Viděli jste někdy film Nádherná zelená? Tak ten se na Mauriciu vůbec neodehrává, ani s ním tematicky nemá nic společného. 😄 Ale při první cestě mikrobusem po ostrově mi jeho název nešel z hlavy!
Kam se podíváš, NÁDHERNÁ ZELENÁ. Tenhle ostrov bují. Cítíte i vidíte ten růst, úrodnou půdu, vlhko a dokonalé podmínky pro vegetaci všude kolem sebe.

A jak jsem se sem dostala? Jestli čekáte romantický příběh jako z Pretty Woman, kdy mě sem vzal nějaký boháč a společně baštíme ústřice na pláži v pěti hvězdě, tak vás bohužel zklamu. Jela jsem na týdenní služební cestu. I když to zní vlastně možná líp, než ta první varianta, co myslíte? Akorát tedy v tom vedru a vlhku chodit po prohlídkách hotelů bylo trochu náročnější. I tak to bylo skvělé. Stala se totiž velká věc. Zařadila jsem další kus téhle pěkné planety na svůj seznam oblíbených míst.

Jak už ze spisů mých služebních cest znáte, tu pracovní část vynechám, jak jen to půjde. Jednak jde jen o prohlídky hotelů a společenské večeře, druhak to také není nic úplně veřejného (a zajímavého). Zaměříme se raději na ostrov jako takový, tipy na výlety, místní kulturu, historii a taky vám ráda doporučím suvenýry i některé velmi kvalitní možnosti ubytování. Během týdne jsem totiž stihla navštívit 24 hotelů a z toho v 7 z nich i bydlet a vyzkoušet místní jídlo a servis. Pokud se chcete naladit ještě, než se na čtení vrhnete, doporučuji obléknout si košili s ibiškama, udělat si nějaký ananasový ledový drink a posadit se do parní lázně. Pokud jste celý promočení, nemůžete pořádně dýchat, teče z vás, všude je totální vlhko, ale jste šťastní, máte nastaven ten správný vibe a můžeme začít. 😄

Jako nechce se mi!

Je to tu, dostala jsem program služební cesty. Jestli jsem to ještě nikde nepsala, vždycky, když mě pošlou na nějakou služebku, je to jako naschvál. V programu se totiž VŽDYCKY objeví nějaká plavba lodí. A já s hloubkou ve vodě nejsem zrovna kámoška. Hlavně teda v oceánu, ale ani divoké řeky a podobné vychytávky nejsou můj favorit. A tak, aby tam někde nahoře nebyla přerušena zvyklost mě nasírat, objevila se v programu celodenní plavba na katamaránu. Jo, pro někoho splněný sen. Pro mě naopak hromada bezesných nocí před odletem. Výlety jsou totiž v rámci služebky vždy povinné, abyste o nich mohli vyprávět i klientům. K tomu ještě březen – měsíc cyklónů. A také se mi nechtělo letět tolik hodin. Cesta tam byla operována z Prahy, přes Vídeň až na Mauricius a zpět do Prahy přes Curych. Celkem asi 12,5 hodiny letu + čekání mezi. Jeden z posledních zážitků v letadle z Dubrovníku za chorvatské bury totiž nebyl vůbec příjemný, tak když si n něj vzpomenu, nechce se mi vždycky vůbec nikam. 😅 Ale o tom třeba někdy příště. Říkáte si, to je strašný, jak je nevděčná, vždyť poletí na tak pěkné místo. Co si budeme, občas to tak mám. Místo abych se těšila, napřed přijde mé úzkostné a vše řešící já, které shromáždí všechna negativa, prověří, co se po cestě a na místě může stát, vymyslí řešení ke všem případným neduhům a pak teprve přechází do fáze těšení. Pokud to máte stejně, dýchejte a čtěte dál. Všechno samozřejmě dopadlo výborně a nebylo se čeho bát. Jednak jsme letěli se skvělým kolegou, který měl celý program na starost a zařídil, abych na plavbu nemusela a měla den pro sebe na hotelu. A druhak – let byl samozřejmě pohodový jako vždycky. (Ten Dubrovník byl prostě výjimka.) Směrem tam byl operován přes Austria Airlines a zpět přes Swiss, obě tedy suprové kvalitní aerolinky. Mohu vypíchnout prostor, jídlo i servis v letadle. Na všech letech opravdu špička. Až všechny ty deky, polštářky, dárečky, sendviče, dobrůtky a časopisy nebylo kam dávat 😄 Poučení tedy zní, i když se někdy bojíte, nenechte si zkazit náladu a jděte do toho, ono se to nějak poskládá a bude to nakonec fajnový.

