Upřímně řečeno, tentokrát nevím, kde začít. Už dva týdny po večerech dumám, jestli nastala správná tvůrcovská konstelace… Jestli je pisátorské podhoubí adekvátně prorostlé myšlenkami, ale zároveň není předimenzované. Ono totiž těch myšlenek umí být z nadšení paradoxně až moc, a to pak skoro hmatatelný vír v hlavě nedovolí se ustálit a myšlenkový var vypnout. Pocit „na trní“ – never stop. Aktuální rychlost načítání jeden Terabyte za nanosekundu. Tlačítko OFF jsem ještě nenalezla (tuším, že Zdenda by ho taky občas kvitoval), takže se čekalo. Asi až naprší a uschne. 😂
…Že letošní dovolená bude výjimečná, bylo zřejmé od samého prvopočátku. Bo naše první společná dovolená ve třech. Jen Juli, Zdenda a já. Po vlastní ose. Asi není třeba víc vysvětlovat (a že já jsem velmistr vysvětlování😂). Obrovský těšení a zároveň vroucí přání, aby vše vyšlo podle představ. Tak moc nám na tom záleželo. ♥
Termín jsme z důvodu docházky a povolené absence měli daný. Bude v prvním červnovém týdnu. Krásný předstart léta. To jsme samozřejmě ještě netušili, že tou dobou nebude v ČR skoro ještě ani jaro. 😅 Ale nepřeskakujme. Plánovali jsme delší prodloužený víkend. Sicílie byla na vedoucí příčce výběru od začátku. Vysněná destinace prostě. Další místa se v průběhu měsíce, který jsme výběru dali, měnila. Řecké ostrovy, Malaga, Porto… Ale vždy jsme nakonec skončili u „té“ Sicílie. Deadline jsme si stanovili na čtyři týdny před odletem. Za tu dobu zmapovali letiště ve čtyřech státech (ano čtyřech – ČR včetně), abychom vždy po půlnoci usoudili, že to ještě není ono. Termín / délka dovolené / letiště / vzdálenost/ ubytování… a tak stále dokola. Tímto bych ráda Zděndovi poděkovala, páč já bych na to osobně nervy neměla. Ten řešil i dostupnosti snad všeho v okolí, profil krajiny, recenze. Současně třeba u 4 lokalit. Párkrát proběhlo nějaké ujasňování priorit. Většinou my holky proti jemu jedinému… blbý no 😂. Občas se šlo spát trošku s nafouklými tvářemi. Abychom si pak ráno řekli další možná řešení. Ale čím víc jsme hledali a kombinovali, tím jistější jsme si právě Sicílií byli. Původně plánovanou Katánii (díky blízkosti Etny) vystřídalo Palermo.
Vybráno
Na vysvětlenou. Stačila totiž jedna jediná obyčejná otázka: „Jaké město si vybavíš, když se řekne Sicílie“? O.K., mně Palermo. Hmm, mně taky. Takže Etnu dáme příště. No, ještě že tak. V době jejího zlostného pokašlání by dost pravděpodobně plivala síru někde kolem nás. Aneb opětovné potvrzení, že nic se neděje pro nic.
