Jak už jste skrze mé předchozí články asi navnímali, jsem velký snílek .. I když je to jistě romantická vlastnost a život se často stává kouzelnějším, rozhodně to neplatí v oblasti cestování.

Od svých 6 let se vehementně zajímám o historii. Jako správná štírka hlavně o tu skrytou, tajemnou a kontroverzní. Pracuji s energiemi, intuicí a mám od mala dost rozšířené vnímání. Často cítím energie míst a dokážu na nich mít různé vhledy z tamní minulosti. Snadno se nacítím na lidi kolem sebe a když se jim podívám do očí, většinu z nich si přečtu jako knihu. Někdo z vás v tuhle chvíli určitě svoje oči protáčí a tak tuto část zkrátím. Má to být stejně hlavně o cestování, že… Řekněme že jsem prostě citlivá na veškeré energie. A s věkem se to stále prohlubuje. Dětství jsem zmínila proto, že v té době jsem viděla svůj první dokument o starověkém Egyptě a přesně od té doby jsem toužila vidět pyramidy v Gíze a prožít jejich energii. Napojit se na starý zdroj. Cítit ve vzduchu písmo času a třeba se i obléknout na chvíli do hávu minulosti. Nevím z jakého důvodu jsem to celý život nechávala stranou a létala na jiná místa, ale asi bych tu realitu dříve prožívala mnohem bolestivěji, než teď. V mnohém nebyla stejná jako ta, kterou jsem si vysnila. Teď už se ale pojďme přesunout na Terminál 1 … a vyrazme společně na prodloužený víkend do Káhiry, hlavního města Egypta.

Nebe na zemi 

Letěli jsme později odpoledne s EgyptAir a let byl naprosto pohodový. Na palubě jsme dostali i povedený a chutný catering, který třeba u „smártů“ na tyto krátké cesty nebývá. Letadlo bylo sice menší, ale tím že mezi námi nikdo neseděl, dalo se to v klidu zvládnout. Když jsme večer kroužili nad Káhirou, nádherně celá svítila. Bylo to jako rozsypané hvězdy akorát na zemi… S frňákem nalepeným na okýnku jsem vyhlížela pyramidy. „Přece tam někde musí být, neříkej mi, že je na noc neosvítili, když je to takový tahák“ Říkala jsem pořád Jirkovi, který letěl se mnou. A hle. Byly tam! Tři červeně nasvícené „trojúhelníky“ svítili v dálce. „Hele hele tamhle jsou“ Bylo mi znovu 6 let a nevěřila jsem, že se to konečně děje a letím té malé holčičce splnit její dávný sen.

Letiště a důležité info

Na letišti je to vždycky blázinec. Po příletu jsme se sešli s celou partou, která se také vydala na tento poznávací zájezd. Když přistanete, mějte připraveno 30 dolarů (aktuálně) a pas. Hned poté si skočte na pobočku egyptské banky, koupit vízum. Jakmile budete mít tu stříbrnou nálepku u sebe, pokračujte na imigrační. Někteří místní na přepážkách jsou velice důležití a svoji práci hodně prožívají. Pokud tedy letíte s cestovkou, je za mě fajn mít s sebou i vytištěnou smlouvu o zájezdu. Někdy jim totiž všechny ostatní dokumenty nestačí, aby vám uvěřili, že v jejich zemi nechcete zůstat na trvalo a máte v plánu vrátit se zpátky domů. Pak už jen pro kufr a tradá do víru velkoměsta. Nedivte se že je všude hodně vojáků a policistů a budete si připadat trochu jako v Čechách v osmdesátkách. Tak to tady prostě je…

První dojem za tmy a neskutečný cvrkot

I když jsem věděla, že v Káhiře žije přes 10 milionů obyvatel, pořád jsem byla romanticky naladěna a čekala že všude kolem sebe uzřím výjevy z pohádky Princ Egyptský. Nejlépe duhu, hvězdičky a vzduch aby voněl po jasmínu. Když jsme nasedli do autobusu a vyrazili do hotelu, cestou bylo ve tmě vidět pramálo.

Světla, troubení a cvrkot všude kolem, nás vtáhli do nočního života ve městě. Po výstupu z klimatizovaného autobusu přišla facka. Směs vůní (a nevůní), těžký vzduch nasycený pískem, z něhož se chtělo kýchat. Teplo. A binec. Ale neskutečnej.

