Gran Canaria
Na sepsání článku o Kanárských ostrovech jsem se těšila a moc. Zprvu se zdál, jako nejsnazší možný, protože moje destinace…, ale po zamyšlení, jak a co chci vypíchnout, popsat a zdůraznit, mi záhy došlo, že to bude naopak poměrně oříšek, neb mám dva ostrovy projeté opravdu křížem krážem a článek by byl buďto desetistránkový, nebo hůře nudný, anebo ještě hůř obojí. 😊
Rozhodla jsem se tedy pro lehkou inovaci a pojmu článek takříkajíc „to be continued“. Aneb hezky ostrov po ostrovu. 🙂
Proč právě Kanáry
Výběr zimní dovolené za teplem jsem v tu dobu řešila prvně. Stačila mi představa u nás tak chybějícího slunce, jódem prosyceného mořského vzduchu, možnost sportování (i když mě ve výsledku stačí přibalit do kufru boty na běh a jedeš… nebo spíš běžíš 🙂 ), výletění a samozřejmě výše zmiňované teplo, ale vzhledem k v té době panující zimě, zas ne úplné horko. Po uvážení možností, délek letů a hlavně délky skutečného dovolenkového pobytu, padlo rozhodnutí letět na Kanáry.
Zajímavosti a doporučení
Na úvod – jen tak pro zajímavost, častá a mylná představa bývá odvození názvu souostroví od ptáčků – Kanárků. Ve skutečnosti za ním stojí latinský výraz pro pejsky – Canis. Podle místní legendy prý ostrovy hlídali obrovští psi. Neviděla jsem žádného velkého pejska, skoro ani malého a díky bohu ani toulavého, na jejichž krmení a zachraňování mám patent. 🙂
Délka letu 5,5 hodinky z Prahy a bez mezipřistání. Pohodička, klídeček. Časový posun mínus 1 hodinka. Ráno tedy ještě šero a večer překvapivě relativně brzy tma.
Ubytování přes cestovku, ale doprava a vše okolo vlastní. Bez auta si už neumím dovolenou ani představit. Spoléhání se na fakultativní výlety a být někde hromadně a na čas, mi nahání husí kůži. Mám ráda svůj prostor a během dovolené obzvlášť, nehlídat čas a delegáta s deštníkem. 😊 A popravdě, když neslyším týden češtinu, také se nezlobím. 😊 Uniknutí z běžností needed. No a pak si před letištěm v Las Palmas sedneš aspoň do jedničkové české Fabie na španělských spztkách a musíš se sám (sama) sobě smát. To nevymyslíš… to píše sám život. 😀
Podle názvu by se dalo tušit, že je Gran největším ostrovem kanárského seskupení, ale není tomu tak. Rozlohově je až třetí. Jeho hlavní město Las Palmas je zároveň i hlavním městem celého souostroví, ale pozor, současně ještě s Tenerifským Santa Cruz. Při teritoriálním oddělení od Španělska se totiž rozhodlo, že budou hlavní města pro jistotu dvě a každé na jiném ostrově. Zajímavé. 🙂 Samozřejmě se mezi sebou o tu důležitost handrkují. Schází už jen vtipy, jako známe od nás – Praha vs. Brno. 😀 Celé Kanáry vznikly vulkanickou činností a některé sopky zůstávají činnými i nadále. Např. loni vybuchlá sopka na „La Palmě“ napáchala naprosto devastující škody na straně jedné a zároveň vytvořila nový ostrov na straně druhé. Takový koloběh života v praxi, aneb evoluci nezastavíš. Neb musí nejprv něco starého zaniknout a dát tak prostor novému. Hotový Fénix. Ale konec dumání.