Když to shrnu, původně plánovaný prodloužený víkend do Katánie s odletem z Prahy se rázem změnil na týden v Palermu s odletem z Vídně. A neměnila bych ani za zlaté prase. Snad jen tu délku… tu bych ještě o den/dva protáhla. Btw. Vídeň jsme zvolili právě kvůli Palermu. Z Prahy tam Ryanair nelétá. Bohužel. Druhým plusem je cena letenek, která se i s přičtením cesty autem opravdu vyplatila. První se objednaly opalovací krémy, o deštivé neděli pořídily plavky. Nebýt Juli, která nákup iniciovala, nemám ani ty. Hrozně se mi nechtělo. Dny ubíhaly, a právě ve výše zmíněnou neděli bylo zřejmé, že už opravdu musíme začít balit. Odjíždíme v pátek ve 4:00 z Plzně. Čtvrtek strávíme ještě celý v práci. Navrch je nutno přesunout paní plyšákovou na letní tábor k Terče. Klasické před-dovolenkové kolečko – vyprat, usušit, desetkrát probrat. Pojedeme s jedním (společným) 20 kg kufrem plus každý batůžek (jak já ho nechtěla). Ve středu večer proběhla tonážní zkouška. Se záporným výsledkem. Problém není objem, ale váha. Není nutné zdůrazňovat, že ženská část dovolenkářů to tušila. Zmínit se to ale musí. 😂 Zdenda nevydržel a pod tlakem situace (asi z našeho mudrcování, co teda ještě jako vyřadit a že teda TY JEDNY PLAVKY necháme doma), dokoupil ve čtvrtek ráno ještě 10 kg palubní zavazadlo. Upřímně ještě že tak. Váha 19,8 kg a příručák s batohy napěchovaný na maximum. Pro Abbynku si Terunka přijela k nám, další obrovská pomoc, co si budem. Ještě udělat svačinu na cestu a doufat, že usneme aspoň na 4 hodinky. Povedlo se. Budík zvonil ve 3:30 nekompromisně, ale stíháme a ve 4:10 už míříme směr dovolená. Cesta do Vídně 5 a půl hodiny, díky brzkým hodinám bez kolon. Zdenda nervózní z cesty, aby se po cestě nikde nic nepo… já nervózní z letiště, aby vše klaplo. I tak nálada skvělá. Parking jsme měli domluvený přes Panda parking, který zajišťuje v ceně i transfer přímo na letiště. Službu můžu jedině doporučit. Zaparkujete, klíčky vložíte do schránky a ta vygeneruje kód pro zpáteční cestu. V mžiku Vám přistaví mikrobus, řidič pomůže s kufry a za 8 minut jízdy jste u odletového terminálu. Vyjde na 89 euro. Odbavení bez komplikací. Letiště překvapivě menší a přehledné. Délka letu Vídeň – Palermo bezmála dvě hodiny. Cítíme spánkový deficit a celý let průběžně s Juli poklimbáváme. Zděnda nemá na klimbání čas a s nadšením nepřetržitě sleduje výšku, rychlost, kompas. Jop. Bude hezky. 😂
Den 1. – Here we are
Ve Vídni déšť a 13 st., v Palermu jasno a 25., přílet víc než povedený. Ubytování máme, jako vždy přes Booking a to vč. transferu z letiště na ubikaci. Chvíli se sice s řidičem, který nemluví anglicky hledáme, ale přistavený Mercedes nás uklidní, že nemusíme shánět narychlo taxi. Přece jen Itálie a pohoda, klídek. Naše cílová destinace je Mondello, okrajová část Palerma, asi půl hodiny jízdy autem. Už na dálnici se nám v minulé větě zmíněné potvrzuje. Zastavit připojováním se celou dálnici, umí opravdu jen oni. Dva pruhy klidně pro čtyři auta vedle sebe. Ale co nás udivuje je minimum troubení. Jsme zvyklí na ty jejich horké hlavy a gestikulace. Na Sicílii jsou ještě o level dál. Míjíte scootry vezoucí pejsky. Kojící řidičku osobního auta. Chlapíka tlačícího nohou pomalejší scooter před ním. Silnici přebíháte kdykoliv. Vždycky Vás někdo pustí. Ale světe div se, troubí minimálně. Bo je jim to absolutně jedno.
Mondello
Na následujících 6 nocí máme rezervovaný apartmán Full Semi-Garden Apartment se dvěma ložnicemi, jež tvoří celé spodní patro rodinného domku. V horním patře bydlí přímo majitelé. Vše vkusně vybavené. Na první pohled nové a hlavně čisté. Klimatizace, pračka (to kvituju), kávovar (to hodně kvituju) a wifi (ta lehce padala) v ceně. Jediné, co nám neklaplo bylo koupání v bazénu, který se nachází přímo před domkem. Dva dny před našim příletem začala „bazénová sezóna“ a bohužel se při spouštění zjistilo, že někudy protéká. Majitelé neskutečně vřelí a ochotní. Zmíním i snahu o kompenzaci nefunkčního bazénu, kterou jsme ale s díky nevyužili. 😊
Lehké zabydlení, plavky nahned a první procházkou na pláž. Ta je od této klidné části Mondella vzdálená okolo 700 metrů. V recenzích jsme četli, že pláž Mondello je to, proč na Sicílii jet. Má být tuším 4 nejkrásnější v Itálii. Hned po Sardinii. A ano, souhlasíme naprosto. Bílý písek, tyrkysové moře. Karibik. Navíc je promenáda zasazená do původních budov lázní. Architektonicky efektivní a ve zlaté hodince dechberoucí.