Je fakt že Jirka necestuje tolik co já a tak měl z toho prostředí i nějakou chvíli úzkost a bylo vidět, že se i bál. Rozhodně ve skrytu duše této společné cesty začal litovat 😀
No dobrá, dalo se to čekat, když jde o tak velké město a navíc v Africe. Ale to snílkovství je prostě někdy silnější. Při výhledu z hotelového pokoje bylo vidět hromady vybydlených domů bez oken. Všechno pokryté šedavou vrstvou písku. Ovce a kozy procházející se v odpadcích. K tomu hlasitá arabská hudba, troubení aut a taxíků, lidé bez domova ležící na ulici. A ta energie. Jedním slovem PULZUJÍCÍ. Než se nám podařilo usnout, chvíli to trvalo. Okna v hotelu navíc byla o něco menší, než otvory na ně připravené, takže o zvukotěsnosti se nedalo mluvit. Mě ta změť energií zamotala nejen hlavu, ale i mírně zvedala žaludek. Bylo to jako v Bangladéši. Totální blázinec na jedné velké skládce. Ale dejme tomu šanci. Všude to prostě nemůže být hezký. (Záměrně jsem nefotila ten největší nepořádek).

Den první a město za světla

S ranním probuzením bylo město kupodivu tiché a klidné. Je ale pravda, že v arabských zemích to žije hlavně v noci. Dali jsme si snídani a sešli se venku u autobusu. Projíždět za denního světla Káhirou pro mě byl upřímně obrovský kulturní šok. Jak jsem už nastínila, byla to jedna velká, vybydlená, pískem pokrytá skládka. Vždycky když jsem viděla třeba fotky z války v Iráku, ty rozpadlé, sypající se domy a ulice plné odpadků, suti, lidí bez domova, špíny, koz, ovcí, dětí, …. myslela jsem, že je to kvůli tomu, co se na místě stalo. Takhle to tady bohužel vypadalo úplně běžně. Nebudu lhát, měla jsem celou dobu poměrně velký kámen na srdci. Na jednu stranu mi bylo místních velmi líto. Na druhou, když si člověk představí, kolik peněz za všechna desetiletí nájezdů turistů musela země vydělat a vláda do ničeho neinvestuje… měla jsem trochu vztek. Ten se prohluboval, když jsme projížděli tímto nekonečným bincem a náhle se vždy vynořil na rozpadlém domě nablýskaný transparent s fotkami faraonů nebo starověkých božstev. Prostě binec, skládka, TUTANCHAMON, suť, odpadky, RAMSES, domy bez oken, hladová zvířata, OSIRIS, skládka, děti hledající v sutinách jídlo, HORUS… Prostředí ve mně stále více prohlubovalo smutek a pocit, že tohle všechno je jenom propaganda. Jak jsem psala na začátku, tak energie které jsem vnímala všude kolem sebe, byly jako když někdo doslova znásilní prastaré technologie, posvátné energie… jako když se do vyspělého prostoru nastěhoval někdo, kdo jej nejen odmítl pochopit, zvelebovat a proniknout do jeho tajů… ale šlo mu jen o to, zkasírovat všechny kdo se přijedou podívat a říkat sami sobě „potomci Bohů“.
Snad také cítíte ten kontrast mezi snem malé holky a tím co právě čtete… Jak moc je to od sebe vzdáleno… na míle daleko. Ale nevzdávám to.

Mno, pojďme se podívat na první místo, které jsme v rámci výletu navštívili.

Saladinova Citadela a mešita Muhammada Alího

Saladinova citadela byla založena ve 12. století sultánem Saladinem, jako obranná pevnost proti křižákům. Dnes je jednou z nejvýznamnějších památek v Káhiře. Je z ní panoramatický výhled na město. Avšak kvůli velmi znečištěnému vzduchu toho často moc vidět není. Traduje se ale, že když je jasno, dají se odtud zahlédnout i pyramidy v Gíze. Za to mě se povedlo zachytit UFO, nebo dron? Posuďte sami 🙂