Kanárským ostrovům se také často říká ostrovy jara a to díky příjemnému klima, které zde celoročně panuje. Přirovnala bych ho k červnovému počasí u nás. Blízkost africké Sahary, ale způsobuje, že i přes pocitově chladnější vzduch (ostrovy jsou hodně větrné), pálí slunko tak intenzivně, že se bez problému opálíte i v nejchladnějším měsíci roku. Paradoxně je zde tepleji na Silvestra než na Valentýna. V tomto období se můžete dočkat i deště. A zde další zajímavost, při dešti jim nesmírně kloužou silnice a takové driftování v horských serpentinách je pak poměrně adrenalin. Celkově mají asfalt na vozovkách hladký, jako zrcadlo.
Podzim – jaro tedy nabízí příjemných cca 23 ve stínu. V létě, ale i zde atakují teploty tropickou 30tku a to si neumím reálně představit. Nejdéle jsem byla na Kanárech v květu a už tehdy jsem měla pocit, že mi sluníčko, které jinak miluji, doslova sežere 😊.
Atlantický oceán, který ostrovy omývá, je vždy logicky chladnější než moře. Ale koupat se dá, nejen otužilci. I když pravda, třeba v únoru ucítíte hotové jehličky. 😊 Jen pozor na to, kde se koupete, neb oceán / silný nárazový vítr / zvrásněné sopečné podloží = nebezpečné a ultra silné mořské proudy, které Vás zatáhnou klidně až kilometr daleko od pobřeží. A druhý faktor – silný příboj vs. všudypřítomné skály. Opravdu se koupat a vůbec, i vstupovat do vody jen v místech doporučených!
Na druhou stranu jsou tyhle povětrnostní podmínky ideální pro mnohé vodní sporty od kytování po můj vysněný surfing. A že na něj dojde, jednou. Jisto – jistě. ♥ Mají tu na to i školy. 🙂
Výletění
Puerto de Mogán – alias kanárské Benátky. Pro místní množství mostů, mostků a lagunových zákoutí evokuje opravdu ty nefalšované Italské. Zákaz stavění vysokých budov, stejně jako zákaz vjezdu aut do centra pak spoludotváří celkový poklidný ráz této, původně rybářské vesničky. Svými bílými fasádami a barevnými klenbami mně osobně víc než Benátky připomínal Řecko. A pokud můžu doporučit, rozhodně posedět na terásce u zálivu a se sklenkou něčeho dobrého, samozřejmě. Výhled za odměnu zaručen. Rovnou dvojitý. 🙂
Písečné duny v Maspalomas – taková kanárská anomálie, jedná se totiž o navátý písek ze Sahary. Pro jeho množství je to téměř nepochopitelné. Na první pohled a z dálky obzvlášť, se zdají být xkrát menší, ale zdolat jejich pomyslné vrcholky už tak snadné není. A kdo se po dunách neprošel a jen fotil, jakoby tu nebyl. To boření je totiž boží! Možno spojit s návštěvou nedalekého Majáku. 🙂
Hory – naprostá kapitola sama o sobě. Tvoří velkou část vnitrozemí. Překvapivě vysoké, překvapivě zelené. Vegetací mezi ostrovy jednoznačně vynikající. A nemyslím Aloe, Agáve ani Opuncie, které jsou na každém kroku. Několik podvečerů jsem strávila jen ježděním serpentinami a kocháním se z těch nevšedních výhledů. Hory máme a známe. Ale ne tyhle vulkanické, kdy doslova vidíte, jak láva před miliony let žhavá stékala, aby při setkání se vzduchem za syčení chladla a pozvolna kameněla. Jsou prostě jiné, pocitově, energicky, výhledy, vším. A rozhodně stojí za to. Včetně horských vesniček. Ty nemá smysl ani jmenovat, neb jsou všechny kouzelné, s atmosférou pozastaveného času, na hony vzdálené luxusním rezortům, stejně tak, jako oceánu. Ano, je myslím celkem poznat, že hory zbožňuji.
