…všechno kouzelné je přece po třech. Tři vlasy, hádanky, úkoly. Bratrů také nebylo nikdy pět, ani princů a princezen. To samé platí i pro splněná přání. Z toho jsme vycházeli. Splnit si sen. Zhlédnou i shlédnout seňoru Etnu.
Pro někoho nuda jet po třetí na stejný ostrov. Pro nás ne. Těžko se mi vysvětluje, že pokaždé letíme na jiné letiště a tím pádem i do jiné cílové destinace. Že mě osobně Sicílie přirostla k srdci tak, že bych tu chtěla zestárnout. Živě se vidím sedící na zahrádce, v náruči jednoho nebo dva pejsky (proto posiluju, abych je jednou unesla 💪😂) a na půl vážně spílající Zděndovi, proč nevynesl prázdné láhve od Prosecca před dům, že dneska vyváží. A slyším i jeho s kapkou vtipu mi odpovídat: „nebublej bábo a radši se zvedej, za hodinu přiletí Julča s Matym.“ ♥
Tímhle jsem zároveň uvedla naši dovolenkovou sestavu. Už ne ve třech, ani sami, tentokrát v pěti. Kvarteto tvoří obyvatelé od Zajíce. A pátý člen je Zděndovo ségra, která na Sicílii byla před 30 lety. Tenkrát ho vzala s sebou ona, nyní on. 😊
Chtělo by to dovolenou
O tom, že se nějaká jarní dovolená vůbec bude konat rozhodla více méně náhoda. Je lednový pátek večer a my pro nepřízeň počasí mudrcujeme, že není zatím žádná konkrétní vyhlídka na dovolenou. Mám ráda pocit, že je na co se těšit. Tímto se absolutně nerouhám, vždy je na co se těšit… Ale pro cestovatelské srdíčko, je touha po poznání silnější, než si umíte představit. Zdenda ze zvědavosti koukne na Ryanair, po chvíli nachází cenově přijatelné letenky do Katánie s odletem 19.3., a pozor z Prahy. Doslova, než bys řekl švec, je kupuje. Vyvalím na něj oči radostí a překvapením. Ne-e s tímhle klukem se nudit vskutku nebudu. Máme zatím ale jen dvě. Vzápětí informujeme tou dobou nepřítomnou dvojici J&M. O víkendu ségru Léňu. Všichni souhlasí, a HLAVNĚ všem sedí vybraný termín. Olala, můžeme se těšit. Ubytování jsme nechali až na poslední chvíli. Díky pozitivní zkušenosti s Bookingem mi tahle strategie – nejprve letenky, pak až ubytování, vyhovuje, a ještě se nám nestalo – ťukám, abychom měli s hledáním problém. Pro tentokrát jsme vybrali prostorný apartmán přímo v srdci města. Den před odletem ještě přikoupíme dvě zavazadla k odbavení, neb předpověď počasí je ryze aprílová a na Etně nejen leží přes dva metry sněhu, ale aktuálně dokonce chumelí.
Den první – příletový
Odlétáme 19.3. v 9 ráno a vracíme se 24.3. v půl 7 večer. Celkem 5 nocí a 6 celých dní. Oba časy za mě ideální. Ráno na pohodu před 7 z Plzně. Auto necháváme na soukromém parkovišti Levný parking. Cena za stání 800 Kč a samozřejmostí je transfer tam i zpět. Paní „majitelová“ je řízek, to snad ani nejde slovy popsat. Hlásí tak, že se mi v paměti vynoří plejáda 90tkových filmů. Nutno podotknout, že ona je pravděpodobně zažila, ale jaksi zapomněla přeladit na současnost. 😂 BTW. S opakující se frází, že veze Smrt, nedá pokoj ani při cestě nazpět. Na letišti posnídat a než se nadějeme, máváme Česku z oblak. Za místenky jsme klasicky nepřipláceli a sedadla vyšla skvěle. Julča s Matym sedí vedle sebe. Já přímo za Léňou. Ta mimochodem letí poprvé a je mega statečná. Drahá polovička okupuje jedničku. To jsem za roky létání ještě nezažila, mít sedadlo č.1 😂. Pro jeho dlouhé nohy je ale nabízené místo hodně velká výhoda. Kocháme se. Ranní přelet nad zasněženými Alpami nás na Etnu hodně namlsal. Ale ne všichni si let užívají, Matýsek bojuje se silnou virózou a plné dutiny jsou ve vzduchu dvojnásobné peklo. Díky bohu za kapky do nosu.