Uprostřed hradeb stojí Alabastrová mešita. To je tedy jenom přezdívka, protože její interiéry jsou kompletně obloženy alabastrem. Oficiálně je to Mešita Muhammada Alího, který je uvnitř i pohřben. Kdybyste nevěděli, tak Muhammad Ali nebyl jen ten slavný americký boxer 😀
Je pouze jmenovcem toho původního Muhammada, který byl zakladatelem moderní egyptské dynastie. Označují ho za otce rozvinutého Egypta. Původem byl nejspíš Řek, narodil se v tehdejší Osmanské říši, což je dnešní severní Řecko. A do Egypta se dostal jako důstojník osmanské armády. Tu zreformoval, podporoval průmysl, zemědělství a obchod, zakládal školy. A tak ve zkratce vznikl moderní egyptský stát. Mešita je uvnitř nádherná. Stěny a sloupy jsou obložené alabastrem, kopule vykládaná zlatem. Okna z barevných vitráží přes než prochází slunce dokreslují kouzelnou atmosféru, kterou tvoří stovky zavěšených světel nejen ze stropu. Však se pokochejte na fotkách níže, řeknou více, než má slova.

Pět pravidel Islámu

Uvnitř jsme byli s naším průvodcem Georgem. Káhiřanem, který byl křesťanského vyznání. Povídal nám o historii. A také předal 5 základních pravidel Islámu. Pokud jste o nich nikdy neslyšeli, pojďme na ně pro zajímavost mrknout.

1/ Šaháda

Vyznání víry.
 „Není boha kromě Alláha a Muhammad je jeho posel.“
Tímto vyznáním člověk vstupuje do islámu.

2/ Salát

Povinná modlitba pětkrát denně směrem k Mekce.

3/ Zakát

Povinná charitativní dávka (almužna) pro potřebné, obvykle 2,5 % z určité části majetku.

4/ Saum

Půst od úsvitu do západu slunce během měsíce Ramadan.

5/ Hadždž

Pouť do Mekky, kterou má každý muslim vykonat alespoň jednou za život, pokud mu to zdraví a finance dovolí.

Náměstí Tahrír a plavba po Nilu

Naše cesty dále pokračovaly do centra Káhiry. Projížděli jsme kolem náměstí Tahrír, kde se nachází takové to původní, známé káhirské muzeum. Dnes už se z něj postupně přesouvají všechny artefakty do nového GEM – Grand Egyptian Museum – v Gíze. Tam se později také podíváme. Jinak Tahrír arabsky znamená „osvobození“ a pokud aspoň trochu sledujete světové dění, určitě jste toto náměstí zaznamenali v roce 2011, kdy došlo k egyptské revoluci a masovým demonstracím proti prezidentovi Husní Mubarakovi.

Dále nás čekala plavba po Nilu.

Za zvuků arabské hudby jsme se projeli asi 45 minut. Z lodi vypadala Káhira pořád tak nějak stejně omšele. Ale to tak prostě je, už mi docházelo zase to známé „jiný kraj, jiný mrav“ a byla jsem klidnější…

Muzeum Egyptské civilizace

Po skončení plavby jsme se přemístili do centra staré Káhiry, části zvané Fustat. Tady se nachází National Museum of Egyptian Civilization. Otevřeli ho celkem nedávno – v dubnu 2021. Najdete tady hromadu krásných památek, od pravěku po moderní islámský svět. Části muzea jsou rozděleny tematicky. Jedna z nich se zabývá třeba jen samotnou řekou Nil.

Hlavním „tahákem“ tohoto muzea jsou ale především mumie. V podzemí jich najdete hned 22. Všichni králové a královny zvučných jmen odpočívají tady, ve skleněných rakvích.

Když jsem se dívala do těch spících obličejů, bylo mi jich vlastně líto.. Kdysi, v době ve které žili, třeba zemřeli v rodinném kruhu.. následovalo dlouhé léčení bolesti v srdíčku pozůstalých, balzamování zemřelých, uložení na věčnost a posvátnou cestu smrti. Všichni se postupně smířili s tím, že ten dotyčný odešel.. No a uběhlo cirka 3000 let, my jsme ho bez dovolení vyhrabali a teď na něj čumí miliony lidí denně a i po smrt komentují, jaké měl vlasy, čelisti, nebo jak malého byl vzrůstu. No nenaštvalo by vás to? Čekáte že se smrtí přijde konečně klid a ono houbelec.

