Kréta

Jak to tak bývá, člověk míní, život mění. V mém případě to platí x-násobně. Povětšinou. V plánu bylo původně psát článek o jiné destinaci, ale jen co jsem usedla k PC a začala chystat fotky a v mysli plánovat, samovolně jsem přešla jinam. Takový návrat do minulosti řekla bych. První tezi bych tedy upravila na – hlava míní, srdce mění. V praxi to pak znamená, že mysl se snaží kozoroží urputností vydobýt vedoucí pozici a jede si svou takříkajíc hlava nehlava, jenže v momentě, kdy začnu skutečně psát, přijde pocitový propad. Hlava prázdná, papír taky… myšlenky a vize v čudu. Básnické střevo spí, nebo se někam na just schovalo. Políbení múzy v nedohlednu. A to je květen! Polibky by měly být všude a nonstop. ♥ Nezbývá nic jiného než se zastavit a naladit. Nebo spíše přeladit. Vlastně to ve výsledku dává víc než smysl, jen se do té fáze pochopení dostat a nebojovat s představou a očekáváním. To totiž nikdy nepřinese nic dobrého a ovoce už tuplem ne.

Na vysvětlenou… nedávno měla narozeniny moje, jak jí říkám, láska rohatá, Nikča. Rohatá, BO je býk, ne asi! (Pozn. BO = protože). Bo, Havířov! Ostraváci by to ukončili krátkým dovětkem začínajícím na P.. to si odpustím. 😀 Ale víme. Komu to doposud nedošlo, neb si v hlavě přehraje zvolávací dovětek na fotbale. Baník a tři tečky… 🙂 Ale zpátky k myšlence. Plánujeme spolu aktuálně týdenní dovču. Potřebujeme ji obě a moc. A taky se potřebujeme obejmout, ještě víc než moc. A jak jsem si tak přemýšlela, kdy a kam, zabloudila jsem v myšlenkách, jak jsme se poznaly na Menorce. Ano, plzeňačka s havířačkou na Menorce. Aneb two rums to room two-two-two. 🙂 Myslím, že návštěvníky s větším apetitem a splávkem ostrov dlouho po nás nezažil a nezažije. Ale o tom třeba někdy příště. No a hlavně pak na naši společnou dovču na Krétě. Doplnila bych, že je to ten případ, kdy se těšíte, jako malé děti a ono se Vám to v průběhu hezky komplikuje a snaží pokazit. Ale nebudu předbíhat, neb pointa je i přes ty trable jiná. Je jedno jak a kde, jediné podstatné je s kým. (Tahle věta je mi mimochodem dosti povědomá, pravděpodobně jsem ji už v minulosti použila. Neb mám možná občas patálie s dovolenkovým průběhem, ale nikdy ne s doprovodem. ♥

…Niky, asi se hodí napsat, že je to spešl pro tebe. A že už se děsně těším, až se uvidíme! Už včera bylo pozdě. A předevčírem taky!!!

Dovča calling

Společné vybírání proběhlo poklidně, bez dohadování. To jsme ostatně věděli. Je to přesně tak, že si s někým sednete na první dobrou a už při loučení vymýšlíte, kdy příště a hlavně „to“ příště opravdu chcete uskutečnit a uskutečníte. O tom, jak moc jsme si sedli hovořit netřeba. Neb s kým hodláte strávit svůj drahocenný dovolenkový čas? Jen tak s někým ne, logicky… Ještě dobré podotknout, že vzdálenost mezi našimi domovy nehraje roli a že v tom jediném snad vidím výhody dnešního virtuálně sociálního života. Díky messengere. 🙂

Takže odlety Praha – Kréta, Ostrava – Kréta a potkáme se na letišti v Heraklionu.

Kréta, tuším byla buď má poslední, nebo předposlední dovolená s „cestovkou“ a vzhledem ke komplikacím na „místě činu“ a jejímu řešení/neřešení, si jsem téměř jistá, že další už nebude. Každopádně let příjemné 3 hodinky, letiště tradičně řecky chaotické a první zádrhel v podobě nepřipravenosti našeho hotelu. Na první noc tedy transfer každá jinam. Sice ve stejném městě, ale ochuzení o popříletovou party trošku zasmutnilo. Osobně jsem to samé zažila v Řecku už na Rhodosu, z míry mě to tedy nevyvedlo, obzvlášť po zjištění, že hotel je super top a jen půl hodinky od toho skutečně našeho. Se přežije a ráno se už pomačkáme na pláži. Ubytování v tom „našem“ bez větších komplikací plzeňské části. To Ostravská dopadla notně hůř. Pokoj neodpovídal zakoupenému ani za mák. Bohužel. Delegátka najela na systém „maňána“ a nebýt velcí pohodáři, udělali jsme jim z recepce v průběhu dní kůlničku na dříví. Po 3-denním martyriu dovolávání se na všech frontách, se sice přesun konal, avšak ke spokojenosti rozhodně ně. Ale zvládlo se. Mimochodem, cestovka následující rok krachla. Upřímně, nedivím se. 🙁