Katánie
V půl 12 už stojíme v příletové hale a očima hledáme na cedulích jméno, neb v ceně ubytování máme i transfer z letiště. Řidič na nás už čeká. Small talk jeho italsko-angličtinou. Někdo by se smál, ale tohle je třeba další věc, která mě na jihu Itálie baví. Ač nemají velké znalosti cizích jazyků, překypují chutí se s Vámi pobavit. A hlavně mají nefalšovanou radost z každé věty, kterou dáte společně rukama-nohama dohromady. Cesta z letiště do centra Katánie cca 20 minut. Před domluvili jsme si dřívější check-in. Akorát když píšu panu majiteli, že jsme již na místě, přijde od něj zpráva plná tipů, kam vyrazit ať už na výlet, jídlo, anebo nákup. Do dvou minut nás uvádí do našeho Katánského doma. Tady je velká nutnost se na chvíli zastavit. Pan Giovanni je neskutečně milý a vstřícný. Doporučení čerpá z vlastních zkušeností, ale také od dřívějších návštěvníků. Tohle je takový rozdíl oproti jiným destinacím, kde Vám dají klíčky od ubikace a sdělí maximálně čas snídaně a check-outu. Když to dobře dopadne, odcházíte s letáčkem okolí a možnostmi fakultativních výletů. Místní si návštěvníků váží úplně jinak. Nevěřím, že jsme měli „prostě JEN štěstí“. Každé ubytování bylo jiné, ale pro-klientský, a hlavně lidský přístup měli nezávisle všichni jednotliví majitelé. Naše aktuální ubytování se skládá ze tří samostatných ložnic, dvou koupelen, dvou balkónů a prostorného obývacího pokoje s kuchyní. Vše plně vybavené, upravené a čisté tak, že jsme se tu cítili skutečně, jako doma. A to nepřeháním. 😊
První fotka výhledu z balkónu rodinám a první výprava za poznáním. Teplota 15 st. a polojasno. Na koženou bundu a ťapkání ideální počasí. Naše čtvrť sice nepatří exteriérově k nejestetičtějším, ale nachází se na ní vše, co potřebujeme, v kvalitě, jakou si přejeme. Vinotéka, pekařství, a dokonce nejvyhlášenější prodejna Sfincione (pozn. Sicilské koblížky). Ta je přímo pod okny. V životě jsme neviděla před jedním obchodem setrvalou frontu po celou dobu otevíračky. Trošku mi to připomíná vyprávění o legendárním Tuzexu.