Trocha historie

Pokud byste ostrov hledali na mapě, je to v pořadí druhý takový ten malinký flíček ležící v indickém oceánu napravo od Madagaskaru. Prvním flíčkem je ostrov Réunion.

Když se vrátíme zpátky do historie, střídalo se to tady jako na orloji.

Mauricius kdysi býval neobydlený. Objevili ho prý portugalští mořeplavci, ale vnímali ho jen jako zastávku na svých cestách. Kolonizovali jej až nizozemci, kteří ho pojmenovali po svém princi Mauritsi van Nassauovi – Mauritius. Brzy poté kolonii kvůli cyklonům a špatným podmínkám opustili. Stihli tady ale zavést otroctví a začít v malém pěstovat cukrovou třtinu. Další na řadu přišli francouzští osadníci. V té době byl ostrov přejmenován na Île de France, začaly se stavět přístavy, rozvíjet ekonomika a rozjely se tu plantáže s cukrovou třtinou ve velkém. Přivezli se další otroci z Afriky a postupně se začala budovat místní kultura, koloniální architektura a vyvíjet se dnes rozšířený jazyk kreolština. Ostrov se stal francouzskou kolonií, a i když to bylo zhruba v 18. století, do dnes je tu vliv Francie velmi patrný. Během napoleonských válek ostrov dobili Britové a vrátili mu oficiální název Mauritius. Také zde bylo Brity v roce 1835 zrušeno otroctví. Do dnes se na výročí zrušení pořádají velké slavnosti s tradiční africkou a kreolskou hudbou a tanci. V té době sem také migrovali indičtí dělníci, a to mělo zásadní vliv na budoucí demografii. I přes to, že byl ostrov zhruba 160 let pod britskou nadvládou, zůstala zachována spíše francouzská kultura. Dne 12. března 1968 se ostrov stal nezávislým na Spojeném království. A v roce 1992 byl vyhlášen samostatnou Mauricijskou republikou – svobodným ostrovním státem.

Multikulturní společnost

V současnosti zde žije zhruba 1,3 milionu obyvatel. S tím že převážnou většinu tvoří Indové a muslimské komunity, další část Kreolové afrického původu a zbytek Francouzi, Evropané a sem tam nějaký Číňan. I když je nejrozšířenějším náboženstvím hinduismus, na své si přijdou i křesťané, najde se i pár mešit, a dokonce i nějaký ten chrám pro buddhisty. Co tím chci říct? To pramení z nadpisu. Mauricius je velmi multikulturní a zajímavý tím, jak spolu všechna místní etnika i náboženství v klidu koexistují. O nic menší dobrodrůžo je i zaměření se na řeč. Dlouhá staletí se tu mluvilo hlavně francouzsky. Proto se v médiích, na úřadech i ve školství široce používá francouzština. Přes to že úředním jazykem je angličtina. A aby toho nebylo málo, mezi místními a v běžné komunikaci se dorozumíte hlavně kreolsky – což je vlastně takový mix francouzštiny a afrických jazyků. Takže pokud tady chcete bydlet, lepší umět všechny tři. Místní lidé jsou velmi milí a přátelští. Když jsme přiletěli, přišlo mi, jako by tu čas běžel na jiných vlnových délkách. Všechno je pomalé, pohodové, nikdo se nestresuje, nikdo nechodí rychle. Až mi přejíždění mezi hotely přišlo docela uspěchané na místní poměry. V každém hotelu nás vždy uvítali vychlazeným navoněným ručníkem na osvěžení. (doporučuji zavést v létě v našich domácnostech) a nějakým skvělým fresh džusem z místního ovoce. Také jsme po příletu dostali na uvítanou kolem krku velký náhrdelník z voňavých žlutých květin. Povídala jsem si i s naší slovenskou průvodkyní, která na Mauriciu žije a říkala že vláda a systém je tam taky fajn. O své lidi se prý stát docela hezky stará a všichni mají dobré podmínky k životu.