Agia Pelagia

Jinak, ale naše městečko a celý komplex krásný, zasazený na vysoké skále nad mořem, výhled z terasy přímo do modré, hluboké dáli. A při západu se dalo na sklánějící se slunko skoro sáhnout. Moře průzračné, chladnější, ale na osvěžení ideál. Přes den jen a jen azuro, teploty prý na konec září rekordní, atakovaly 40-tku téměř nonstop. Jen večery už na drinky v letních šatičkách nebyly. Za ten týden se večer ochladilo na dlouhý rukáv a poměrně intenzivně foukalo. Tím bych asi všem nenápadně doporučila vyrazit v klasické sezóně do půlky září max., neb právě ty prosezené večery dělají dovču, že? Nebo aspoň nám. Agia Pelagia je mimochodem typická rybářská vesnička, jejíž pláž kopíruje na první pohled skrytou zátoku. Poklidná a pohodová. A jen pouhých 25 km od letiště, ideální i pro rodinky se špunty. 🙂

Auto zapůjčené tradičně na celý týden, neb cestovatelky a Kréta krásná. Nutno ji řádně prozkoumat.

Typů na výletění jsme měli v hlavě spoustu, ale čas omezený a já navíc odjížděla z Čech s největší virózou posledních let, ale také s vírou, že mořský vzduch léčí a po příletu už budu fit víc, jak rybky v moři. Nestalo se. Rybka jsem byla, jen spíš trošku leklá. Ale, jak s oblibou říkám: „Žijeme len raz.“ Virózu jsem tedy po ostrově povozila, řádně v moři vyráchala a stejně řádně prolila drinky. Byla nesmrtelná, ta viróza. Ostatně my po drinkách taky, že Niky? 🙂

Heraklion

Hlavní město Kréty a zároveň jeho tepající srdce. Historií a energií nabušené místo, které by nemělo uniknout vzevrubné prohlídce žádnému návštěvníkovi. Přístav barevnější než sama duha. Nespočet romantických zákoutí, jak už to u přímořských měst bývá.

Překrásná architektura na každém kroku, snoubící pradávno se současností. Procházkování co neomrzí. Pro horkem unavené nabízí stinné, květinami obrostlé zahrádky s posezením. Jak živé je město přes den, pak večer přímo vře. Ruch velkoměsta vystřídá nefalšovaná, všudypřítomná noční zábava. Město jakoby se náhle probudilo z oparu horka a běžností, a všichni, místních nevyjímaje, vyrazí ven bavit se a užívat. V ulicích hrající hudba Vám zpříjemní chvíle u vína, nebo tradičněji u Ouza či Metaxy. Otevírací doby krámků jsou často až do půlnoci. To v tavernách se konce dne dočkáte až s přivítáním dne nového. Úsvit halí vše do sytě oranžové a zajisté patří mezi jeden z nejbarvitějších, jaký jsem kdy a kde zažila. Pulzující příval energie, která dává tušit dalšímu krásnému dni. ♥

A kdo navštívil hlavní město a táhnou ho navíc tajemné krásy podmořského světa, neb zajde ještě do místního muzea. Nejen rybky si tu přijdou na své. 🙂

Palác Knossos

Jednoznačně nejslavnější a tím pádem i nejnavštěvovanější památka ostrova. Toto bájné a mystikou opředené místo se nachází nedaleko hlavního města a čítá rozsáhlé archeologické naleziště s palácovým komplexem. Ze samotného paláce se sice dochovalo již jen torzo, ale na atmosféře mu to absolutně neubírá. Myslím, že jen málo komu není známa legenda o Minotaurovi a knossoském labyrintu. 😉 Z praxe se hodí taková malá rada a to vzít si s sebou lahev s vodou, možná dvě… neb areál je pocitově, jako někde na poušti a slunku se na něm rozhodně neschováte.

