Liga mistrů, jak si naše pánská parta říká, spolu táhne již pěknou řádku let a každoročně spolu vyrážíme do různých koutů světa. Procestovali jsme toho již spoustu. Mezi zajímavé destinace se řadí třeba Thajsko, či Kuba. Tentokrát jsme se domluvili na ostrovech Filipín. Vzhledem k faktu, že je jich 7 tisíc, byl docela oříšek itinerář připravit. A tak jsme se společně sešli na „večeři“ a po pár pivkách to začalo jít samo.😊
Boracay – naše první zastávka. Ostrov plný nádhery, ale zároveň i poměrně dost komerční. Ubytování jsme zvolili v hotelu na konci místní nejhezčí pláže. Sranda začala hned, co jsme nasedli do jeepu a vyrazili směrem k ubytování, Cesta vnitrozemím je totiž již sama o sobě zážitek, s napětím vykukujete z vozu a sledujete kulturu, která je pro nás opravdu na míle vzdálená. Špinavé uličky plné různých krámků s ovocem, místních dobrot a samozřejmě nesmí chybět všudypřítomné suvenýry. Pan řidič nás vysadil u jedné z uliček, kterou jsme měli dojít již sami k našemu hotelu. Prvním dojmem byl nevalný zápach, rozbité budovy, lidé ležící na zemi…. Ale po pár minutách chůze se před námi otevřela pláž s naprosto úžasně tyrkysovým mořem. To je přesně pohled, na který se těšíte celý 13hodinový let. 😀 Jedním slovem nádhera! Jak malí kluci jsme se rozběhli k moři, fotili a natáčeli, abychom měli vše řádně zdokumentované a mohli tak kdykoliv nás napadne, zážitky alespoň na snímcích prohlížet a vyprávět, jak velká nádhera to ve skutečnosti byla a samozřejmě i trochu naštvali své známé doma, kde se teplota nekompromisně drží pod nulou. 🙂
První dva dny byly plné poznávání. Mořské plody k jídlu, místní kluby, bary, prostě paráda doplněná koupáním v nádherném moři. Ale třetí den to už trochu omrzí, přece jen jsme cestovatelé, nebaví nás setrvávat na jednom místě a stinnou stránkou byla opravdu ta výše zmíněná komerce, kterou opravdu dvakrát nemusíme. A tak jsme se rozhodli přesunout o „dům dál“ a to na ostrov Cebu. Před mezi ostrovním přeletem jsme se ještě stihli seznámit s místním domorodcem, který nás bez váhání pozval k sobě na zahradu na čerstvě chycené, grilované ryby. Tohle bylo přímo boží. K jídlu nás zvučně doprovázel kokrhel asi deseti kohoutů.😊 Od pána jsme se dozvěděli, že se jedná o kohouty bojové. Shodou náhod se ten den odpoledne konaly největší slavnosti kohoutích zápasů, na které nás pozval také. Po jídle jsme si zaběhli zabalit věci a vyrazili místním tuk-tukem na „bojiště“. Zcela upřímně napíši, že je to věc, kterou jsem si sice odškrtl jako – zažil jsem, ale NIKDY to už znovu vidět nechci! Po asi pěti minutách jsem se regulérně sebral a musel odejít. Jen o chvíli déle za mnou dorazil zbytek naší tlupy a s ne úplně dobrým pocitem jsme vyrazili na letiště.
Cebu – taaaak, tady to teprve začalo. Domluvili jsme si místní taxi a vyrazili po jihovýchodní straně ostrova směrem na jih. První zastávkou bylo město Oslob, kde jsme si na bookingu našli krásné ubytování přímo na okraji moře.
Ubytovali jsme se a vyrazili do města pro skútry, abychom mohli okolí řádně procestovat. První zastávkou byly úžasné vodopády Tumalog falls, v kterých jsme se povinně vykoupali a osvěžili. Vše nafotili a jeli o kus dál na nejvyšší bod, kde se nacházela dech beroucí vyhlídka na celé pobřeží.