Fénix mezi městy
Do historického centra to máme pouhých 5 minut, což beru, jako absolutní bombu. Jako, nechci se chválit, ale ubytování jsem našla já. 😇💪 V podstatě nám stačí projít ulicí k trhu (k němu se dostanu zvlášť) a už se před námi otevírá široký bouleward vedoucí k náměstí Piazza del Duomo. Místo, které nesmíte a snad ani nemůžete minout bez povšimnutí a emocí. Hradby barokních budov – katedrála sv. Agáty (Cattedrale di Sant’Agata), Palác slonů (Palazzo degli Elefanti – radnice) a Palác kleriků (Palazzo dei Chierici) spojený s bránou Porta Uzeda, jako by se modlily k hlavní dominantě náměstí, fontáně dell’ Elefante se slonem z lávového kamene, jež nese na zádech egyptský obelisk. Sloník známý, také jako Liotru má chránit město před katastrofami. Jeho původ není zcela jasný, ale význam má pro místní obdobný, jako náš Andělíček ošmatáček. 😊 Slon je tedy zcela pochopitelně znakem města a svatá Agáta jeho patronka. Při ohlédnutí se do minulosti, má ta víra v ochranu před pohromami hluboké zakořenění. Město ležící (a zdánlivě odpočívající) u samých nohou Etny zažilo nejednou její odvrácenou tvář. A jen díky energii, kterou překypuje, vždy vstalo z popela, jako bájný Fénix. Nejhůře na tom byla Katánie v roce 1693, kdy byla ničivou silou zemětřesení a lávou téměř srovnána se zemí. Sopečných pohrom však zažila nespočet. Při studování historie jsem na nějakém webu nalezla větu: „Catania, město formované ohněm a lávou“. Tak moc se mi líbila, že si ji s dovolením vypůjčím. Je všeříkající. Jen bych doplnila – a popelem. Všudypřítomná vrstva jemného prachu, který mění barvy města do odstínů popelavé. Podle povětrnostních podmínek je ho méně či více. Měli jsme na Etní bublání klidný týden, byť nějaké slabé zemětřesení naměřeno bylo, a i si jednou v noci kuckla. To je povím Vám tak blíže nespecifikovatelný zvuk. Jako by v samém nitru země uhodil hrom. Slyšela jsem ho při noční návštěvě WC. Mimochodem zde zcela běžný jev, kterému nikdo z místních nevěnuje ani vteřinu pozornosti. 😊
Z náměstí po hlavní třídě Via Etnea, která je, jak s oblibou píšu – tepnou města. Vine se přímo směrem k sopce a nabízí široké spektrum možností od jídla, po suvenýry a samozřejmě překrásné výhledy. Zde se hodí zmínit první upozornění. Nikdy se nenechte místními fotit, nejde o náhodné kolemjdoucí, ale tríček, jak z Vás pak vydolovat peníze. Dalším skupinou, která touží zbohatnout na turistické nevědomosti jsou samozvaní přátelé, vychytávka, kdy Vás „někdo“ osloví s otázkou: „Odkud jste?“ Vy v dobré víře odpovíte, frajer se chytne, děkuje, jakou jste mu udělali radost, že se s ním bavíte… bla bla bla a teď pozor, dá Vám dárek, maličkost, v našem případě korálkové náramky, protože jsme přece kamarádi. Nikdy, upozorňuji nikdy si neberte od nikoho nic zadarmo, nebo se ho už nezbavíte. My čtyři byli upřímně rádi za Zděndu, který nekompromisně komunikaci utnul.
První sicilský oběd a první spaghetti Carbonara. Těch se asi nikdy nepřejím. Prví přípitek Messinou. Tou se nepřepiju. 😂 Čas přenastaven na neřeším. Naprostá želví spokojenost. Vytrávit jak jinak než chůzí.
Barokní skvost s antickým srdcem
Málo kdo ví, ale Katánie skrývá za barokní tváří ryze antické jádro. Založena byla kolem roku 730 př.n.l. řeckými kolonisty a zažila tak antické období pod vlivem Řeků, Římanů i Kartáginců. Do částečně dochovaných památek, které můžete navštívit patří římský amfiteátr, který za své slávy patřil k jedním z největších v Itálii a římské divadlo. Bude jich ale rozhodně víc. Není tajemstvím, že pod dnešními moderními ulicemi leží původní římské město. Co asi ukrývá? 😊 Celkově je vliv antiky znát na celém ostrově, a to nejen v architektuře, ale v kultuře, jako celku. Vždyť právě na Sicílii se nachází zachovalejší řecké chrámy než v samotném Řecku. Málo, který ostrov se může pochlubit, tak pestrými kořeny. Nejspíše i díky tomu, je sicilské kouzlo nezaměnitelné. ♥
Počasí nám přeje a tím i nabízené výhledy. Dnešek bude jediným dnem, kdy jsme se mohli pokochat výhledem na Etnu v celé její kráse. Se západem slunce byla její výsost takřka epická. Na večeři na sicilskou pizzu Sfincione. Prosciutto crudo je sázka na jistotu. Julča s Matym vyrazili s pizzou na apartmán, my tři ještě procházkou po osvětleném večerním městě. Ač jsou ulice více „černé“ rozuměj – často si zde ve stavebnictví dopomáhají materiálem, ke kterému mají nejblíž, a to lávovým kamenem, a pak také ten prach, který bez slitování na fasády sedá a sedá…. O to více je celé město osvícené. Památkám dodávají světýlka honosnější háv, městu útulnost. Cestou nazpět vyhlášenou deštníkovou ulicív části města kolem Mercato della Pescheria. Katánie je jedním z italských měst, ve kterém tento umělecký projekt – Umbrella Sky můžete vidět. Nápad pochází z Portugalského města Águedy. Myšlenkou bylo vytvoření stínu v ulicích a zároveň jejich oživení. Vzniklo nejen efektivní zastínění, ale i turisty vyhledávaný pouliční foto koutek. Pro dnešek zážitků víc než deštníků.