Po cestě nazpět přes místní potraviny nakoupit jen nejnutnější. Se řeklo. Výsledně táhneme odhaduju takových 15 kilo „toho nejnutnějšího“ na snídani a véču, neb jsme se shodli, že si jídlo dáme první večer doma. Tady by mohlo začít básnění číslo dvě. Ovoce, zelenina, sýry, pršuty.. to chceš. Po sklence vína začínáme mít roupy. Procházkou večerním městečkem. Ten Italský vibe nejde slovy vyjádřit. Každý stát má své kouzlo, ale Itálie má ještě něco navrch. Aspoň pro nás. 5 -ti kilometrovým okruhem projdeme centrum. Cestou nazpět koupíme nejlepší pistáciovku dovolené. Tušit gramáž dopředu, nevečeřím. 😂
První večer na společné dovolené. První večer na terase. Povídáme, plánujeme, užíváme. Jsem šťastná. Spát jdeme někdy po půlnoci. Vždycky mě pobaví ty jejich prostěradlo-peřiny, ale matrace je tak pohodlná, že spím do pěti minut.
Den 2. – Salty hair don´t care
Probouzíme se jak jinak než do krásna. Rozhodně nechvátáme, teprve kolem 10 pohodová snídaně s kafíčkem, jen pobalit věci na pláž a plán dnešního dne je jasný. Moře, slunce a relax. V libovolném pořadí. 😊 Teplota ještě o stupínek výš. UV Index 10. Jakoby nebudeme si lhát, doslova jsme sundali mikiny a skočili rovnou do plavek. Kůže se lehce diví. My večer taky. Stačily čtyři hodinky a připekli jsme se všichni. I náš osobní Ital. 😂 K obědu street food v podobě Pizzy. Za 10 euro křupavý jackpot. Na večeři procházkou do místní vyhlášené restaurace La Vecchia Masseria. Já salátek s pravou italskou burratou, servírovaný v oplatce, kterou si k salátu odlamujete. Juli se Zděndou špagety s krevetami a langustičkami. Strašně dobrý. Oproti včerejšku, je znatelně teplejší už i večer. Teráska č. 2 a Sicilské vínko Grillo. Ochutnali jsme jich několik. Všechny jsou extra dry. A vyjma jednoho ostře kyselejšího, byla všechna svěží, taková letní bazénovka. 😊
Den 3. – Hike
Snad prvně na dovolené nevstáváme brzy. Spíme do půl 10, nikam nechvátáme. Čas tady plyne jinak. Zpomaluje. Hodiny nehlídáme, orientujeme se podle hladu, slunce a nálady. Přeladění na sicilský mood v praxi. To bych mohla pořád. K snídani croissant plněný pistáciovým krémem. Seven days se můžou stydět. Mluvila jsem o nich už před odletem, ale realita je ještě chutnější. To bych mohla taky pořád. S bílým jogurtem a silným espressem nebe v puse. 😊
Na dnešek jsme naplánovali hike do kopců nad městem. Kůže si potřebuje oddechnout, my naopak unavit. 😊 Etna už hrozí. Asi bychom to vážně zažili na vlastní kůži. Zvláštní pocit. Na druhé straně ostrova, kde se ale nacházíme, je absolutní klid. Nečíst Novinky a nedostat pár zpráv z domova, nevíme absolutně o ničem. Kopečky se zdály být nenáročné. Bereme každý jen vodu a vyrážíme. Teplota 27 st., zase o stupeň víc. Hranici města a kopců dělí rozkvetlé Opuncie.