A co ten DODO v názvu?

Pták Dodo je na Mauriciu něco jako Četník v Saint-Tropez. Je prostě všude. Tedy teď už není. Stal se ovšem jeho symbolem a jelikož byl endemickým druhem = tedy žil pouze na Mauriciu, celá jeho historie je s ostrovem úzce spjata. Když sem přiletíte, na letišti vás přivítá právě nápis: „Welcome to land od DODO„. Podle historických záznamů byl tento asi metr vysoký, nelétavý pták vyhuben lidmi zhruba v době první kolonizace nizozemci. Poslední byl prý zpozorován kolem roku 1681. Možná se jej ale znovu dočkáme, jelikož USA chce technikou klonování postupně rekonstruovat genomy vyhynulých zvířat a vracet je zpátky na zemi. Povedlo se to před pár měsíci třeba s dávno vyhynulým druhem vlků, pokud jste zaznamenali. A jak dinosauři, tak i DODO jsou zatím další na (trochu děsivém) seznamu. Ne že bych toho hraní na Boha byla příznivcem, ale Amerika si stejně dělá, co chce. Tak uvidíme za pár let.

Kam vyrazit na výlet?

Lidi často hází Mauricius a Maledivy do jednoho pytle. Ale já bych řekla, že jsou více než odlišné. Na Mauriciu je totiž pořád co dělat. Nabízí hromadu aktivit a překrásných míst která lze objevit, jídel, která ochutnat a mnoho zmíněných kultur, jež lze pozorovat. I tak se sem stejně jako na Maledivy létá hlavně pro ty nádherné bílé pláže a tyrkysovou vodu, to ne že ne…

Île aux Cerfs

Hlavním tahákem je ikonický ostrůvek s bílým pískem Île aux Cerfs, jako stvořený ke šnorchlování. Nachází se východně od hlavního ostrova a dostanete se sem hlavně na katamaránu nebo lodí. Ano, já bohužel ostrůvek neviděla, ale kolegové básnili, jak je nádherný.

Blue Bay Marine Park

Pokud jste fanoušci šnorchlování, okouzlí vás zátoka Blue Bay Marine Park na jihu ostrova. I místní říkali, že je to vůbec nejlepší místo pro plavání mezi korálovými útesy a pozorování různobarevných rybiček, želv a často si zaplavete i s delfíny.

Le Morne

Jestli nejste vodní živlové a láká vás spíše obdivování pozemské přírody, doporučuji vyrazit na výšlap na nejikoničtější místo Mauricia – horu Le Morne. Je vysoká 556 m a je zapsána na seznamu památek UNESCO. Vždy je lepší vzít si s sebou nějakého místňáka, který už zná cestu. Na vlastní pěst to může být docela nebezpečné. Časově to vyjde na 3-4 hodiny. Cesta je z počátku docela pohodová, ale potom začne strmě stoupat, vy se začnete potit, hůř dýchat, znáte to… pod nohama to začne být hodně kamenité a místy je potřeba i lezení po skalách. Zhodnoťte tedy svoje možnosti dříve, než vyrazíte. A hlavně s sebou pití, pořádnou obuv, pořádné oblečení a všechny záchranné propriety, kdyby něco nakonec nebylo v pořádku.

