Když jsem se v červnovém článku loučila slovy arrivederci Sicilia, netušila jsem, že znovushledání bude tak brzy.
Prázdniny jsme vyjma krátké návštěvy Slovinska prožili v Čechách a jen tak letmo si v duchu snili o prodlouženém létu u moře. S posledními dny babího léta už idey nabývaly na tvaru. Dovolenou jsme nahlásili na druhý týden v říjnu, s myšlenkou, že Juli s námi bohužel kvůli škole pro tentokrát nepojede a dál vše nechali ve flow. Se začátkem typicky podzimních plískanic jsme namísto depkování o dlouhé české zimě začali zvažovat možnosti. Vzhledem k faktu, že pojedeme sami, jsme některé destinace rovnou zavrhli. Mallorca by byla v tomhle období skvělá, ale tam opravdu moc chci vzít oba. Bo Mallorca. ❤️ Proběhlo klasické vyřazovací kolečko. Řecko, Malaga, Malta… ale stejně, jako tomu bylo na jaře, i tentokrát nás nejvíce lákala Sicílie. Vyzbrojeni zkušenostmi z posledního shánění letenek jsme koupi nechali opravdu až na poslední chvíli. Cena šla dolů a zase nahoru. Září přešlo tiše v říjen a času nezbývalo nazbyt. Byl pátek večer a my unavení po pracovním maratonu usedli k PC, že už opravdu nadešel čas se rozhodnout. Sicílie byla jasná volba. Otázkou zůstávalo, kam a hlavně odkud. Palermo, Catania, Trapani. Termínově z Prahy blbý, leč praktický, z Norimberku také. Zbývala dojezdově „nepraktická“ Bratislava. A vyhrála. Z druhého říjnového týdne se v mžiku stal třetí. Někdy je to tak snadné. Stačí naslouchat duši. Ta má jasno.
V pondělí jen nahlásit změnu v práci a pomalu se začít těšit na vidinu pěti dnů na jihu. Letenky z Bratislavy (s aerolinkami Ryanair) nás i s místenkami a jedním odbaveným 10 kilovým zavazadlem vyšly pro oba na 3600,-. Parkování v Bratislavě jsme díky zkušenostem nám podobným naplánovali na veřejném parkoviště u Ikei, která je cca 15 min chůze od odletové haly. Můžu vřele doporučit. Aut tam stálo a jistě i stojí spousta. Jen ten čas odletu v 6:20 nám dělal malé vrásky, ale i zde platí nepsané pravidlo, něco za něco.
V týden odjezdu mě čekalo ještě dvou denní školení, které započalo, jak jinak než migrénou. Rozladění level milion. Vzpomínám si, že jsme si při zpáteční cestě volali se Zděndou a oba měli pocit, že je nám divná zima. A tak se stalo, že namísto balení nahlašujeme další dva dny dovolené navíc a modlíme se, aby čtvrtek s pátkem v posteli zabraly a my v sobotu mohli odletět. Covid se neptá. Naši nám na posilnění přivezli silný vývar a při pohledu na mě se lehce zděsili. Motá se mi hlava, pořád jen spím. Sbaleno logicky nula. V pátek večer navzdory nemoci kupujeme dálničky a věříme v zázrak. A ten se stal. Usínám v 9 večer a vzbudím se o 12 hodin déle už jen unavená. Zděnda se cítí fajn. Konečně balíme. Tomu říkám přípravy na poslední chvíli v praxi. Po druhé várce vývaru odvezeme Abbynku na chalupu a doma už jen doladíme detaily. V deset večer za jemného mrholení vyrážíme směr Bratislava. Mám pocit, že nám na mood dovolená ještě nepřepnulo. Není se čemu divit.