Začínáme stoupat. Nečekaně strmě. Míjíme ve svahu zasazenou, nedostavěnou čtvrť domečků. I přes den to působí pochmurně. Evidentně podnikatelský záměr s nedostatečným kapitálem. Asi dva domky jsou dodělané. Toť vše. Neumím si představit žít v místě, kde z okna koukáte na pohřebiště cihel. Jdeme přes pravé poledne, nad očekávání dřeme. Slunce s námi má soucit a na cestu vzhůru se schová za jediné mraky celého týdne. Nahoru to jde ztěžka, dolů už dopředu lituju naše menisky. Vody klasicky ubývá. Proteinovky zůstaly na stole. Možná jsme to podcenili. První výhled do údolí a města pod námi, ale v mžiku rozpráší veškeré pochybnosti. Nedávno na mě vyskočil kreslený vtip o 5 fázích horského turisty. Úplně se vidím ve fázi č. 3., kdy naštvanost vystřídá nadšení. Sedí do puntíku. Chceme a taky jdeme dál.
Z nadmořské výšky 0.m.n.m do asi 550.m.n.m., jako nic, že? Jenže na 3,5 km. Když to zpětně přepočtu na naše hory, jsou to takové sicilské Kozí hřbety v kratším vydání. Pomyslný peak je před námi a zdobí ho kostelík s farou, z jejíhož komínu stoupá jemný dým. Atmosféra nahoře na hoře pocitově vibruje směsí mořského větru a kostelní energie. Jak se člověk vždy při vstupu do svatých míst ztiší. 😊
Cestou zpět po hřebeni s výhledem na zátoku s Mondello beach. Tyhle barvy moře se nikdy neokoukají. O tom, že bylo sestoupání náročnější, než samotný výstup nemusím ani psát. Hnalo nás ledové pití a koupel. Z původně plánovaných 6-7 km, bylo celkově 13. Taková naše klasika. 😊 Dietu na dovolených rozhodně nedržím, ale upřímně… s průměrným denním počtem 25 tisíc kroků, snad ani nejde přibrat. 😊 Procházky na pláž, na nákup, na jídlo, klidně i několikrát za den. To by nám šlo 😂. Večer jsme vyrazili jen na xtou zmrzku a povečeřeli na apartmánu ve stylu Sicilie. Nechybělo nám absolutně nic.
Den 4. Palermo
Termínově jsme se trefili do italského prodlouženého víkendu. Na jihu mají zvykem volné dny trávit, jak jinak než u moře. Neděle byla na plážích nabitá, tušíme, že pondělní nápor bude ještě silnější. Namísto lenošení jsme se rozhodli změnit plány a vyrazili na celodenní výlet do Palerma. Místní autobusovou linkou č.806. Jezdí každých 20 minut a kupodivu je přesná. Cesta nějakých půl hodinky a ideálně vystoupit až na konečné. Lepší načasování jsme si nemohli ani přát. Ulice jinak lidnatého města zely prázdnotou. Před památkami sotva hrstka nám podobných nadšenců. Jestli doposud mým oblíbeným městům vévodil majestátný a důstojný Řím, Sicilské Palermo ho minimálně dohnalo. Město mnoha tváří. Na první pohled chaotické, ale zároveň ve své ledabylosti krásné. Památky nemusíte hledat, jsou všude kolem Vás. Mix orientální architektury a okázalého baroka. Upravené ulice s typicky jižanskou architekturou se mísí se syrovostí Sicilie. Oprýskané omítky, stovky pavlačí s visícím prádlem. Luxusní restaurace hned vedle neméně stylové ruiny. Rozkvetlé stromy. Pytle s odpadky. Luxusní čtvrť s velvyslanectvími sousedí s absolutním ghetem, ve které běhají polonahé děti, jako cikáňata, a hrají si s čím jen to jde.
Prošli jsme trh, street foodovou ulici. K obědu si dali trochu netypicky bowl a při návartu nejsilnější espresso v totálně „zaplivané“ knajpě. 12kilometrovou procházkou obešli celé centrum až k přístavu. Z památek rozhodně doporučuju navštívit náměstí Piazza Ruggero Settimo. Průčelní oblouk mi silně připomínal ten Berlínský. Operu Palchetto della Musica, Divadlo Teatro Massimo, Radnici Prima Circoscrizione.
Palermskou katedrálu – Cathedral della Santa Vergine Maria Assunta (česky Nanebevzetí Panny Marie), která je jako vystřižená z Bradavické ságy Čar a kouzel. Vznešená a tajuplná. Vnitřní prostory Dómu se dělí na veřejnou volně přístupnou část a na zpoplatněný okruh. Ten jsme nenavštívili. I tak nám ale úžasem spadla brada. Právem je od roku 2015 zapsána na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Palmový park (a zelená oáza klidu v jednom) Villa Bonanno, na který plynně navazuje rozsáhlý komplex Palazzo dei Normanni – Královský palác, jež byl sídlem sicilských králů z dynastie Hauteville. Náměstí Piazza Rivoluzione a závěrem přístav Porto Antico della Cala. Je jich ale mnohem víc, spíš nespočet.