Den druhý – ochutnávka bájného Řecka
Ráno nás budí slunce a v kuchyni čeká hotelová snídaně od Léni, která už v 7 ráno běhala po trhu a nakupovala. Máme vše, a ještě něco navíc. Po snídani rychlé pobalení a čeká nás výlet do města Syrakusy. Zapůjčení auta jsme po zkušenostech z podzimu zavrhli hned v prvopočátku a jsem za to upřímně ráda. Pro námi zvolené plány je ideálním řešením vlak. Trať vede podél pobřeží, už samotné výhledy jsou pastvou pro oči. Navíc bych řekla, že naše Pendolino je oproti sicilskému Trenitalia sto let za Gorilou. 😊 Do Syrakus nás jedna cesta vyšla na 8,5 euro na osobu a trvala bezmála hodinka a půl. Z nádraží cca půl kilometru do centra, ale kochatelné je městečko od samého začátku.
Syrakusy
Přímořské město, které se rozprostírá z jedné části na pobřeží a z druhé na ostrůvku Ortigia, jež jsou spojeny mostem. Hovoří se o něm, jako o nejkrásnějším řeckém městě na světě, co do množství a zachovalosti antických památek. V roce 2005 byl jeho archeologický park Neapolis zapsán na seznam UNESCO. Domov věhlasného matematika Archiméda a prostředí, kde se daří růstu Papyru.
Naše první kroky míří na kafíčko s mlskou. Jestli se něco stále dokola opakuje, pak jsou to mé výběry sladkého. Pistácie na sto způsobů. Už třetí dovolenou nebaštím v podstatě nic jiného a pořád mám pocit, že to, co jsem právě ochutnala, je zaručeně nejlepší ever. V chutích jsem Češka na baterky. 😊 Dál už vyrážíme vstříc poznávání místních architektonických skvostů. Míjíme Fonte Aretusa (Fontánu se sladkovodním pramenem, která nás na první dobrou upoutala bujnou hradbou z Papyru). Procházkou podél městských hradeb. Slunce svítí, až by se jeden opaloval, jarní vítr má ale druhé jméno svěží, a tak mikči s díky necháváme. Po všech zkušenostech z letních měsíců musím podotknout, že jarní dovolená ve stylu skutečné poznávačky je nejlepší možné načasování. Možná bych ji pro příště šoupla o měsíc, ale možná ani to ne. Město je diametrálně odlišné od Katánie, je čistší, světlejší, pocitově učesanější. Starobylé, sluncem vyšisované budovy v čele s hradem Castello Eurialo skvěle kontrastují s azurově modrým nebem. A za silného hučení moře pak společně vytváří úplně nadpozemský vibe. Pro tyhle chvíli žiju. Se Zdendou se shodujeme, že nám tato část města hodně připomíná Trapani.
Nelze se slovně vyjádřit ke každé jednotlivé památce, ale vypíchnu ty nejvýznamnější.