Black River Gorges National Park

V nádherném národním parku Black River Gorges National Park jsem měla pocit, jako bych se vrátila v čase o miliony let zpátky. Je to jeden z posledních zbytků úplně původního deštného pralesa na ostrově. Dokážete si možná představit tu procházku dechberoucí přerostlou džunglí. Nádherné endemické Ebenovníky nebo tzv. Dodo Tree – též endemické stromy Tambalacoque. Říká se, že jejich růst byl závislý právě na ptáku Dodo, protože jedl plody, semena prošla trávením a díky tomu mohla znovu vyklíčit. Po jeho vyhynutí se prý přestal přirozeně rozmnožovat i strom. Dále mezi hustou vegetací objevíte obří kapradiny, přesličky, pnoucí se liány. Snad už chybí jen ti dinosauři. V parku, co se fauny týče potkáte hlavně vzácné ptactvo. Poštolka mauricijská je tady chráněná, dále vám nad hlavou občas proletí roztomilý růžový holub a nebo zelený papoušek Alexandr reunionský. Také tu pobíhá nespočet ještěrek a gekonů a prolétají netopýři. Vsadila bych se ale, že by tato džungle dokázala schovat i větší zvířata. To že jsme žádná nepotkali, ještě neznamená, že tu nežijí 😅 Tahákem národního parku jsou také nádherné vodopády jako třeba Alexandra Falls, Tamarin Falls, Cascade des Galets nebo Cascade 500 Pieds. Když se ale budete procházet bez cíle, můžete objevit i další bezejmenné. Příroda si tu zkrátka žije vlastním životem. Bacha, je tu horko a vlhko, vezměte si s sebou dostatek vody. A není tu signál.

Chamarel

U vodopádů zůstaneme, protože ten nejvyšší, který můžete na ostrově objevit je tzv. Chamarel Waterfall v oblasti Chamarel. A jestli máte rádi rum, určitě jste slovíčko Chamarel na nějaké láhvi kvalitního pitiva v průběhu let zahlédli. Výrobna rumu se nachází kousek odtud. Nás ale teď zajímá Chamarel Seven Colored Earth Geopark. Národní park s nádherným přírodním úkazem „sedmibarevné země“ Je to jedinečná oblast na ostrově, kde najdete vedle sebe různě barevné písečné duny. Odstíny se mísí od fialové, modré, přes žlutou, hnědou až do červené. Tato nádhera vzniká postupným rozpadem sopečné horniny a jejími následnými procesy. Barevné písky se mezi sebou nemíchají. Když je promícháte, zase se oddělí. Ať ještě pro znalce úplně nepřeskočím ten rum, můžete si udělat výlet i do Rhumerie de Chamarel, destilérie rumu z cukrové třtiny. Celý areál je koncipovaný jako velká rozkvetlá zahrada, v níž najdete samotnou destilérii, kde si můžete domluvit prohlídku od zpracování třtiny až po sudy. Nakoupit a ochutnat místní rumíky a suvenýry. A k tomu doporučuji zastavit se ve skvělé restauraci L’Alchimiste, která je součástí objektu. Na menu najdete vždy max 3 varianty hotového setu jídla, který ten den prostě vaří a hotovo. Jako předkrm dávají báječný domácí chleba s domácím slaným máslem. Já ochutnala místní cizrnovo-zeleninové kari a jako dezert tapiokový pudink. Ale bylo i kuře s hranolkama pro zbytek osazenstva, nemějte strach. 😅 Ještě potřeba zmínit, platí se vstupné cca 450 MUR což je zhruba 250 kaček za osobu. V ceně máte prohlídku, výklad o výrobě rumu a taky možnost degustace. Průměrně 6-8 panáčků. Doporučuji jet sem s řidičem. Nejspíš byste se po vlastní ose zpět nedopravili.