Muzeum je ale celkově pěkně zpracované. Tvůrci se tady snaží ukázat, že Egypt není jen starověk, ale že má taky další, pro stát důležitou historii. V areálu je francouzská cukrárna, kavárna i možnost luxusnějších nákupů v arabském stylu. Venku si můžete odfrknout v okolí jezera Ain el-Sira, které je upravené pro návštěvníky. Kolem se dá relaxovat v příjemné zahradě. Taková oáza klidu uprostřed cvrkotu města.

Nákupy z tisíce a jedné noci

Cestou z muzea jsme se stavili na obídku a pak přišel na řadu ten největší blázinec. Pravý arabský bazar Khan el-Khalili, který se nachází nedaleko mešity Al-Azhar. Byl založen už ve 14. století a patří mezi vůbec nejstarší a nejslavnější orientální tržnice na světě. Jak si ji představit? Jako změť barevných uliček, přecpaných zbožím, od lamp přes imitace starověkých figurek až po čaj a koření. K tomu přihoďte spoustu smlouvajících pánů v dlouhých halenách a turbanech, pobíhající děti, žebrající bezdomovce, zmatené a ztracené turisty a typickou hudbu… Stačilo nám nakouknout a po chvíli jsme se rozhodli se raději posadit na kafíčko v místní kavárně pod mešitou. Pokud byste ale vyráželi přímo na nákupy, ráda vám ve zkratce sepíšu, co se tu dá sehnat.

Šperky a to hlavně zlaté nebo stříbrné. Už jste někdy viděli na krku někoho známého přívěsek s egyptskou kartuší, kde měl své jméno vyryto v hieroglyfech? Pravděpodobně jej měl odtud. Nejen tyto přívěsky zde umí vyrobit na míru.

Lampy a dekorace ty já obecně miluju. Arabskou lampu mám i já doma jako lustr a nemůžu se na ní vynadívat.

Parfémy. Pokud jste ujetí do esencí, vonných olejů, růžové vody nebo typických těžkých ambrových parfémů s názvy Kleopatra, Tutanchamon, Ramses nebo Nefertiti, které se za vámi budou linout ještě hodně dlouho, jste na správném místě.

Oblečení a kůže vás nadchnou hlavně kvalitou. Známá egyptská bavlna, len či hedvábí a oděvy z nich jsou na každém rohu. Stejně tak kožené tašky, pásky, peněženky atd.

Když jsem v orientu, vždycky kupuju koření a ibiškový čaj. A tady je samozřejmě ráj obojího. Pokud se bojíte hygieny, zkuste vybrat ten nejméně podezřelý stánek, u kterého je pořád plno a koření se „točí“ a nebo si najděte krámek přímo v centru města, kde koření nakupují místňáci.

Za mě vždy doporučuji egyptské koření na kuře s citronovou trávou, to je opravdu lahůdka. Potom sušené ibiškové květy na čaj a na inhalaci při nachlazení skvělý tzv. Crystal Mint.

A doporučení pro toulky tržnicí? Smlouvejte! Usmívejte se 🙂 a chraňte si peněženku.

Jinak je tu poměrně bezpečno. Nejlepší je když s sebou máte egyptské libry nebo dolary v hotovosti.

Jídlo a první pomoc při bolestech břicha

První den byl poměrně nabitý vjemy i pocity. Dojeli jsme na hotel, dali sprchu a vydali se na véču. Místní jídlo je zajímavé. Většinou se skládá z masa, rýže, placek a k tomu různé omáčky jako tahini (sezamová pasta), hummus (cizrnová pasta), jogurt a na doplnění pickles, oříšky či olivy. Nebo na čecháčka = obložit talíř vším co najdu a pak mít bolebřich 😀 touto cestou jsme se naštěstí nevydali.

Každopádně, pokud by vás postihla známá faraonova kletba, což za mě je asi nejvíce pravděpodobné zrovna v ne moc čisté Káhiře, doporučuji si už na letišti (nebo v nejbližší lékárně) koupit lék Antinal. Jsou to takové žluté tablety, balení stojí asi 2 USD a pomohou do 2 hodin zastavit řekněme nežádoucí chování vašeho střeva. Pozor, neberte tyto léky preventivně, jak to někteří cestovatelé dělají. Jsou opravdu schopné vám zastavit pochody ve střevech na delší dobu. Čím déle je tedy budete brát, tím déle bude trvat než se vše navrátí do normálu. Berte je jen když cítíte že je to s vámi velký špatný.