A konečně i sportování
Kromě vodních sportů, využívajících větrnost azorské tlakové výše, je zde na špici oblíbenosti cyklistika. Možná právě i pro výše zmiňovaný povrch silnic. Celoročně na ostrovy míří vášniví cyklisté. Už na letišti mi bylo divné, co „to“ všichni sebou vezou za obří zavazadla. No jasně, kola. Jestli mají něco na Kanárech důmyslné, pak jsou to cyklostezky, které lemují téměř všechny silnice. Povrch je naprosto hladký a na své si přijdou vyjma cyklistů i milovníci in-line bruslí a samozřejmě i běžci. Třikrát hurá.
Naběhala jsem za ten týden spoooustu kilometrů. Ráno, před snídaní. Výběh ještě za šera, (neb hodinový posun a kozoroh zvyklý vstávat), až jsem se na pobřeží setkala tváří v tvář s vycházejícím žhavým kotoučem. Na recepci se už smáli, protože nikdo jiný tak časně neběhal, co neběhal, ani nevstával. I jako spáč musím uznat, že přivstání nemělo chybu a každý další den, jsem se už nemohla ranního výběhu dočkat. Jestli totiž něco v běžném životě nezvládám, tak běhat pravidelně ráno. A že to má své nemalé benefity v podobě skvělého naladění a totálního nakopnutí endorfiny.
Gastronomické okénko
A po běhu už na vytouženou snídani, neb ta dělá den. A běh samozřejmě také. Jsem jasný snídaňovo-brunchový typ (což už ostatně víte), po sportu obzvlášť. A gurmán s chlupatým jazýčkem. Na snídaně se vždycky těším, jako malá. Plna očekávání… a víte, jak to s tím očekáváním často bývá? To už jsme řešili! Ale… Ze stylu snídaňového stolování jsem byla na Kanárech doslova v sedmém nebi. Výběr neskutečný, ve všem, o čerstvosti nemusím ani psát. Vajíčka na všechny způsoby. Na VŠECHNY! Že Vám s nadšením nachystali omelety a míchaňáčky se vším co Vás jen napadne, beru, ale v úžasu jsem byla z těch vařených, které měli rozdělené po minutách. Kdo chce tekutý žloutek, bere 3-minutová, kdo chce střed, pěti. Desetiminutová bych trvale zakázala, ale ono si vše najde své příznivce, neb svět není černobílý, jak s oblibou říká můj kamarád. Stejným způsobem probíhala i sladká část. Lívance, palačinky a wafle na přání. Náš zákazník, náš pán. S ovocem, čerstvě vyloupanými oříšky, s proteinem… a stejné možnosti i pro dietáře a intoleriky. To chceš. A hodně. 😀
Jak už jistě chápete, běhat jsem před snídaní nejen chtěla, ale i musela. 😀 Večeře formou specialit ze světových kuchyní. Japonský, mexický a italský večer bych klidně jen protáčela. 🙂 Ale ať místní gastronomii nekřivdím, i kanárská kuchyně čítá pár specialit, které si zamilujete. Mě třeba neskutečně bavily v mořské soli vařené brambory ve slupce (Papas arrugadas) s omáčkou Mojo rojo. Ta je výtečná i ke grilovanému masu. Skvělé mořské plody nepřekvapí asi nikoho. Z ryb pro mě byly neznámé ty na slunci sušené. Dobrota! A co by mohlo překvapit mnohé, jsou kozí sýry. Na produkty z kozího mléka se tu vyloženě specializují a víc než pozitivní je, že nejsou cítit… po koze. 🙂 Jemné a chuťově vyvážené. Rozuměj, mám s tím specifickým „něčím“ lehce problém. Říkám si ale, že je to stejné jako třeba s olivami, k těm musíte také dozrát. Tak třeba jednou. Z nápojů, jakožto kávový nadšenec doporučuji ozkoušet likérovo-kávový nápoj Barraquito a večer místní Tequilu. S tou opatrně, se nezdá. 😉
Tolik Gran v kostce a pár minutách. 🙂
.
.
.
A pokračování příště ♥