Den 1. Dobré ráno, Trapani
Let klidný, většinu času prospím. V půl 9 ráno už stojíme před letištěm v Trapani. To nás přivítalo ve velkém stylu. Už teď ráno je 20 stupňů a nebe téměř bez mráčku. Nemůžu tomu uvěřit. Fakt tu jsme. Auto si nepůjčujeme, na naše plány je takřka zbytečné. Z letiště pohodlně dojedeme do centra autobusem. Jezdí na čas, respektive odjíždí na čas, ale přijíždí o dobých deset minut dříve, aby se stihli všichni pohodlně nalodit. Platit můžete přímo u řidiče, a to i bezkontaktně. Jestli se nemýlím, za 5 euro na osobu.
V centru jsme za půl hodinky a do check-inu máme bezmála pět hodin. Námi vybraný hotel Secret B&B se nachází přímo v jádru historického centra. Ve spleti úzkých uliček ožívám. V recenzích na Bookingu jsme četli, že není problém si ponechat na hotelu uschovaná zavazadla a této nabídky s radostí využíváme. Už při příchodu je paní majitelka nesmírně milá. Angličtina je tento týden na mě a prvotní ostych pochopitelný. Ale není čas ztrácet čas. Vyrážíme na obhlídku a první kroky nemohou mířit jinam než k moři. K průzračně čistému, tyrkysovému Tyrhénskému moři (Pozn. Trapani omývají moře dvě – Tyrhénské na severu a Středozemní na jihu). Balzám pro duši. Tohle mi chybělo. Za těch pět hodin jsme nachodili přes deset kilometrů. Bez většího úsilí. Po nemoci. Jen s chraplákem. Kdyby mi to někdo řekl včera, nevěřím. Ve dvě hodiny odpoledne se konečně ubytováváme. Paní majitelka pro nás má připravenou mapku, kam vyznačila nejen místa, která stojí za návštěvu, ale i pláže a vyhlášené restaurace. Mile ji překvapí, že naše plány jsou pěší. Případný parking ale také není problém. 😉
Samotný hotel je bez přehánění historický skvost. Vkusně zrekonstruovaný tak, aby dal vyniknout místní architektuře a zároveň, aby plně vyhovoval potřebám hostů. Původní klenby a brutálně strmé schody osazené zábradlím a skleněnými zábranami. Vše promyšleně nasvícené. Samotný pokoj menší, ale vkusný. Nechybí lednička s mikromrazákem a klimatizace. Jediné, co trošku hapruje je místní wifi, ale to se vzhledem k síle stěn dá pochopit. Taková Sicilská klasika. Vytoužená sprcha a na místo odpočinku jen převléknutí se do letního. V dlouhých kalhotách jsme už trošku trpěli. 😊
Další procházkou do přístavu na západ slunce. Jak ten byl barvitý. Večer mi stačí přes tričko rozepnutá kožená bunda, ale to jen pro dnešek. První večeři jsme pojmuli tradičně-netradičně. V potravinách nakoupili vše oblíbené. Olivy, rajčata, Burratu, místní sýry, salámy a samozřejmě Prosecco. To jsem se naučila pít na jaře a když už dostanu chuť po večeři na sklenku, je to od té doby právě lehounké Prosseco. Bonusem ubytování je prostorná terasa na střeše hotelu. S posezením a výhledem do vnitrobloku. Tady budeme trávit každý večer a povídat… Zamotaná do deky se sklenkou v ruce přemýšlím, jaká vzácnost je potkat někoho, s kým můžu své sny nejen probírat, ale i plnit. Kdo má pochopení pro mou touhu poznávat a užívat každou vteřinu na maximum. Asi soulmate.