Po prvním dnu už jsem ani neslyšela venkovní cvrkot přes neutěsněná okna a odpadla jako miminko do peřin.

Den druhý – Gíza a GEM

Je to tadyyy, jede se na pyramidky! Hlava mi od rána nedala chvíli klidu. Budu tam cítit nějaké energie? Bude to zvláštní? Budou kameny vibrovat? Budu mít nějaká vidění? Dojde mi tam něco velkého? Zároveň ten uzemněný dospělý hlas říkal – radši se moc netěš holka.. No.. nechtěli byste žít v mé hlavě…

I když jsme bydleli přímo v městské části Gíza a pyramidy od nás byli asi 6 km, do Gízské nekropole nám cesta trvala něco přes hodinu. Na silnicích je tu opravdu živo a než se někam dostanete, trvá to věčnost. Mimochodem, mám tu jednu zajímavost ohledně řidičáku. Věděli jste, jak tady probíhá autoškola? Pokud to tedy není až moc silné slovo 🙂 No, trvá celkem asi tak 30 minut. Nastávající řidič si sedne s policajtem do auta, rozjede se, couvne, zastaví, zaparkuje, …

a dostane řidičské oprávnění. Nechci rýpat, ale podle mě to leccos vysvětluje 😀

Prostě hrobky

Pyramidy v Gíze jsou světovým fenoménem už po mnoho desítek let. I když do dnes nikdo s jistotou neví, kdo je vlastně postavil, místní vláda má jasno. Připravená propracovaná pohádka, tzv. „schválená historie“ která je celému světu vykládána do nekonečna už snad ale přestává fungovat. Stačí byť jen jeden den bádat a hned víte že je to blbost… Průvodci ale mají dáno, co musí říkat, tak se na ně nezlobte. Vždy s vámi v autobuse jede také policajt, který poslouchá výklad, aby věděl, že nikdo nepodvádí.
Ověřený průvodce vám tedy asi tak každé 3 minuty zopakuje…..
1/ že jsou to „prostě hrobky“ – ač se nikdy v žádné pyramidě žádný sarkofág ani mumie nenašli.

2/ že je „prostě postavili Egypťané za pomoci otroků“ – ač má jeden kvádr průměrně 2-3 tuny a třeba velká Cheopsova pyramida je postavena zhruba z 2,3 milionu kusů (!) těchto kvádrů… a v žádné z pyramid nebyl nalezen ani jeden jediný hieroglyf, napovídající o civilizaci, která je postavila.

3/ že „žádné bláboly o energiích nejsou pravda“ – ač se během let 2024-25 pomocí radarových senzorů našli pod pyramidami energetické turbíny, které jsou stále funkční a sahají do hloubky až 2 km pod zem.

4/ že „tady byla od jakživa poušť“ – i když jsou na kvádrech viditelné stopy vodní eroze a když se pořádně podíváte, kam šlapete, můžete zjistit že se procházíte po prastarém mořském dně, plném zbytků zkamenělých korýšů a tzv. „kamenných penízků“ což jsou fosilie nejen mořských lilijnic.

5/ že „pyramidy nemají žádné speciální umístění“ – i když jsou srovnány přesně jakoby opisovali hvězdný pás souhvězdí Orion. Například strany velké pyramidy míří dokonale na sever-jih-východ-západ. Souřadnice velké pyramidy jsou 29,9792° severní šířky. Rychlost světla je 299, 792 km/s. Prý je to náhoda.
6/ a také „že jsou pyramidy staré zhruba 2-4 tisíce let“ – i když zrovna tropické období, ve kterém už tady (stejně jako Sfinga, ale k té se ještě dostaneme) stály bylo zhruba 9-14 tisíc let zpět. No.. a teď babo raď 🙂

Každopádně, pojďme se přesunout zpátky do destinace…
Gízská nekropole je oplocená a má svou vstupní bránu. Tady si můžete koupit lístky a také je možné zakoupit vstupy do jednotlivých pyramid. Z autobusu vystupujete, projdete turnikety a kontrolou a za chvíli zase do autobusu naskáčete. Mezi pyramidami jste totiž většinou popovezeni, nejsou tak blízko u sebe, jak se z té klasické fotografie, kterou všichni známe, může zdát.

