Ještě než jsem koupila dům na samotě u lesa, byla pro mě nejromantičtější představa nocování ta, která zahrnovala praskání dřeva, přírodu, víno a světýlka všude kolem mě. Zhýčkaná životem v bytě v centru Plzně jsem vyhledávala jakoukoliv příležitost, která naruší můj rozmazlený stereotyp a vnese trochu “divočiny” do mého života.
Když ale píšu “divočina” mám na mysli nějakou její variantu, která se nepojí s otravným hmyzem, nepohodlným spaním na karimatce, spaní ve strašidelných lesích a podobně. A tady do mého života vstoupil termín “glamping”.
Jde vlastně o verzi luxusního, často designového, kempování na nejkrásnějších místech v Čechách. Poprvé jsem se s glampingem setkala před Covidem. V tu dobu to ještě nebyl tak rozšířený druh ubytování. Dneska je na Amazing Places snad denně nová varianta glampingu, asi že lidi zjistili, že není tak těžké ho s menší či menší investicí vybudovat na prakticky libovolném pozemku.
Myslím, že na Instagramu, jsem poprvé zahlédla fotky chatičky na Dobčických rybníčcích. Našla jsem si jejich webové stránky a nabídka ubytování mě naprosto nadchla. Komplex malých rybníčků a tůněk, kde u každého vodního zdroje byla nějaká varianta krásné chatky, která splňovala přesně veškerá moje očekávání romantického pobytu.
Cena už v tu dobu nebyla zrovna lidová, ale byla jsem tak nadšená z možnosti objevit nějaký nový způsob přespání, že mi částka něco málo přes čtyři tisíce na noc nepřišla zas tak vysoká. Navíc to měl být první vícedenní výlet s mojí novou přítelkyní, tak jsem se pochopitelně chtěla “pochlapit.”
Komplex Dobčických rybníčků se nachází nedaleko Českých Budějovic. Navíc je možné se tu ubytovat i se zvířecími parťáky, což rádi slyšeli naši dva pejsci. Všichni čtyři jsme naskákali v centru Plzně do auta a vyrazili na dvoudenní výlet do Dobčic. Cestou jsme se zastavili v Blatné, kde je volný chov daňků. Jezdíme tam docela často, protože se tu projdeme na čerstvém vzduchu, omrkneme divou zvěř a pávy, kteří se tu volně pohybují a pokračujeme směrem na jih Čech. Při téhle konkrétní návštěvě mě tedy jeden z daňků trkl parohem do hrudníku a nebudu lhát, od další návštěvy mě to na delší dobu odradilo. Ale už jsem mu odpustila a návštěvu Blatné doporučuji všem, hlavně těm, kteří mají hodně mrkve nazbyt.
Další zastávkou byl zámek v Hluboké nad Vltavou. Majestátný zámek jako z pohádky od Disneyho je jakési jihočeské must-see. Vnitřní prohlídka bohužel nebyla z důvodu ukončené sezóny možná, ale procházka v okolních zahradách to plně vykompenzovala.
Z Hluboké už jsme zamířili rovnou do Dobčic. Podle instrukcí v e-mailu jsme si klíče od námi zvolené chatičky měli vyzvednout přímo ve vesnici u pana majitele. Dobčice jsou malá vesnice, takže najít konkrétní adresu nebylo těžké. Pan majitel bydlí na návsi v takovém schovaném domečku. Zazvonila jsem na zvonek u branky a za chvilku vyběhl sympatický mladý pán s vtipným jihočeským přízvukem, který mi předal klíče od chatičky a pár krátkých instrukcí ohledně provozu chatičky. Do navigace mi připíchnul špendlík, abych věděla, kam přesně mám zajet s autem.
Pro náš pobyt jsem vybrala tippi Jiřík. Zaprvé byl jeden z mála, který měl v nejbližší době volný termín a zadruhé jsem nikdy předtím v podobné stavbě nebydlela. Mimochodem, výběr termínu tady nezávisí tak úplně na vás. Zpravidla bývají chatičky obsazené i na rok dopředu. Mně se vyplatilo sledování facebookových stránek, kde se objevila informace, že někdo na poslední chvíli zrušil svůj termín. Musela jsem si vzít volno v práci, protože šlo o všední den, ale víkendové ubytování je opravdu takřka nemožné.
