístavu San Marco a pěšky krásnými uličkami pochodovali směrem k rezervovanému ubytování. V Benátkách se sežene ubytování mraky a to i za přijatelné peníze. Cesta trvala zhruba hodinku, ale přeci jen s kočárkem to nebylo úplně ono, jelikož přecházíte desítky mostů, takže se musel kočárek přenášet a po hodině cesty jsme toho měli až nad hlavu. Ubytovali jsme se během chvíle a šup do sprchy a za další hodinku už sedíme v maličké restauraci (zatím tedy jen chlapi a děti, mamky se samozřejmě čančaly dalších 30 minut) a degustovali místní vínko… bylo skvělé a litr zhruba za 9 EUR.

Restaurace na večer

Po příchodu dam jsme vyrazili najít nějakou pěknou restauraci a to zrovna v Benátkách není úplně problém, je tam asi tak 1 restaurace na 3 m2. Zvolili jsme krásnou, v postranní uličce a opět zažili extázi chuti. Sice následný účet byl také extáze, ale prostě to za to stálo. Co mě ovšem trochu zklamalo bylo to, že si Italové automaticky počítají položku SERVIS, tedy obsluha a to na každou hlavu, i děti a jedná se průměrně o částku 6 EUR na osobu, to mi přijde přitažené za vlasy. Druhý den ráno po podprůměrné snídani jsme šli na bus směrem na pevninu a ty davy lidí proti nám byly nad naše chápání. Strašné, šílené a otřesné, díky bohu, že jedeme pryč.

Takže celkový pocit z Benátek? Hodnotím tak 7 z 10 (skvělá gastronomie, úžasné večery, mraky lidí přes den, docela místy i špína). Na poslední večer naší výpravy jsme se vrátili do Lido di Jesola. To mohu hodnotit jako pěkné pulzující město s velmi rušným večerním životem. Velké množství barů a diskoték se skvělou hudbou a prostředím. Jesolu dávám 8 z 10. Je to dané i tím, že člověk od Benátek čeká něco velkého, úžasného a tolik nedostane.

Cesta zpět

Nedělní cesta zpět byla docela trápení, hodně kolon a místo 8 hodin jsme se trápili na cestě 11 a to nám ten závěrečný pocit trochu pokazilo. Nevadí, jsme rádi, že jsme Itálii navštívili a můžeme si ji ve svém deníčku destinací k procestování odškrtnout.