Port Louis

Hlavní město Port Louis jsme proběhli docela svižně. Ve zkratce je tu přístav, paneláky, jedna fotogenická promenáda se zavěšenými deštníky.. ale jinak za mě nic extra. Pokud ale toužíte po suvenýrech, bude vám město náhle připadat jako ráj na zemi. Hlavní „atrakcí“ je Central Market – tedy tržnice. Na dvou bláznivých přeplněných patrech najdete úplně všechno, co byste si odtud mohli chtít odvézt, i to co rozhodně nechcete už nikdy potkat. Dále překřikující se různě promixované obyvatelstvo, libé i nelibé přes sebe se bijící vůně, sem tam po zdi lezoucí šváb, ale ve finále je tu oproti Bali vlastně perfektně naklizeno 😄. Takže dobrý, vzhůru na nákupy. Za mě doporučuji určitě pár lusků místní vanilky. Stejně jako cokoliv, co tady roste, i ty lusky jsou takové gigantičtější, voňavější… prostě je vidět, že tady s růstem nemají problém. Super je taky vanilková esence, pokud si nevíte rady s lusky. Vanilka obecně je místní královnou trhu, takže i parfémy, peelingy, mýdla, kosmetika atd. se šiknou. Hodně populární jsou i místní čaje. Já brala černý s vanilkou a moringový. Nesmí chybět nějaká ta magnetka s DODEM. V mém případě triko s vyšívaným DODEM. Doporučuji koupit aspoň jednu tabulku místní čokolády, je totiž ze 100% kakaa, jen zpracovaná do tabulky. Nevím, jak se jmenuje, ale poznávací znamení je červený obal a vysoká cena. 😄 Velmi populární (ale to bych vzala spíš v rumerii nebo super marketu) je samozřejmě místní rum. Většinou se dá najít menší jakoby testovací sada více příchutí v jednom balení. Často potkáte i krásný suvenýr, rum ve skleněné lahvi ve tvaru Doda. Další super koupí je místní zrnková káva. S Dodo Café nešlápnete vedle. Oříšky a sušené ovoce jsou taky fajn, i když jsem sama žádné nebrala, jen ochutnávala. Kolegové si brali také koření, ale to v tom vlhku, a ne úplně čistém prostředí trhu to spíše nedoporučuji. Pokupte si, co uznáte za vhodné, ale nedávejte si prosím místní indický street food. I sama průvodkyně, která tady žije, z toho měla asi 14 dní na kapačkách 😅 ne vždycky je potřeba zkusit všechno, pamatujte na to.

Escale Créole

Port Louis jsme vzali letecky hlavně proto, že bylo potřeba urvat co nejvíce volného času na další místa. Jako byla třeba fantastická rodinná restaurace s místní kreolskou kuchyní. Bacha, pokud sem budete chtít zavítat, otevřeno mají jen od 12 do 15 a jen přes týden. Vzhledem k tomu, že má na Tripadvisoru dost vysoké hodnocení, doporučuji udělat pár dnů/týdnů předem rezervaci. Tropická zahrada plná zeleně, květin a rozkvetlých stromů v samém srdci skrývá malou verandu s pár stoly, restauraci Escale Créole. Jí se tu jako v mauricijské rodině. Jídlo v plechových kastrolech se servíruje doprostřed stolu a strávníci ho mezi sebou sdílejí. Naberete si kolik, čeho chcete. Provozují jí mamina s dcerou. Obě jsou moc milé, srdečné a neformální. Typická jídla se skládají z kari, různých ragů, rýže, čočky, masa… následují dezerty a panáček rumu. K tomu si můžete vybrat místní nápoje, kávu, colu a nebo jako já kokosovou vodu.