Řecké divadlo z 5st. př.n.l., takové kamenné srdce města. Má jedno z největších hledišť na světě a své drama zde uvedl i slavný Aischilos. Římský amfiteátr – opět jeden z největších svého druhu. Antický Apollónův chrám. Katedrála narození Panny Marie, původně řecký Athénin chrám. Santa Lucia alla Badia (kostel zasvěcený patronce města), Chrám sv. Jana Evangelisty v katakombách (jde o historicky nejcennější raně křesťanskou památku Syrakus). Santuario della Madre Vergine delle Lacrime – moderní kostel z druhé půlky minulého století. Postavený je na místě, kde v roce 1953 došlo k zázraku, který ani moderní věda nedokázala vyvrátit a tím je plačící obraz Panny Marie. (Pozn. Analýza potvrdila složením – lidské slzy). Hodně zajímavé. Každopádně, monumentálnost se kostelu rozhodně upřít nedá, ale osobně tomuto uměleckému stylu úplně nerozumím. A v neposlední řadě Dionýsovo ucho (uměle vytvořená jeskyně nedaleko města) pro ty, co ještě nemají dost kroků.
My máme, neb se téměř nepozorovaně zatáhl horizont a déšť už je ve vzduchu cítit. Vracíme se o vlak dřív. Z nádraží ještě na nákup. Dešti jsme ale neunikli a že to byl to jeden z nejintenzivnějších dešťů, jaký jsem zažila. Chvíli jsme zvažovali, co dál, ale čekat se nám na jeho konec nechtělo. Respektive, převážná část chtěla jít a Zdenda by čekal. V mžiku jsem promoklí na kost. Papírové tašky s nákupem rozmočené na kaši, ještě že jsme si na večeři zakoupili ty křupavé bagetky. 😂 Jeden z nás dost bublal, těžko uhodnout, kdo. 😊 Véča v italském stylu, až se stůl prohýbá. I inkriminované bagetky to kupodivu zvládly. Před spaním ještě plánujeme, co podniknout další den. Nedělní předpověď je nejpříznivější z celého týdne, vyjma Etny, která hlásí pro změnu čerstvou sněhovou čepici.
Den třetí – esence Sicílie
Probouzíme se do skoro letního dne, který jsme se večer domluvili strávit v Katánii. Částečně každý po své ose. Zatímco, my snídáme, ranní ptáče Léňa už běhá po památkách. Po jídle vyrážíme se Zdendou na vyhlášené trhy, Juli s Matějem ještě užívají pomalého rána s tím, že nás doženou. Trhy se nachází přímo pod Piazza del Duomo a jsou naprosto dechberoucí. Najdete na nich vše, od zeleniny, ovoce, ryb (které Vám na místě klidně i ugrilují), po bleší trhy, ale i stánky s klasickým oblečením. Přijde mi, že se tu setkává snad celé město. Dav se pohybuje pomalu, co vteřinu se před Vámi někdo zastaví. Prodejci křikem lákají ke koupi jejich zboží. Vůně se linou z každého rohu a mísí se ve vzduchu v nekonečnou esenci Sicílie. Krásný zážitek, ale nervy na to nemám. Ustupujeme do okrajové části, kde se dá nejen pohybovat ale už i skutečně dívat. U katánského dědečka, který prodává šátky, zakoupíme jeden pro moji mamku.
Juli s Matym to vezmou hopem ještě víc. Společně se setkáváme na náměstí, kde pouliční umělec brnká na housle skladby známých. Ve chvíli, kdy se rozezní tóny známé od Hanse Zimmera se přidají k husí kůži slzy. Krásný okamžik. Odpolední program čítá krom kávy procházku na pláž. Na tu jsem zvědavá hodně. No, nebudu lhát, lehké zklamání proběhlo už cestou. Bezmála pěti kilometrová trasa industriální zónou, kouř z výfukových plynů spolu s pobořenými stavbami a halami neudělal na začátek nejlepší dojem. Pláž ještě pro sezónu nepřipravená, což jsme čekali. Po lednovém hurikánu, který se oblastí kolem Sicílie prohnal a ve velkém pustošil, jsou navíc na pláži pohozená ještě dřevěná torza čehosi. Budou mít do zahájení sezóny ještě co dělat kluci italský. Také jsme tu spatřili první Karetu v životě. Bohužel uhynulou. Mrzení obou veliký. Aspoň jsem jí přinesla na rozloučení mušličku a popřála na poslední vyplutí. I to je život. Pláž jinak dlouhá, široká a zlatavě písčitá. Porovnání s „Karibským“ Mondelem a Trapani bych se vyhnula, jsem si ale jistá, že v letní sezóně bude prostředí víc než příjemné. Ač jsme si s sebou v batůžku nesli plavky, došlo jen na smočení nožek. Fouká a slunko se zrovna rozhodlo přimhouřit očka na obláčku. Na koupačku vskutku není.