Jako první se většinou jede na vyhlídkovou plošinu, kde vidíte všechny pyramidy z větší dálky.V okolí jsou toalety, obchůdky a spoustu beduínů s velbloudy, kteří se vám snaží prodat v podstatě cokoliv. Když si chcete udělat selfíčko, mile se nabídnou, že vás vyfotí, ale dokud nezaplatíte, je problém vám mobil vrátit. Prostě – NO THANKS!, nebo ignorace fungovala vždycky 😀 Tichý úžas . . .

Když se ale opravdu zastavíte, přestanete si všímat všech turistů a zadíváte se do dáli na ty ohromné, záhadné stavby… můžete najednou uslyšet ticho v sobě. Wow, dívám se na něco, co tu stojí už tak dlouho. Na něco, co vidělo svět o kterém nikdo z nás nemá ani ponětí .. svět, který toužím znát. Vidělo to své stavitele, ať už to byl kdokoliv. Překonaly tady v tichu, obklopeny pouze pískem tolik staletí. Ani se nehnuly. Možná je v nich ukryto tolik vědomostí, o kterých nemáme ani tušení. Možná byly postaveny technologiemi, které jsme dříve měli, ale dnes jim nerozumíme. Možná by nám dnes tolik usnadnili hypotékou protkané životy. Jen na dálku z nich vyzařovalo mnoho moudrosti, uzemnění … ten pocit se nedá popsat slovy. Je vlastně rozporuplný. Nevím jestli jde z pyramid světlo a dobro nebo spíše něco temného a nečistého. Možná bych to nazvala něčím kosmickým, neuchopitelným, neznámým. Tak či onak myslím, že se pravdu během příštích pár let dozvíme…

Pojďme si ve zkratce říct nějaká fakta.
V Gízské nekropoli stojí blízko sebe 3 pyramidy. Ta nejmenší je Menkauerova, prostřední Rachefova a tzv. Velká pyramida prý patří faraonu Cheopsovi. Kousek od ní stojí ještě 3 malé polorozpadlé pyramidky, které prý byli věnovány manželce každého z faraonů.
Do Menkauerovi a Rachefovi pyramidy si můžete také koupit vstupenky. Uvnitř však není nic zajímavého. Vedou tam pouze úzké šachty. Nikde žádné nástěnné malby, hieroglyfy, sochy, artefakty. Spíš takové technické prostory, nebo jak to říci. Všude kolem potkáte hromady obchodníků, beduínů, velbloudů a do nosu vám poleze pronikavý pach všeho možného z okolí. Nečekejte klid, všude jsou samozřejmě kupy turistů. Pokud ale na chvíli zpomalíte a zapomenete na cvrkot kolem sebe, zkuste si jen tak otevřít dlaně a projít se kolem každé z monumentálních staveb. Možná ucítíte jemné brnění v prstech. Možná uslyšíte v uších pískat prastarou frekvenci, možná si všimnete něčeho nevídaného. To je jen na vás a vašem naladění. Dovolte mi to v tuhle chvíli nechat otevřené…

Sami časem uvidíme, k čemu byli pyramidy postaveny. Jaký je jejich smysl pro tento svět, nebo jaký byl jejich smysl v dobách minulých. Někteří tvrdí že jsou stále aktivované a na tzv. energetické mřížce Země stojí přímo ve středu. Tato mřížka dále zahrnuje různé další posvátné stavby po celém světě. Jako třeba Machu Picchu, Stonehenge, Avebury, Teotihuacán, Angkor Wat, sochy Moai na Velikonočních ostrovech a tak dále. Pátrejte, hledejte pravdu, probouzejte se. Máte to ve svých rukou.

Sfinga

Nemohu opomenout nádhernou sochu lvice s hlavou faraona, nazývanou Velká Sfinga. Ta je umístěna docela daleko od pyramid, i přes to, že z jednoho úhlu na fotkách dokáže vypadat jako strážkyně, která je přímo před celým panoramatem. Už při prvním pohledu na její tělo vidíte, že něco není „v pořádku“. Původní, vodní erozí omletý kámen, na kterém je poznat že už tady opravdu stojí nějaký ten pátek a leccos si zažil, je z venku obložen uhlazenými cihličkami. Ty byly přidány dodatečně. Stejně jako hlava, jenž je nepoměrně menší než tělo.