Tippi Jiřík je dřevěná stavba po vzoru indiánských stanů. Tyčí se do výšky nad tůňkou mezi polem a lesem. Je k němu velmi snadný příjezd, až jsem v první chvíli byla zklamaná, že nejde o tipickou samotu. Nicméně kol do kola není žádná jiná stavba a skutečně tu najdete veškeré soukromí, které si jen umíte představit.
Každá chatka má nějakou obdobu sauny, vířivky nebo horkého kotlíku. Jiřík má saunu na úrovni tůňky. Sauna je velká a pohodlně by se sem vešlo i několik lidí. Má kaskádovitě usazené lavice a jedna strana je celá prosklená s výhledem na tůni. Dle instrukcí pana majitele jsme saunu roztopily dvě hodiny předtím, než jsme jí plánovaly využít. Ve všech saunách se topí pomocí dřeva v krbových kamnech.
Do chatičky vedou prosklené dvoukřídlé dveře, za nimiž se skrývá krásný dřevěný interiér s malým obýváčkem, kamny, kuchyňským koutem, sprchovým koutem a dvoulůžkovou postelí v horním patře. Ano, sprchový kout stojí přímo v obýváku, ale je prosklený a čistý a jistě je to lepší varianta než sprchování v mrazu venku, byť to může být pro cudnější povahy šok. 🙂
Nechybělo víno na uvítanou, což mi udělalo obrovskou radost, protože jsem fanoušek proklientského přístupu, zejména tam, kde platím za ubytování několik tisíc za noc.
Voda pro vaření i sprchu je ohřívána pomocí krbových kamen. Dřevo na zátop je připravené jak v chatičce, tak ihned u ní. Dokonce máte možnost si objednat snídani, kterou vám ráno nechá pan majitel v košíku přede dveřmi. Kupujete si tedy veškerý komfort, na který jste možná zvyklí z hotelů, ale v obklopení krásné přírody a přírodního bydlení. Toaleta je formou suchého záchodu. I tady je ale dokonale čisto, máte tu vše, co k výkonu práce potřebujete a přestože nemám tuto formu toalety ráda, tady mi to naprosto nevadilo.
Sauna při pravidelném přikládání poskytovala teplo na dlouhé hodiny. Bylo to vůbec poprvé, co jsem se saunovala tři hodiny. Ale čas tady prostě stojí. Ze sauny se vrátíte do vyhřáté chatičky, dáte si jídlo, víno, rozsvítíte si světýlka a užíváte si oproštění od všech moderních výdobytků. Pejsci si volně běhali kolem chatičky, kterou lemuje úzká veranda a zase se vraceli dovnitř do tepla, kdykoliv se jim zachtělo. Malá kuchyňka je plně vybavená, takže tu pohodlně navaříte nebo si připravíte občerstvení na večer.
Druhý den jsme chatičku předaly v určený čas panu majiteli přímo na místě. Předala jsem mu peníze za ubytování plus pár stovek za úklid chatičky, což je poplatek, o kterém jsme samozřejmě byly dopředu informovány. Těsně před odjezdem jsme si ještě zalistovaly pamětní knihou, podle které se tu ubytovávají nejen zamilované páry, ale také rodiny s dětmi, nebo třeba kamarádi, například pro účely rozlučky se svobodou.
Tippi bylo krásné a pobyt tady nezapomenutelný. Věděla jsem hned, že se sem ještě vrátíme a vybereme si některou další chatičku. Každá je nějakým způsobem jedinečná a žádná vás nezklame, o čemž jsme se přesvědčili v době, kdy vypukla pandemie Covidu.
Naše druhá návštěva už neprobíhala tak romanticky. Kvůli omezeným možnostem výběru chatičky ve vhodném termínu jsme se tentokrát měly ubytovat v chatičce Madlenka, která stojí přímo nad hladinou jednoho z rybníků. Musím se přiznat, že ze všech chatek mi připadá nejobyčejnější, ale věděla jsem, že ubytování tady nás nebude mrzet kvůli té nádherné atmosféře, kterou glamping nabízí.