Jak už jsem v předešlých článcích zmiňovala, naše dovolené jsou hodně aktivní, a tak se není čemu divit, že i přes 20-ti tisící kroků vyrážíme pěšky ještě na véču. Baví mě, jak při každé toulce městem narážíme na další a další památky, které naším očím doposud unikly. Aktuálně nás k jedné doslova navedl probíhající ohňostroj. Aneb na konci ulice temné tak, že i krtek by si radši svítil baterkou 😊, nám třpytivé odlesky ohňostrojového roje doslova osvítily cestu historickou branou města – Porta Garibaldi na náměstí Piazza Battaglia di Palestro. Ta kombinace je možná trošku prvoplánová, ale efektu dostála. Pro véču k „našemu“ pizzaři, tentokrát si ji ale bereme s sebou všichni. Nad sklenkou vínka debatujeme o programu následujících dní. Etna se netváří, na další den je předpověď v podstatě neměnná, posouváme tedy výšlap na předposlední den a necháme si o ní aspoň zdát.
Den čtvrtý – bez hiku není dovolená
Taormína, město, na něž jsme se těšili už od zakoupení letenek. Tolik chvály se o něm říká a píše. Miloval ho Goethe či Oscar Wilde… Vzdálené je od Katánie hodinu a půl vlakem a následně dva kilometry pěšky z vlakové zastávky Taormína. S 200 metrovým převýšením. Město je defacto vykutané na hoře Monte Tauro. Tuto informaci jsme dopředu nevěděli, nebo alespoň ne všichni. Nám kozorohům kamenitý terén vyhovuje, o nás nejde, ale jsou tací, kteří šplh po skalách zas tolik nepreferují. A už vůbec nevyhledávají, že Juli? 😂 Pro ty, co do Taormíny zamíří autem, přímo do historického centra je vjezd zakázán, ale naleznete zde několik vyhrazených parkovišť. Pozor, místní policie tu zákazy opravdu ostře hlídá a případné pokuty jsou vysoké!
Předpověď od rána hlásí v horách déšť. V duchu se modlím ať nás nespláchne, jako předevčírem. I pro tentokrát nám počasí přeje. Slunce vylézá přesně v úrovni začátku šplhání a krásně nám tak hřeje do zpocených zad. 😊 Pár kapek spadlo, ale nic dramatického. Škoda vyndavat deštník. O Syrakusách se hovoří, jako o nejkrásnějším „řeckém“ městě, o Taormíně pro změnu, jako o nejkrásnějším městě Sicílie. Samá nej má tahle oblast. Po zdárném výstupu vcházíme do ryze historického města. Pro kochače, jako jsem já, nabízí Taormína opravdu ideální místo k nasátí atmosféry. ✨Kráčíme úzkými kamennými uličkami a jen otáčíme hlavičkami. Domky jsou malebnější. Jejich výzdoba a doplňky hýří barvami. Jasně červená se slunečnou žlutí okolnímu kameni dost sluší. Po katánské šedi příjemná změna. I atmosféra města je odlišná, více živá a hravá. Není se čemu divit, v žilách ji pulzuje nefalšovaná sicilská krev. Jen se procházet a být. To je oč tu běží. Taormína je městem více pro zážitek než vyloženě o hledání památek, byť jich tu je významných také nespočet. Většinu objevíte procházkou městem.