–

Poznámka pod čarou, pokud budete chtít ochutnat tradiční kreolské jídlo, ale nemáte v plánu zavítat do této restaurace, poznávacím znamením pro vás může být ŽLUTÁ barva. Jakmile uvidíte nápis Taba-j a dveře, vrata, okna či celý stánek bude natřený na žluto, právě tady se podávají místňácké speciality.

Sir Seewoosagur Ramgoolam Botanical Garden

Snědeno = nejvyšší čas přesunout se na další skvostné místo, a to přímo do nejstarší botanické zahrady na ostrově. Sir Seewoosagur Ramgoolam Botanical Garden byla založena prý už v roce 1770 jako místo, kde francouzští kolonisté pěstovali koření a exotické rostliny. Je dokonalá. Když vejdete, po chvíli budete naprosto uchváceni obřími lotosovými květy. Ale když říkám obřími, myslím obřími. Jestli vám v Thajsku přišly květy velké, vynásobte je tak osmi 😄. A po čase narazíte i na obří lekníny, jejichž listy mají v průměru 2-3 metry. Seznámit se můžete s kořením v jeho původním „balení“ než vám ho šoupnou do papírového pytlíku. Skořicovníky, Hřebíček, Pepřovník nebo třeba Muškátové oříšky rostou na každém rohu. Palmy s rozpětím listů podobným jako zmíněné lekníny. Prastaré baobaby, ebeny a hromada dalších vzácných stromů, které jste pravděpodobně nikdy v životě neviděli. Sem tam potkáte i jelena a také je tu „výběh“ pro obří želvy Aldabra. Návštěva podle mě opravdu stojí za to.

Kde se ubytovat?

No a na závěr se pustíme ještě do těch hotelů. To je samozřejmě na každém z vás, nejedná se o reklamu a toto ubytování mají v nabídce všechny CK, nejen ta, pro kterou pracuji.

Constance Belle Mare

Pokud chcete fakt luxus, 5*, bez chybičky, jak na pláži, tak v servisu. Perfektní snídaně, Michelinskou restauraci Blue Penny Celar přímo v hotelu, golfové hřiště, francouzské spa, tropickou zahradu, wow efekt, když vás obsluha bude oslovovat jménem… a ještě mnohem více, dovolte mi doporučit hotel Constance Belle Mare. Byl opravdu skvostný a bydlet tady… bylo jako ocitnout se na chvíli v ráji.

Mimochodem právě Constance byl hotel, ve kterém jsem měla den pro sebe, když ostatní pluli na katamaránu. Takže všechno vyšlo přesně tak, jak mělo 😅

Ten den se mě hned po příjezdu ujal manažer hotelu, který mi říkal Miss. Martina, aniž bychom se kdykoliv před tím viděli. Dovedl mě na terasu přímo nad pláží, s výhledem na moře a řekl „Today Miss Martina, you are Princess. Please sit down and wait here.“ Za pár minut se objevilo několik číšníků. Jeden přinesl kávu, druhý čaj, třetí 3 druhy vody, čtvrtý čerstvě vymačkaný džus z ovoce. Pak přišel další, přinesl talíř s croissanty, pain au chocolat, madlenkami a jinými specialitkami z francouzské pekárny. A ten poslední donesl noviny v angličtině. No… chvíli jsem se usmívala ale pak jsem to musela stopnout, jinak bych tu za chvíli měla celou kuchyni. 😄 Po snídani mi hned dali pokoj (i když byl check-in až od 14) kde jsem se v klidu převlékla do plavek a šla do bazénu a na pláž. Potom mě našel pan manažer a doprovodil na oběd. Zamluvil mi masáž. No… Když jsem se vrátila zpět do pokoje, čekala na mě lahev vína jako pozornost podniku, na terase čerstvý ananasový drink. Doufám že nikdo z kolegů tento článek nebude číst, všem jsem řekla že to byl celkem nudný normální den, aby nezáviděli 😅 … a v ten den mě poprvé napadlo, že on ten strach z hloubek není až tak špatnej, co myslíte vy?