Poté již bylo poměrně pozdě a nastal čas návratu směr ubikace. Cestou zpět ještě zastávka na nákup dobrot včetně ovoce, které jsem některé ani neznal. Takhle by měly banány chutnat! Večer nám paní domácí připravila stůl na molu a my povečeřeli zase nečekaně nějaké ty mořské potvory. 😊 No, co Vám budu, romantika jako blázen. Po pár lahvích vína by zde podlehla kdejaká žena, ale my samozřejmě máme své drahé polovičky doma, dali si tak jen pivko a šli spát. 🙂
Druhý den jsme si při snídani všimli malého ostrůvku kousek od nás a od paní domácí se dozvěděli, že se jedná o resort „pro bohaté“, plný luxusu a „úžasu“. Naštěstí je jih Cebu cenově naprosto jinde, než Boracay a tak luxus znamenal poměrně běžnou cenu a my tam bez většího přemýšlení naplánovali další přesun.
Z jednoho pohledu to za to stálo. Krásné místo plné bazénů a vířivek všech tvarů a velikostí. 😊 Také ale kupa bohatých starších pánů s mladými milenkami. Všudypřítomné fotogenické bungalovy s výhledem na moře, jež stojí nejen za vyfocení. Na druhou stranu bylo také znát, že celé Filipíny včetně Cebu poznamenal Covid. I tento ostrov byl na mnoha místech zcela opuštěný. Vyhlášený bar na druhé straně ostrova, kam jsme s těšením vyrazili na drink, byl zavřený. Bohužel o uzavírce nikdo neinformoval a my tam jeli naprosto zbytečně. Taky zkušenost. Takže jo, jedna noc dobrá, ale stačila a jedeme zase o kousek dál.
Další naší zastávkou byly Kawasan Falls. Vodopády, kdy jste si zaplatili tzv. Canyoneering (tzn. adrenalinový sport) a to byl upřímně zatím top strop naší výpravy. Nejprve nás autem vyvezli na nejvyšší horu, kde jsme museli být uvázáni do popruhů a byli posláni lanovou klatkou – POZOR – hlavou napřed, přes obrovský kaňon. Wow! Neskutečná husto jízda 😀 a následně, pěkně stylem seriálu „Po stopách Xapatanu“ vyrazili poklusem do džungle. Postupně nás čekalo skákání do tůní, plavání ve skalách a překonávání různých kaskádových jezírek. To byla taková paráda, že kdo v životě nezažil, ten musí, bez toho prostě nemůžete v klidu umřít. 🙂 Samozřejmě platí pro otrlé a adrenalin vyhledávající. 🙂 Několikahodinová jízda nás unavila tak, že jsme plní dojmů vyrazili už směr ubytování a hlavně si alespoň krátce odpočinout.
Jelikož jsme, ale všichni z čertích vajec, moc dlouho nás odpočinek nebavil a vyrazilo se pro změnu do města za písničkou. Pravda, museli jsme ještě „chvíli“ počkat, jelikož náš osobní model Milan pózoval dobrých 60 minut v bazénu vrchnímu fotografovi Ivanovi, taktéž našemu. 😀 Cesta městem Moalboal byla příjemná, zastavili jsme se na skvělou večeři v jedné zapadlé „špeluňce“ a posíleni pár litry místního piva pokračovali do vyhlášené uličky plné zábavy. Cestu zpět si někteří nepamatují vůbec, někteří matně. 🙂 Aneb, kdo se ráno ani trošku nestydí, ten se večer nebavil. 🙂
Původně jsme chtěli ještě přeletět na další ostrov, ale nakonec byl plán zavržen. Cebu se totiž ukázalo, jako ideální místo. Poslední večer před odletem domů ještě vyrazit do víru velkoměsta Cebu City a to by nebylo, abych zase nepředvedl nějakou tu parádu. 🙂 Domů jsem nedorazil. Spletl jsem si totiž při pozdním návratu dveře a vlezl do naprosto jiného apartmánu. Tma a unavenost udělaly své. Ustlal jsem si na zemi a jednoduše usnul. Ráno mě probudil hlas mou osobu hledajících kamarádu, jen jsem na ně zavolal, že jsem TADYYY a tím vzbudil pána a paní Filipínovic, kteří teda dost koukali, kdo jim to leží v kuchyni na podlaze. Rukama i nohama (zároveň) jsem se omlouval a zmizel, jako pára nad hrncem. Ještě společný rozlučkový bazén, odpočinek a vyrazit na letiště.
Celkově to byla opět neskutečná paráda plná smíchu, zábavy, zážitků a již nyní se těším na další destinaci.
Tentokrát to bude Vietnam. Máme (a má) se na co těšit.
🙂