Den druhý – Slunce, písek a moře
Že jsem milovník hotelových snídaní je všeobecně známý fakt. Recenze našeho hotelu navíc hovoří o 5 hvězdičkách z 5 a to už něco znamená. Není tedy divu, že se do druhého dne probudím hladová a mlsná. Taková pro změnu má klasika. Snídaně se podávají ve vstupní hale, která slouží přes den, jako recepce, malinká a útulná. Na stole vše ze sladkého. První ulovím, jak jinak než pistáciový croissant. Na těch jsem ujížděla celou předešlou dovolenou. Slané, ale chybí. Přisuzujeme to pozdnímu vstávání a nenecháme si prvotní dojem pokazit. Jen co se usadíme, už nám obsluha nabízí čerstvě nachystaná vajíčka dle preferencí. Omeleta, míchaná, natvrdo… a samozřejmě kávu. Objednáme si míchaná a snídaňové cappuccino. Jsem spoko. Jak Zdenda říká, když mám hlad, nejsem to já. 😂 Individuální přístup k hostům se mi líbí moc. Hody pro dnešek uzavřeme silným espressem a s díky se jdeme nachystat na procházku.
Počasí je objednávkové. Na teplou bundu jsem rychle zapomněla a v kraťasech a tílku je mi regulérní horko. Desetikilometrová procházka po pláži (Absolute beach, která má místy růžový písek) na zahřátí. Zděnda se vykoupal, já pro absenci plavek smočím jen nohy. Teplota vody příjemných 23 stupňů. Srovnala bych ji s červnem. Na pláži liduprázdno. Jen slunce, vzduch prosycený solí, jemný vítr ve vlasech a my. Stačí mi pohled do drobných vlnek a všechny strasti předešlých dní jsou na míle daleko. V Čechách je 10 stupňů. Nezávidím. Před odjezdem jsem nahlásila v práci offline režim. Mobilní detox zahrnuje celkově i absenci psaní. Nejbližší o nás ví prostřednictvím každodenního příspěvku na mém osobním Instagramu. Nemusí se bát a já všem posílat fotky a vypisovat. Značka ideál.
Cestou nazpět jsme nakoupili potřebné nezbytnosti. Jak mě štve, že kvalita českých potravin není ani srovnatelná s těmi místními. 😊 K obědu rychlý rozkroj na hotelu. Skočit do plavek a plán na odpoledne je jasný. Dopoledne jsem se nenamazala… opálené kraťasy, nechť jsou mi ještě na Vánoce tichou vzpomínkou. 😂 Jo, slunce tu má sílu i na konci října.
Na odpolední relax jsme zvolili příměstskou pláž (Spiaggia di Trapani) vzdálenou necelých deset minut od hotelu. Pár turistů se sluní, pár dovádí v moři. V sezóně tu je tuším ale nabito. První koupačka, první slaný polibek. Vlasy solí stylově zvlněné a pihy na nose aktivované. All you need is vitamin sea. Tohle fakt můžu. Škoda, že slunce už zapadá dřív. Jen co se odpoledne zhouplo k podvečeru a zářivý kotouč zmizel za hradbou domů, citelně se ochlazuje. Zděnda je lední medvěd, tomu to nevadí. Vesele se koupe dál. Jako malé dítě… až do husí kůže. 😊 Z pláže se jdeme upravit na večeři. Je rozhodně tepleji než včera. Další procházkou městem až k přístavu. Máme náladu na street food a chuť na pizzu. S Pomocí strýce Googla vybíráme nenápadnou restauraci na promenádě. Hladoví, jako vlci (ještě aby ne, po těch 18 kilometrech) objednáváme od každé Sfincione (sicilská obdoba pizzy) po dílku. Obava, že nám to nepostačí, mizí rychleji než slunce za obzorem. Strašně dobrý. Pivko na přípitek a loudavě historickým centrem na ubytování. Město je krásné, ale pocitově diametrálně jiné, než Mondello a Palermo. Učesané, s absencí chaosu, zdánlivě spící. Spousta venkovních restaurací má touhle dobou již zavřeno. Krámky také. Konec sezóny cítíte při každém nádechu. Hrozně by mě zajímalo, jak tu vypadá advent. To, když se město zahalí do kouzelné hry pouličních světel a radostného očekávání blížících se Vánoc. Kostely jsou na každém rohu. Méně či více významné. Italové navrch velcí křesťané a nadšenci. To musí být teprve krása. Ale dost rozjímání o Vánocích. Je léto… a já všechno v péči mám. 😂
Na recepci slušně poprosím o dvě sklenky na víno a přesouváme se nikdy nekončícím večerem na terasu. Myšlenky máme stejné. Čím to, že na nás město působí zatím trošku ospale? Po teoretické večerce neslyšíme krom občasného štěkotu psů (a energického spílání místní ženy, tuším manželovi) takřka nic. Léto šlo spát a Trapani s ním. I pro nás nastal čas jít do hajan. Spí se krásně, horké noci odvál čas a chvílemi je mi pod tenkou „dekou“, rozuměj prostěradlem, spíše chladno. PřiDitulím se ke Zděndovi a spím na hned.