Balos

Dalším – pro nás celodenním výletem byla pláž, nebo lépe zátoka Balos. Cesta k ní nepatří k těm nejpohodlnějším, a pokud nemáte zapůjčenou čtyřkolku, či terénní vůz, neměli byste ji správně absolvovat vůbec, (neb nevztahující se pojistka a pokuta…). Čítá asi 35 km úsek nezpevněné písčito – kamenité prašanky, se strmě klesajícím útesem po jedné straně a stejně ostře stoupajícím kopcem po straně druhé. Průjezd často jen pro jedno vozidlo, možnost otočení se téměř nula. Pravidla jsou, ale často od toho, aby se porušovala a podle souvisle jedoucí kolony, bylo stejného názoru nadšenců víc. Upřímně se mi ulevilo, až když jsme zaparkovali. Pozn. Oříšek č. XY, ale konec dobrý, všechno dobré a ta nádhera, která Vás na zdárném konci čeká, za to stojí milionkrát. Přísahám a slibuji. K samotné pláži dojdete od parkingu za půl hodinku. Z fotek jsme věděli, že je krásná, Skutečnost výjimečně předčila očekávání. A že jsem se k očekávání už vyjádřila z kraje. Oblasti se nazývá Evropský Karibik a já se pod to podepisuji. Barva moře taková, že je na ni i Photoshop krátký. Písek jemňounký, že máte chvílemi pocit, že se snad boříte do pěny. Bílý, až z jeho odrazu bolí oči, jako v zimě ze sněhu. Oči bolí, srdce plesá. Nádhera neskutečná. I přes množství aut, turistů tak akorát. Na koupání i slunění… a to chceš. 🙂 Za mě jednoznačně NEJ pláž v Evropě!

…Při odchodu jsem si všimla, že i zde jsou místy růžová zrnka písku, tak jak je to typické pro druhou nejznámější a neméně krásnou pláž Kréty – Elafonissi.

Elafonissi beach

pláž obklopující stejnojmenný ostrov Elafonissi. Pro místní mělkost moře na něj pohodlně dojdete přímo z pevniny. Písek je skutečně růžový, místy až překvapivě sytě. Tuto přírodní anomálii nemá na svědomí nešťastná mořská Siréna (rozuměj víla), jak se praví v další z řeckých bájí, ale v moři žijící mikroorganismus – česky dírkonožka. Výsledná barva je pak směsí zbytků korálů, mušlí a uhličitanu vápenatého. Vyjma průzračné vody a fotogenické pláže je celé okolí chráněnou přírodní rezervací a významným ekosystémem. Narazit zde můžete kupříkladu i na téměř vyhynulou želvu Caretta-caretta, A pozor, platí zde přísný zákaz odnášení čehokoliv pískem počínaje, mušlemi konče.

Kréta kromě pláží nabízí i poměrně vysoké hory a dalším místem k návštěvě tak můžou být kupříkladu Soutěsky Samaria a Diova jeskyně Dikteon Andron.

A trocha gastronomie

Co se týče Krétské kuchyně, na své si přijdou zejména milovníci mořských plodů. Krevety, Kalamáry, Chobotničky a hlavně moje milované smažené Grundle. K nim jen tzatziki s pitou, pokapat hojně citronem a zakončit sladkou tečkou v podobě Baklavy. A zapít jak jinak než nefalšovaným Frappé. V bříšku, jako v pokojíčku. Mimochodem, víc než mile mě překvapila místní vychytávka v podobě Gyrosu (jasně, známe), ale navíc s v pitě důmyslně ukrytými bramborovými hranolky (neznáme a chutná moc 🙂 ). Drink Ouzo (za mě podivný tekutý pendrek), Metaxa ze sluníčka – pít radši ve stínu. 🙂 No a na závěr Retsina, na tu nemám pro jistotu jako vinař názor vůbec, ať Vás neovlivňuji. 🙂 Kdo zná, ví… Kdo nezná, neb ochutná a názor si utvoří.

Sečteno, podtrženo, Kréta boží. Voňavá a nespoutaná. Jako celé Řecko. Jen dobře vybírat cestovku, nebo jet na vlastní pěst. Hotelové změny jsou tu opravdu četným efektem – defektem.

PS: ještě by páni kluci mohli zapracovat na kanalizaci. Ale to už bych možná chtěla přespříliš. 🙂

Dita Korelusová
Největšími srdcovkami jsou mé dvě teriéří holky, společné procházkování, sport a cestování po všech koutech naší země a celého světa.

Komentáře: 2

  1. Nádherně napsaný článek a vše v něm, mohu jen potvrdit.
    A Balos.. Balos je láska! Nic krásnějšího jsem neviděla.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *