My máme rádi víno…
stejně jako naše nejmenovaná kapela na Moravu pěje ódy, tak i já doslova něžním při pohledu na celoročně bílé pálavské vrchy. Asi každý, kdo jakoukoliv její část a tu po-pálavskou obzvlášť, někdy navštívil, mi potvrdí, že snoubí vše, co ke kvalitně strávenému času potřebujete. Malebnou krajinu, památky, přívětivé lidi, (to asi ta tekutá radost…), povětšinou lepší počasí a pak také tu tekutou radost a životabudič v jednom – víno. Někdo by mohl říci, že právě degustace místního vínka a návštěva sklípků je to lákadlo numero uno a do jisté míry je to i pravda. Nabídnout toho může, ale o poznání víc. Je třeba ji „zdegustovat“ komplexněji. 🙂
Z Plzně nám to trvá o chlup déle, než pražským klukům z Chinasek, ale D1 je bohužel jen jedna a to platí pro všechny. 😉 Když situace a okolnosti dovolí, je cesta pro milovníky řízení poměrně hezká, i když už delší. Pro ty, co neřídí rádi, nebo mají nervy na dranc už před odjezdem, doporučuji jet Pendolinem třeba nach Brno a dále využít lokální dopravu. Ty malé busy jsou děsně boží. A napadá mě, že při aktuální ceně pohonných hmot vychází Pendolino i s připlacenou 1 třídou víc než luxusně! K tomu čistá hlava, nožky hore, v ruce sklenka a jedeš. Značka ideál. 🙂
Valtice
městečko se stejnojmenným zámkem se stalo na dva dny mým výchozím bodem a dočasným doma. Hotel penzion Valtice víc než skvělý. Pan majitel příjemný a nesmírně ochotný. Pokoj s výhledem na náměstí a s výbavou, jako na zámku. Bude tedy noc tak trochu na princeznu na hrášku… jen bez hrášku. 🙂 A nutno pochválit i snídaně, neb to jsem vážně v Čechách asi nezažila. Jasně, skvělá vajíčka, lívance, ale mne osobně nejvíc dostala ve skleničkách, ovocem a oříšky nazdobená krupicová kaše! Vrátila jsem se do dětství. Takže, díky moc za ten nevšední zážitek. ♥
Ač jsem Valtice navštívila v minulosti již několikrát, nikdy jsem jim nevěnovala moc pozornosti, ba ani času a až nyní je s nadšením prošla křížem krážem. Upravené malé náměstíčko Vás na první pohled upoutá dominantní barokní katedrálou. Jen pár kroků od ní Vás pak schody zavedou do rozsáhlého zámeckého komplexu, který čítá kromě samotného Valtického zámku i park na straně jedné a lesopark na straně druhé. Ač venkovní teplota atakovala na slunku 30 stupňů, v lesoparku bylo pocitově o dobrých 10 stupňů méně. Statné voňavé borovice, ale ne ty naše klasické české, ale americké Vejmutovky. Já je důvěrně nazývám „velkošiškaté“, neb jsou jejich hlavním poznávacím znamením velké šišky. Celkem logicky, že jo? 😀 Vzduch prosycený pískem a pryskyřicí, slunko a letní vítr ve vlasech, tak trochu aka Chortvasko. A když pak začaly večer hrát svou melodickou symfonii Cikády, nebylo už o čem. To pak chuť na vínko přijde sama. Jen se tak procházet se sklenkou a jednoduše být. ♥
Asi největším překvapením v jinak již poměrně zmapovaném území bylo náhodné objevení kolonády Reistna u Valtic. K místu dojdete z Valtic cca půl hodinovou procházkou a mně osobně regulérně spadla brada, aneb kde se vzala, tu se vzala. Vkusně zrestaurovaná, s malbami z antické mytologie. Velkolepě vyhlížející a ještě velkolepěji na ohromené příchozí působící. Na energicky silném místě. Husí kůže zaručena. 🙂
Obelisk
kdo navštívil Valtice a má tu možnost, neb zajede i do nedalekého vinařství Obelisk. Vinařství je svého typu nejmodernějším v Evropě. Architektonicky je to za mě skvost. 🙂 Nečekejte, ale žádný romantický moravský sklípek „vonící“ vlhkostí a zatuchlinou, ale moderní stavbu prosvětlenou všudypřítomnými skly, jež vkusně doplňují převážně přírodní materiály, jako dřevo a mramor. Moje pracovní deformace hodnotí kladně i koupelny. 😀 Snoubí moderní pojetí s kapkou okázalého luxusu, ale ponechává duši. Zasazené do širokých lánů vinic tak jemně, že do celkového rázu ladně zapadá. Výhledy, co berou za srdce. S vínem pak dvojnásob. Jestli jste ve Valticích, jako v Chorvatsku, zde se bez mrknutí oka a v jeden jediný okamžik ocitnete v italském Toskánku. ♥ Nedokážu říci konkrétní důvod proč, spíš by to vystihoval pojem Obelisk pocket. A nebyla jsem jediná se stejnou myšlenkou… to už něco znamená. 😉
Degustace s průvodcem fajn, dobré slyšet. Sklepy s nejmodernějšími litinovými sudy dobré vidět. Z vínka pak nejvíce oslovila Pálava a Šampaňské, taková lehká, letní vínka, které vydržíte pít od soumraku do úsvitu. A možná i po něm. Dobrá zpráva nakonec, bolehlav nehrozí. Osobně ozkoušeno. A jak víme, když já něco dělám, tak srdnatě. Bo, když už, tak už! 🙂
Jak už jsem výše zmiňovala, snídaně fenomenální. Po vínku, nebo spíš vínkách chutnala víc než moc. 🙂 Seděla bych a jedla ještě teď. Domů vzít na ochutnávku ještě lahvinku z Vinařského domu Valtice, do kterého mimochodem spadá i vinařská škola! Škoda, že takovou školu v Plzni nemáme, zvážila bych dostudování, bakaláře minimálně. 😀
Lednice
a došlo i na můj oblíbený zámek Lednice. Mám velké štěstí na počasí, a i tentokrát jsem mohla rozsáhlý lednický park projít s hřejícím slunkem v zádech, nad hlavou a v srdci. A kochat se. Když jsem byla malá, přišel mi větší. Přímo vesmírný. Ne že by areál nebyl ve skutečnosti ohromný, to beze sporu je. To dětské oči z něj tenkrát dělaly nekonečnou říši Alenky, kde mluví zvířátka a dost možná i konvičky s hrníčky. ♥
Jen na Minaret nedošlo, nezbyl už čas, ale Vám procházku až k němu rozhodně doporučuji! Jednak je jediným Minaretem v České republice a druhak je překrásný. Nečeský. Pro změnu Islámský. Stojí za to. Bez debat. A nyní po dokončení x-leté rekonstrukce obzvlášť. 🙂
Dalších lákadel v okolí je celá řada. Levandulovým polem ve Starovičkách počínaje, zříceninou gotického hradu Děvičky – Dívčí hrady, Rozhlednou Kobylí a přehradou Nové mlýny konče. Nesmím samozřejmě opomenout samotnou Pálavu se Svatým kopečkem a nejkouzelnějším městečkem Jižní Moravy – Mikulovem.
O tom, ale až příště, neb bude brzy vinobraní a tedy i důvod k dalšímu degustování všech těch moravských krás a radostí. 🙂
Skoro se hodí napsat – na zdraví!
♥