Den třetí – Plameňáci
Po vydatné snídani vyrážíme pro změnu pěšky na pět kilometrů vzdálené solné pláně, které jsou součástí přírodní rezervace Riserva Naturale Saline di Trapani e Paceco. Vidět zde můžete nejen postup získávání soli z moře, ale při troše štěstí i volně žijící plameňáky. Sice z dálky, i tak mám ale o zážitek postaráno. Hejno ptáčků do růžova zbarvených za tu poměrně náročnou procházku za pravého poledne rozhodně stálo.
Vzduch je od rána jiný. Do plic žhavý a pro dýchání těžký. Doslova se tetelí a já nejednou zapochybovala nad rozhodnutím se nenamazat. Večer mají prý přijít bouřky se silným deštěm. Zatím tomu ale vyjma jemného oparu nic nenasvědčuje. Cestou nazpět se občerstvíme v kavárně. Klasické espresso, pistáciová zmrzka a pro změnu pistáciový koblížek. Pro mě přímo nebeské kombo. Pistácií se v životě nepřejím, kávy nepřepiju. Italské chutě mám, energii a vyřídilku také. Docela zapadám, řekla bych. Angličtina je osvěžená, ostych zapomenut. Pocovidový chraplák mi dost pomáhá s přízvukem. 😊 Procházku končíme na pláži (tentokrát na pláži Spiaggia San Giualiano di Erice). V dáli nad pevninou je vidět první známka kupovité oblačnosti. Komu by ale dělaly mráčky starost, když je momentálně jasno a teploměr atakuje letních 27 ve stínu? Nám rozhodně ne. V mžiku jsme v plavkách a v druhém ve vodě. Opalovák jsme nevzali. Rozum bojuje s touhou se slunit. Díky bohu za letní základ. Drahá polovička sice nemá tak silné italské chutě, ale oproti mně disponuje jižanskou pigmentovou výbavou. On v mžiku černá, já pozvolna zlátnu. 😂 Ještě že tak. Mohla jsem skončit, jako další růžový plameňák. Začíná se zvedat silný vítr a pro nás nadešel čas k návratu.
V nohou máme úctyhodných 25 tisíc kroků, a to nás čeká ještě cesta na večeři. Dnešek je jednoznačně nejteplejším dnem dovolené. Na večeři vyrážím jen v topíku a sukni. Horizont už straší a nárazový vítr nevěstí nic dobrého. Náročný den s velkým výdejem si žádá doplnění kvalitního paliva. Po chvilkovém bloudění usedáme v restauraci, která vaří typická jídla netypickým způsobem. Máme chuť na vše. Zvítězí hovězí burger s burratou a světe div se, s pistáciovým přelivem naslano. Upřímně se divím, že jsem se nevrátila domů spíš zelená. Dostanu chuť na Aperol a objednávám si jejich speciální aperolový koktejl. Jídlo skvělé, nutričně tak vydatné, že praskáme ve švech. Drink vypadá lákavě, ale není. Absolutně ne. Vypít ho musí Zděnda a já jemu usrkávám pivko Peroni. Nikdy víc. Venku se začínají čerti ženit. Nevím, jestli jsem se už někdy zmínila, ale žiju s lovcem bouřek. Ve chvílích, kdy já se zaručeně bojím a nejradši bych se skryla ve sklepě budovy s hromosvodem, Zděnda ožívá a radostně komentuje každý záblesk. Hrozně nutně se potřebuje podívat na bouřku v dáli nad mořem. Podívaná skvělá, ale osobně bych si ji klidně odepřela. Blíží se rychle a já nekompromisně zavelím k ústupu. Dnešní terasové vínko bylo rychlé. Jen co blesk udeřil do nedalekého domku, zaječím a jde se spát!