Lux Belle Mare

Další krásný, rozlehlý hotel, jehož design je vyladěn do posledního detailu je Lux Belle Mare. Interiéry mě ohromily. V hotelu mají vlastní pražírnu kávy, zmrzlinářství, sushi mistra, rozhlehlé spa, prostě úplně všechno, na co si vzpomenete. Na mě toho bylo asi už moc, ale kdo to má rád, směle do Luxu.  

Veranda Paul Et Virginie

Jestli sem chcete zavítat třeba na svatební cestu, ale toužíte po malém hotýlku, kde bude čas na romantické chvilky a většinu času nepotkáte moc turistů, doporučuji Veranda Paul Et Virginie. Paní majitelka je skvělá. Personál neskutečně příjemný. A prostředí… Netřeba komentovat, prostě jako v ráji.

Preskil Island Resort

A poslední tip – v případě, že je vaše preference jasná… potřebujete zpomalit, stačí vám menší areál, hlavním požadavkem je čisté tyrkysové moře, bílá pláž a KLID. Potom mohu doporučit krásný hotel Preskil Island Resort. Je na malém samostatném ostrůvku, propojeným s pevninou jen jednou cestou. A byl prvním hotelem, který jsme navštívili hned po příletu. Tady nás nechali osprchovat, převléknout, osvěžit… A pak mohla služebka s návštěvami začít, jak se patří.

–

Další poznámka pod čarou – pokud by se vám líbil nějaký hotel kolem oblasti Petit Gamin, kašlete na něj, v této části jako jediné, kterou jsme projížděli byl šílený bordel a po ulicích všude skládky a odpadky. Vyhnout se mu a nekazit si Mauricius bude nejlepší volba. 

Praktické informace

Kdy letět? Od listopadu do března je na ostrově léto. Od dubna do září zima. Počítejte, že od ledna do konce května je cyklonové období. Pokud se chystáte v tomto rozmezí, je lepší udělat si dobré cestovní pojištění. Kdyby se totiž opravdu něco dělo, při 2. stupni se zavírá letiště a je lepší prostě více náklady neplatit ze svého, znáte to. Praktickou pomůckou vám může být aplikace My Hurricane Tracker & Alerts. Tady vidíte pohybující se hurikány, cyklony atd. napříč mapou světa. Už se ví kudy půjdou a taky za jak dlouho tam budou. Neděste se, ne každý cyklon je ničivý. Poslední byl vloni, ale ten před ním v roce 1975. Je dobré být obezřetný, ale zbytečný stres není na místě. Když jde o počasí – tady vám naopak žádná aplikace neporadí. Místní by řekli – Je to prostě ostrov a počasí se mění podle toho, co se děje na moři. Ale pro představu… Než jsme letěli, ukazovala nám apka celý týden vydatný déšť 70-80 %. Realita byla taková, že během prohlídky jednoho hotelu pršelo asi 2 minuty a pak se rozlilo kolem takové dusno, že se všem udělalo akorát nevolno 😅 A po druhé pršelo asi 3 minuty, když jsme jeli mikrobusem do Port Louis. Jinak nikdy.

Z kapitoly víza a papírování – stačí příletový formulář, kde vyplníte klasické info z cestovního dokladu, hotel, kde budete ubytováni, vytisknete a po příletu ukážete na přepážce na imigračním. Vyplníte jej ZDE.

Víte, že ty služebky jsou pro mě pracovní, a tak i když vám nepředám z těchto cest tolik emocí a osobních příběhů, kolik bych chtěla, snažím se alespoň posdílet maximum nasosaných informací. Ale za mě – sem se určitě ještě vrátím po vlastní ose!

Nebýt tu ty cyklony, klidně se stěhuju. 😄

Ostrov, který spousta lidí nenajde ani na mapě, by byl pro introverta jako jsem já prostě geniálním řešením.

Mějte se krásně a moc děkuji, že články čtete.
S láskou Martina