To vše je Palermo. Město, které nemůžete při své návštěvě Sicílie minout bez povšimnutí a bez emocí.
K večeři už v „našem“ Mondellu pizzu, ale necháme si je zabalit a bereme s sebou. Chlazené Grillo nás už volá.
Den 5. Poladit opálení
Dnešní den začínáme snídaní v nedaleké pekárně Badalamenti cucina e bottega. Název složitější, ale sem chceš. Obsluha strašně milá, veškeré pekárenské dobroty čerstvé a skvělé. Dělají sendviče, obložené bulky, na sladko i slano, dortíky. Fresh ze sicilských pomerančů a snídaňové krémové cappucino. Prostě se nacpeš a s plným pupíkem hurá na pláž. 😊 Plán dnešního dne je hlavně nic neplánovat. Vyzbrojily jsme se na něj s Julčou stejnými plavkami. To mi přijde děsně boží. Vytoužený bronz ladíme víc v moři než na pláži. Ideálně s hlavou pod vodou. To, jak nás na střídačku Zděnda do moře házel. Den ode dne se otepluje a každý další stupeň už je znát. Juli má slunkem šísnuté vlásky světlejší snad víc jak po melíru, Italové trpí. Táta taky, co si budem 😂. Pěšinky máme připečené všichni, tomu se prostě nedá vyhnout. Večerní česání je vyloženě pro fajnšmekry.
Na večeři se hodíme s Juli do gala. Na sebe šatičky, trošku toho obličejového tuningu, rozpustit hřívy. Zděnda znervózněl. Prý ne, ale já to viděla (a teď to TY čteš, že já to viděla). 😂 Nás to ale těší, a tobě dělá dobře. Víme. Kruh se uzavřel. Další z navštívených restaurací Rossopomodoro, která se nachází přímo na hlavní promenádě, s výhledem do vln a s tolik opěvovaným italským vibem. Mimochodem, jsou slova, která se do češtiny překládat prostě nedají. Nevyzní pak. Moji milí vybírají spaghetti Carbonara. Mě se celý den sbíhají sliny na mořské potvůrky. Talíř kalamár a krevet je jasná volba. Zdenda pivko, my stylově koktejly. Množstvím alkoholu evidentně na jihu nešetří. Naprosto nádhernej večer, škoda jít spát.😊
Den 6. – den závěrečný
Hodně podobný dnu předešlému. Jen se budíme už trošku smutní. Máme poslední den. Snídaně v pekárně na zlepšení nálady a další pistáciový croissant, ale tentokrát čerstvý. Krém mám i na nose. Prostě kaladita (rozuměj kalamita). Při ochodu suverénně zapomenu na okně batoh. Kaladita č.2. Ještě, že to Julče cestou došlo. Batoh zůstal na svém místě a obsluha nás uklidňuje, že tady se nekrade… Na závěr chceme zkusit přírodní skalnatou pláž, asi 2,5 km vzdálenou. Pravda, chceme je silné slovo. My to slíbily, chtěl jen jeden. Není těžké uhodnout komu se přes skály v pantoflích skákat nechtělo. 😊 Výhled super, voda možná ještě průzračnější. Písek se přece jen zvíří, ale naše pláž v Mondellu je jen jedna. Přesouváme se a zbytek dne strávíme na ní. Poslední koupačka a úsměv do slunka. Poslední večeře a pizza. Jako té jsme se tu vážně nepřejedli.
Den 7. – Domů
Ranní transfer domluvený. Balíme a o půlnoci už uleháme. Ráno budíček na půl 7., závěrečná snídaně, kontrola NEzapomenutého. Rozloučení s majiteli a poslední pohledy směrem k mizejícímu moři.
Vám oběma děkuji za vše. Bylo to ještě lepší, než jsem si, kdy mohla a uměla představit.
Sí, bella Sicilia.
Arrivederci. ❤