Den čtvrtý – Erice
Na dnešek jsme měli původně naplánovaný výlet lodí na Egadské ostrůvky v čele s Faviognanou, kde se nachází překrásná příroda a pohádkové pláže, ale po nočním dešti je stále zataženo, poměrně chladněji a na opalování to rozhodně nevypadá. Po snídani tak namísto k přístavu zamíříme na pět kilometrů vzdálenou lanovku, která Vás za 5,5 eura na osobu vyveze do horské vesničky Erice. Ta je beze sporu jedním z hlavních lákadel Trapani. Vyjma lanovky se nahoru na horu dostanete autobusem, nebo taxíkem. My se těšili na lanovku a nabízené výhledy. Chladno je na dlouhý rukáv a těžká mračna dávají tušit, že déšť se ještě nevzdal. Čím blíže nástupové stanici jsme, tím více se zatahuje a zvedá vítr. V pomyslném cíli zjišťujeme, že lanovka aktuálně pro nepřízeň počasí nejezdí. Vítr je moc silný. Za normálních okolností bychom to nahoru došli, ale do deště to nestihneme. Jsme lehce rozladění. Druhý plánovaný výlet, na který se od zakoupení letenek těšíme a nevyjde ani ten. Ve chvíli, kdy se rozhodneme vrátit na nás zavolá dvojice, která měla evidentně stejný nápad. Domlouvají taxi a další dva spolucestující by se jim hodili. V mžiku souhlasíme a necháme se za 20 euro vyvézt transitem až před brány vesničky. Během půl hodinky jsme v nadmořské výšce 750 m. n. m. Mrholí. Jak já jsem ráda za koženou bundu v batohu. Město má bohatou historii, jež sahá až hluboko do antiky. V minulosti patřilo mezi přední elymská města. (Pozn. Elymové – starověký národ obývající západ Sicílie). Později sloužilo jako Kartaginská pevnost. Ač je městečko malinkaté, památek je tu nesčetně. Mezi nejvýznamnější patří Kyklopské zdi, Normanský hrad Castello di Venere, Kostel Nanebevzetí panny Marie – Chiesa Madre. Kostely a paláce, ale najdete takřka na každém kroku.
Stoupáme dlážděnými úzkými uličkami, ocelové nebe nad hlavou. Namísto obdivu mám ale svíravý pocit na hrudi. Kamenné zdi a všudypřítomná šeď s deštěm dotváří tajemnou atmosféru. Midsomer má konkurenci. Když začne intenzivně pršet a zvedne se mlha, nemám daleko k zavolání taxi nazpět. Déšť sílí, vítr nabývá na síle a kochání je v totálním nedohlednu. Deštník se mi několikrát otáčí. Jemně stagnuju. Schovaní v rohu kostelní zdi vyhodnocujeme možnosti. Někteří turisté mají pláštěnky, někteří letní šaty. Okolní vzduch se ochlazuje na 12 stupňů. Bouří a leje. To nechceš. Kavárny jsou plné, stříšky žádné. Úprkem zalítneme do nejbližšího kostela. Vyjít ven se nedá a autobus jede za víc, jak hodinu. Díky bohu za střechu nad hlavou. Alespoň zapálím za naše rodiny svíčky a čekáme. Déšť nepolevuje. Ale nic netrvá věčně a po každé bouřce zase vyjde slunce. Ne že by se ukázalo tady. 😂 Vyčkáme až do doby potřebné k přesunu na bus a zmáčení na kost dojdeme na zastávku. Ostrými lokty se nám podaří dostat do autobusu mezi prvními. Takhle jsme si dnešní výlet vskutku nepředstavovali.