I sama lví ochránkyně, jak se jí někdy říká, je velkou záhadou. Na stupeň přesně je zarovnána na východ. Když tedy ve dnech jarní a podzimní rovnodennosti vychází slunce, první kdo se na něj dívá je právě Sfinga. Často se o ní říká, že je časovou kapslí a až se sejdou všechny správné podmínky, tak se otevře její tajná komnata, ve které jsou ukryté všechny staré pravdy o Atlantidě, významu světa i původu nás jako lidských bytostí a naší na míru vytvořené DNA. Dle starých legend by v den přesunu do planetárního období Vodnáře měla probudit svou moc a zvýšit skokově vědomí všech lidí na planetě. Nevím jak to je, ale můžeme se nechat přesvědčit. Podle všech možných výpočtů by tento den měl nastat právě letos, v roce 2026. Vím i přesně kdy by to mělo být, ale nechte se překvapit. Napište mi pak do komentářů, jestli se vaše duchovní vědomí někam posunulo, nebo zda stále koukáte na zprávy a čekáte až vás vlády zachrání a začnou mluvit pravdu. 🙂

I původní skála, ze které je socha vytesána, byla jistě nějakou dobu pod vodou, nebo alespoň podléhala silným přívalovým dešťům, tak jako jsem zmiňovala u pyramid. Podle archeologů by měla být ještě mnohem starší než blízké pyramidy. Stejně tak si nejsem jistá, jestli z ní cítím dobro nebo zlo. Ale je monumentální a záhadně krásná.

Možná vám bude připadat zajímavé, co vlastně slovo Sfinga znamená. Z řečtiny se dá přeložit doslova jako „škrtička“. Řecké sfingy byly podle mýtů negativní démonické bytosti, které pokládali lidem zapeklité otázky a když na ně nedokázali odpovědět, byli zabiti. Přesněji uškrceni. Sochy se lvím tělem, ženskou hlavou a křídly byli nebezpečnými mytickými bytostmi. Je zajímavé, že zrovna v Egyptě měli být najednou symbolem ochrany.

Co se týká praktických informací, na všech zastávkách jak u pyramid, tak i u sfingy je možno si pokoupit drobné zboží, nápoje a odskočit si na toaletu. Přímo před lvicí stojí ještě mramorový zádušní chrám faraona Rachefa. Je celý z červeného mramoru s alabastrovými podlahami.
Pokud budete u památek při následující cestě do muzea váhat, které stavby a památky jsou opravdové, a které už vytvořili ti kteří se do pozůstatků prastaré civilizace nastěhovali… tak ty z červeno-černého mramoru jsou původní a ty z pískovce jsou od nástupců.

Pokud se chcete dozvědět o egyptských mystériích více, než dovoluje nynější mainstream, hledejte na Youtube sérii videí, na které jsem koukala, když mi bylo asi 10, možná ani ne.. A jmenují se „Okem Boha Hóra“ … Tady se nebojí kvantové fyziky ani dalších informací, které se stále více a více ukazují jako pravdivé.

GEM

Poslední zastávkou bylo nové muzeum, jehož název Grand Egyptian Museum dostal zkratku GEM. Pokud tedy bude v nabídce CK napsáno, že jedete do GEMU, už víte, kam vás odvezou. 🙂

Muzeum se oficiálně otevřelo 1.listopadu 2025. Jestli jste zachytili, tak v té době byli sociální sítě plné reklam a následných technoparty přímo mezi pyramidami a Sfingou. Co vám budu povídat, i když nevím, odkud se ty stavby vzali, přišlo mi to při nejmenším neuctivé. Hlavně v případě, kdy Egypt všem zarytě tvrdí, že jde o NEKROPOLI a pyramidy jsou HROBKY… tak udělat světelnou show a párty pro desetitisíce lidí přímo faraonům na hrobě… No nevím nevím, jestli to není přesně ten nezájem, o které jsem psala na začátku. Který tady dýchá ze všech koutů. Je jedno co tu kdo před tím vystavil a jestli to budeme ctít, nebo to necháme rozpadnout. Hlavně že něco vyděláme.