Stejně, jako my, začněte kávou se zákuskem v podobě dechberoucích výhledů na Jónské moře a do hor z centrálního náměstí Piazza IX Aprile. Neskutečně fotogenické prostředí s ještě neskutečnější energií. Zde jsou mimochodem i čisté veřejné toalety (poplatek 1 euro). Náladu mi nepokazil ani ne dvakrát vřelý kavárník. Tuším, že jsem zabočila k jedinému morousovi ve městě. 😅 Nákupy suvenýrů a ochutnávky místních lahůdek cestou po třídě Corso Umberto. Samozřejmě nesmím opomenout obě dominantní brány, které do města uvádí – Porta Messina a na druhé straně Porta Catania. Nejvýznamnější památkou je pak Řecké divadlo – Teatro Greco, které bylo vystaveno v příkrém svahu a svou polohou tak nabízí neopakovatelné výhledy s Etnou v pozadí. A určitě navštivte i kapli Chiesa della Madonna della Rocca, jež je vytesaná ve skále.
Castelmola
Teoreticky právě nadešel ideální čas na oběd, to by se ale nesmělo na vrcholku kopce nad Taormínou nacházet městečko Castelmola… Nás tím pádem čeká ještě zhruba hodinové stoupání do 530 m.n.m. Ale, co by to bylo za dovolenou bez hiku. Nahoře na hoře (jak také ráda píšu) se už přes hřebeny fotogenicky válela mlha. Teplota klesla a hlad oproti tomu vzrostl. Ke Castemole již jen krátce. Další z malebných horských vesniček, která stojí za návštěvu. Vizuálně identická Taormíně, ale již s výrazně horským nejen vzduchem. 😊 Z náměstí Piazza Sant´Antonio se Vám otevře perfektní výhled na pobřeží až k Messině. Turistů potkáte cestou výrazně méně, neb sem již každý nešplhá. Autem opět možno dojet, jen bacha na serpentiny, a hlavně parkovat jen na vyhrazených místech. Zpátky do Taormíny a konečně na extrémně zasloužený oběd. Domácí těstoviny s jemnou smetanovou omáčkou a hádejte s čím ještě? Ano, s pistáciemi. Padly tam všechny, a ještě zbylo místo na mlsku. Mimochodem, u Taormíny jsou i pláže. Tentokrát již Zdenda neodolal.
Garminy večer hlásí 3x překročený denní plán kroků. Nepřekvapuje. A víte co? Přesně takhle dovolenou zbožňuji. 😊 Těsně před spaním padne ještě jedno důležité rozhodnutí. Sen, za kterým jsme sem přiletěli zůstane bohužel nevyplněn. Výstup na seňoru Etnu jsme pro silnou nepřízeň počasí raději zrušili. Zdraví vždy na prvním místě. O důvod víc se vrátit. 😇
Den pátý – birra Messina
Zrušení původního plánu nám nabídlo nové možnosti. Vítězí město Messina, neb pivo Messina😂… dělám si srandu… Dobře z půlky. 😊 Město je sice vzdálené dvě hodiny vlakem, ale dnešní počasí pobytu venku dvakrát nepřeje, tak proč se nesvézt. J&M se rozhodli nevýletit a užít si odpočinkový den v Katánii. I to je zapotřebí. 😊 Do Messiny jedeme pro změnu se společností Intercity. Zajímavostí je, že si při koupi jízdenek (12 euro/osoba/cesta) evidují data z občanek, asi kvůli pohybu lidí v rámci celého státu. Migraci řeší prostě všude. I v Katánii najdete čistě africký slum, čtvrť na periferii, kam bych se po setmění sama bála vkročit. Pocit zvláštní, byť třeba mylný, těžko říct…
Ve vlaku doslova hibernuju. Messina nás přivítala deštěm, ale naštěstí jen chvilkovým. První, co mě při hlubším seznámení s městem napadá je, že se zde absolutně vytratila sicilská autentičnost. Rozuměj, syrová a malebná v jednom. Vše je učesané, třídy a ulice široké. Chaos je ten tam. Přijdu si jako ve Vídni. Tenhle dojem nemám jediná. Dokonce mi ho po mém návratu potvrdila kamarádka, která naopak preferuje čistotu a klid. Z Messiny byla nadšená z Palerma zděšená. Sto lidí, sto chutí. 😊
Neměli jsme tolik času na poznávání, ale ústřední náměstí Piazza Duomo v čele s katedrálou Duomo di Messina, fontánou Fontana di Orione a zvonicí s orlojem můžu jedině doporučit. Figurky se v orloji otáčí každý den v pravé poledne. My to nestihli, vy můžete. 😊 Moc hezké. Dále jsme si vyšlápli ke kostelu Santuario della Madonna di Montalto (Kostel Panny Marie Vítězné), který je současně skvělou vyhlídkou na město a přístav. Ten zdejší je mimochodem jedním z nejdůležitějších ve Středozemním moři. Trajektem se z něj dostanete pohodlně na pevninu. Mít den navíc, uděláme si ještě v rámci poznávání vyjížďku do neméně slunné Kalábrie.