Cesta autobusem namoklými serpentinami je také pro odvážlivce, když si řidič začne na skle hadrem stírat průzor, zavírám oči a poklimbávám. Stavíme na každém rohu. Scénář je vždy stejný, pozdrav a do sloty vybíhající osůbka. Pak nám to dojde, řidič staví každému pasažérovi, co nejblíže domovu, stačí mu říct adresa. Hodně hezké. O Erice víme více teorie než reality. Egadské ostrovy jsme nestihli vůbec. Tuším, že se musíme ještě vrátit. 😊
Na hotelu horká sprcha a boty nám Zdenda vysuší fénem. Důležité je si umět poradit. Slunce už zase převzalo nadvládu nad nečasem a čas tak letí. Xtou procházkou na pláž a za památkami. K těm se vyjádřím až na konci. Je jich tu tolik. Na kávu, xtý pistáciový mls a večeře v pizzerce. Zdenda tradičně trojhránkovou a mě domluvil Spaghetti Carbonara. Nebe v puse. Poslední sklenka na terase a se smutkem začít balit. Zítra nás čeká ještě skoro celý den, ale bohužel i návrat. Budu se opakovat, ale proč to hezké vždycky, tak rychle uteče?
Den pátý – Návrat?
Poslední snídaně. Zaplatit ubytování. Děkovný small talk s paní majitelkou. Zajímalo ji odkud jsme. Z mého přízvuku to totiž absolutně nepoznala. Třikrát hurá. 😂 Uschování zavazadel až do odpoledne domluveno a na poslední několikahodinovou sicilskou procházku.
Krátké shrnutí na závěr.
Pistácie tu získává přidanou hodnotu. Aktuálně navíc probíhal na ostrově pistáciový festival. Dobře zvolený termín. 😊 Divím se, že tu za národní oříšek nechodí i převlečení. Další nutností je ochutnat čerstvý fresh s uzrálých granátových jablíček. Bohatý na antioxidanty a vitamin C. Trpký a nebývale osvěžující. Mezi typickými jídly najdete Arancini (smažené rýžové koule), Focaciu (Sicilský chléb plněný dobrotami, jaké Vás jen napadnou). Tu jsme tu skoro každý den obědvali. Sfincione (obdoba pizzy, jen nadýchanější, často s ančovičkami) strašně dobrý! Couscous alla trapanese (kuskus vařený s rybami pochází z Arábie). Sladkému vévodí Cannoli (trubičky plněné ricottou, nebo opět a znovu pistáciovým krémem).
Mezi nejznámější památky patří Catedrale di San Lorenzo (barokní katedrála ze 14. století), Basilica di Maria Santissima, Museo Regionale Pepoli (muzeum historie Trapani), Palazzo della Giudecca (středověky palác), Torre di Ligny (obranná věž ze 17. století), Chiesa del Purgatorio (kostel známí svými dřevěnými sochami Misteri, které jsou každoročně součástí procesí během Velkého pátku), Bastione Conca (historická pevnost s překrásným panoramatickým výhledem na město). Právě pevností byla naše tour de památky zakončena.
Nachodili jsme tu doslova desetitisíce kroků. Ochutnali vše, co máme rádi. Vykoupali se, opálili. Naše první dovolená ve dvou u moře. Dny plné sicilské pohody. Aneb podzim, který se na pár dnů stal létem.
V půl sedmé večer odlétáme. Lehká nostalgie, smutek, ale o to větší těšení.
Next stop?
O tom, ale až příště. ❤️