Když jsme dorazily před dům majitele, vydala jsem se pro klíče od chatičky, následována mojí (už) ženou. V tu chvíli se v autě nacházely všechny naše věci, naštěstí tentokrát už bez pejsků. Když jsme se vracely zpět k autu, slyšela jsem známý zvuk cvaknutí zámku. Naše auto se prostě zničehonic zamknulo. Klíčky zůstaly v zapalování, naše telefony na palubní desce, všechny naše věci včetně jídla a pití v kufru.
Byl státní svátek, nikde ani živáčka. Snažili jsme s pomocí pana majitele auto všelijak přesvědčit, aby se odemklo, a to i za cenu, že vymlátíme okénko. Nakonec jsem pomocí chytrých hodinek zavolala mojí švagrové, která bydlela v Plzni ve stejném domě a měla přístup do našeho bytu. Tam vzala náhradní klíčky a vydala se dvouhodinovou cestou za námi do jižních Čech. My jsme se zatím vydaly do chatičky, kde jsme věděly, že bude čekat víno na uvítanou a dvě hodiny trávily s lahví vína na kraji rybníka.
Další zvlášností, kterou chatky mají, jsou přistavená kola a koloběžky. Nejsou v úplně top kondici, ale na přesun do vesnice to stačí. Když se tedy blížil čas příjezdu švagrové, vzaly jsme s mojí ženou, v tu dobu už lehce přiopilé, koloběžky, které měly kola nafouklá tak napůl a vydaly se na nich za hlasitého smíchu střídaného s brekem, jak nám koloběžky narážely do kotníků, směrem do vesnice.
Tam nás čekala hned dvojnásobná dávka radosti. Švagrová s náhradními klíčky od auta a pan majitel s informací, že nedorazili hosté do chatičky Verunka, a tak prý jestli chceme, můžeme se přesunout do ní. Byla jsem nadšená. Verunka stojí také na hladině rybníka, ale oproti Madlence disponuje dlouhým molem vedoucím od její terasy zhruba do třetiny rybníka. Neváhaly jsme ani na vteřinu a možnosti využily. Miluju vodu a tak se mi Verunka líbila ještě o něco víc než Tippi Jiřík, protože byla obklopená vodou ze všech stran. Navíc už nebyl podzim jako při naší první návštěvě, tak se na mole dalo ležet celý den. O to větší radost jsem měla, že tentokrát jsme jely na dvě noci a já si je mohla užít tady na rybníku.
Z mého nadšení mě vytrhla realita života druhý den ráno, kdy se mi telefon rozhořel pod náporem telefonátů a zpráv z práce. Zavolala jsem šéfové ze své dovolené, a ta mě informovala, že vláda nařídila výjimečný stav a uzavřela hranice a lidi ve svých domovech. Já v tu dobu pracovala pro logistickou firmu, takže jsem jako její markeťačka musela samozřejmě reagovat směrem ke klientům, jak naložíme s nastalou situací. Co mě ale trápilo víc byla skutečnost, že vyhlášení zákazu opouštění domova začalo platit okamžitě a nám hrozil konec pobytu v Dobčicích.
Kolem chaty začala projíždět auta s hosty z okolních chatek. Bylo krátce před desátou, takže si svůj pobyt zkrátili pouze o hodinu. Nám hrozilo zkrácení o celý den, na který se stojí fronta rok. Pan majitel však střízlivě souhlasil s tím, že nás nechá ubytované až do dalšího dne. Shodli jsme se na tom, že se nacházíme dost možná na aktuálně nejbezpečnějším možném místě, protože jsme byly dokonale mimo civilizaci.
Protože všichni hosté odjeli a noví už přijet kvůli zákazu nemohli, vydaly jsme se manželkou na obhlídku všech ostatních chatiček! Všechny čekaly na úklid a zůstaly odemčené. My tak měly možnost se podívat do všech, což by nám reálně trvalo i několik let, protože jsou neustále vybookované. Jakkoliv vypadají chatičky na fotkách, vždycky vás naživo dostanou. Přísahám, že žádná chatka není špatnou volbou, protože u každé jsme zažily “wow efekt” zas a znovu.
Když si navíc přečtete příběh, který stojí za vybudováním Dobčických rybníčků, zalije vás vlna tepla a radosti nad jednou jihočeskou rodinou, která společnými silami položila základy glampování v ČR.