Na závěr výletu malé gastro doporučení. Pokud holdujete těstovinám stejně, jako my, vyrazte na oběd do bistra Piccolino Pasta Bar. Nenápadný podnik přímo v historickém centru a nedaleko přístavu – na Via loggia dei mercanti. Jde o typicky italský fastfood, kde Vám jídlo naservírují na tácku v papírovo-plastovém boxíku… ok to nezní úplně lákavě, ale už první sousto Vás vystřelí na Měsíc lépe než Artemis II. Všichni tři jsme si shodně dali Carbonara a také se shodli, že hodnocení 10 z 10 je v tomto případě málo. Přípitek s birra Messina nemusím asi ani zmiňovat.
Po návratu začít balit. Co si budeme, balení na cestu domů je asi nejméně oblíbená činnost, jakou znám. Jediné milé bylo závěrečné čtení recenzí v Giovanniho knize hostů. Australané, Američané, spousta turistů z Anglie, Polska. Čechů jen pár. A všechny ryze kladné. Co kladné, spíš nadšené. I my jsme zanechali pár děkovných řádků, to ani nešlo jinak. 😇
Den šestý – návratový
Ač byl check-out v 11, jsme domluveni na úschovu zavazadel až do odpoledne. Po snídani na poslední toulky městem. Je asi nejchladněji, sem tam dojde i na deštníky. Počasí ví, že se vracíme. 😊 Na závěr poznávání jsme si ponechali přístav Porto di Catania a klášter San Nicoló l´Arena. Jak jsem již zmiňovala, v oblasti kolem Sicílie se v lednu prohnal ničivý Hurikán. Dle některých údajů měl být nejsilnější ve Středomoří naměřený. Ještě nyní bylo v přístavu možno vidět omlácené, upozorňuji vůbec ne malé lodě, polámané železné lemy mol, trosky z všehomožného. Ale hlavně si při pohledu na vysoké vlnolamy reálně představit, jakých výšek tu vlny dosahovaly. Opačný pohled na historické centrum výrazně hezčí. Jestli jsem z přístavu odcházela lehce smutná, klášter mi náladu zase rychle zvedl. Benediktinský klášter, je barokní komplex budov, ve kterých v současnosti sídlí katedra Humanitních věd Univerzity v Katánii. Zapsaný je na seznamu UNESCO a to už něco znamená. Celou dobu to tuším správně, Bradavice existují! 🤩 Do budovy se můžete jít i podívat. Projít se mezi studenty původními, leč velmi povedeně zrestaurovanými chodbami. Musím říct, že být místní student, sem chci na vysokou, už jen kvůli tomu úchvatnému prostředí. Exteriér, interiér vše je pohádkové. Bonusem navíc je vnitřní atrium, nebo spíš zahrádka, kterou mají studenti a vy tím pádem také, volně zpřístupněnou. Na jaře je podívaná o to barvitější, neb je zahrada plná rozkvetlých Visterií. 👌
Rozlučkové kafíčko se zmrzlinou, zazvonil zvonec a pohádky je pro DNES konec.
PS: Na seňoru Etnu stejně jednou dojde. 😊
PS2: Děkuji rodině, že mohu a děkuji Vám, že čtete.
❤️