No… nechci být negativní, ale upřímnost už ze mě prostě nikdo nevymaže. Každopádně… Muzeum je poměrně rozsáhlá stavba, kterou dávali do kupy myslím že posledních 25 let. Sám vnější design je jen o pyramidách. Uvnitř je koncipováno spíše jako nákupní centrum s památkami, nebo jak to správně vyjádřit. Ladureé, Starbucks, asi 10 restaurací, oděvy, šperky, nádobí, bytové doplňky… prostě spousta obchodů ve spodní části. Pak obří socha Ramsese II. A pak schody nahoru, na nichž jsou poskládány artefakty tak „jak šla ve starověku cesta životem“. Takže od narození po smrt. Wow, nečekané že? 🙂 Muzeu jako takovému je věnováno jedno rozsáhlé patro rozdělené na očíslované sekce. Hlavním lákadlem je kompletní Tutanchamonova hrobka, včetně originálních zlatých sarkofágů, masek i všech artefaktů, které v ní Howard Carter kdysi našel. Ano musím říct že památky, které tu objevíte, jsou opravdu zachovalé a krásné. Od předmětů z běžného života, přes královské hrobky až po duchovní symboly, kanopy a balzamovací techniky. Zpracované je to hezky, jen jsem asi čekala trochu více. Však uvidíte sami, jestli se sem chystáte.

Když vyjdete ven z hlavní budovy a dáte se doprava, v jedné z dalšíh budou je k vidění velmi zachovalá dřevěná loď. S Jirkou jsme si nebyli jistí, jestli je pravá. Kdyby byla, nejspíš by se se svým tvarem ani neudržela na hladině a pádla by se vody ani nedotkla, ale těžko říci, třeba kdysi byla hustota vody jiná, nebo se s ní plavilo třeba po hvězdných řekách. Kdo ví 🙂

Muzeum GEM je umístěno přímo naproti pyramidám v Gíze. Když vystoupáte do toho „muzejního patra“ a vejdete dovnitř dveřmi nalevo, protáhněte se za černým závěsem. Odtud se vám otevře krásný pohled na celou partičku těchto špičatých monumentů. Na návštěvu si vyhraďte tak 3 – 4 hodiny. A pokud razíte po vlastní ose, tak ve středu a v sobotu je otevřeno až do 21 hodin. I my tu byli v pozdních odpoledních hodinách a mohu jen doporučit. V tuhle dobu je tady jen pár turistů a máte ke všemu hezký přístup.

Večer už nás čekal jen návrat na hotel a spánek. Brzy ráno nás autobus odvezl na letiště, tam jsem pokoupila už jen pár datlí a kolegyním pár čokolád s kadaif (takové ty křupavé „vlasy“ které jsou v každé dubajské čokoládě).. a letělo se zpátky do Prahy.

Závěrem

Tak a tím končí pohled skeptika na nejznámější starověkou civilizaci všech dob. 😀
Samozřejmě nikoho nepřesvědčuji o tom, co píšu, jsou to jen léty samo-výzkumem nasbírané poznatky. Proti Egyptu jako takovému nic nemám. V Marse Alam se mi líbilo, tam bych se klidně vrátila, ale Káhira prostě nebyla můj šálek kávy. Nebo jsem na tak silnou kávu nebyla připravena.

Každopádně jestli uvažujete o návštěvě pyramid, neváhejte a jeďte. I kdyby to mělo stát jen za to brnění v prstech nebo hučení v uších až budete procházet kolem.. či ověření si, že je Sfinga velmi rozporuplná stavba. Doporučuji zvolit přesně podobný zájezd rovnou do Káhiry. Pokud totiž budete chtít podniknout výlet z letovisek jako je Marsa Matruh nebo Hurghada, počítejte s cestou autobusem zhruba 5-6 hodin tam a pak také zpět. I zpáteční let byl mimochodem pohodový a hladký, takže EgyptAir za mě má palec nahoru.

Díky moc za přečtení, snad to na vás nebylo moc kontroverzní. Příští týden se chystám na služebku na báječný Mauricius, tak uvidíme, kdy se tu zase potkáme a co vám o něm napíšu.

Do té doby se mějte krásně. S láskou Martina.