Bečov nad Teplou je malé městečko se zhruba tisíci obyvateli, které „dřepí“ na skalách v lesích nad Karlovými Vary a shlíží na údolí řeky Teplé. Každý, kdo někdy jezdí z KV do Plzně, si vybaví serpentiny uprostřed lesů za Bečovem, které moje auto kolikrát šplhá na dvojku a je rádo, nedokážu si představit, že bych tam řídila autobus.
Bečov je známý hlavně díky svému gotickému hradu a renesančnímu zámku (napojené hned na sebe), a také Relikviáři Svatého Maura, o kterém se toho moc neví, ale přesto je z evropského hlediska (slovy průvodkyně) jednou z nejvýznamnějších památek.
Dnes ale nechci psát o zámku ani Relikviáři. Jsem dítě z Karlových Varů, což znamená, že v Bečovském zámku jsem během školních let byla čtyřikrát a ve sklárně Moser zhruba osmkrát. Ten appeal zkrátka po letech zmizí.
Můj táta (rozený Karlovarák) před lety objevil něco mnohem zajímavějšího, takže tam teď jezdíme pro jistotu každý rok.
Mezinárodní kovářské sympozium
V Bečově se vždy druhý víkend v září koná Mezinárodní kovářské sympozium, kdy se uprostřed města postaví několik improvizovaných kovářských hutí a přihlášené týmy kovářů u nich celý víkend tvoří umělecká díla, vždy na zadané téma toho roku. Letošním tématem bylo Tajemství. Kolem toho se postaví stánky s pitím, klobásami, a vy tak můžete s pivem v ruce chodit a pozorovat u kovadlin kováře, ze kterých kape pot a snaží se nepoddajné železo zkrotit přesně do toho úhlu, který potřebují. Ustavičné řinčení kladívek a prskání ohně doplňuje hudba poloprofesionální kapely, hrající za restaurací zpovzdálí.
Kam (NE)vyrazit na jídlo
Do téhle restaurace jsme se vydali na oběd, byla nejvýraznější hned uprostřed města, s terasou na skále a krásný výhledem do údolí. V Bečově je restaurací několik, ale co se týče nabídky jídla, je úplně jedno, kam jdete, všude nabízí to samé. Zde jsme byli poměrně zklamaní. Já vegetarián jsem se mohla jídelnímu lístku maximálně zasmát a objednat si smažák (brambory nedovařené, jako obloha kus rajčete a lístek salátu), další členové rodiny si dali svíčkovou (kdyby oba talíře svíčkové spojili v jeden, mají celou jednu porci) a výpečky se zelím a bramborovým knedlíkem (ty jediné byly bez problému).
Po nepříliš uspokojivém obědě jsme se vrátili na místo dění, kde přibývalo nových vystavených výtvorů, odhlasovali jsme v anketě a potom nám padl do oka plakát poutající na botanickou zahradu. No, co by ne? Bylo nádherné počasí.
Botanická zahrada
Prošli jsme skrze půlku městečka, do botanické zahrady dorazili zhruba za půl hodinky. Cestou jsme se kochali. Kováři každý rok vytvoří „památník,“ který Bečov vystaví natrvalo na různých místech, podél ulic, na vyhlídkách. Na každém z nich se toho děje tolik, až oči přecházejí, mnoho z nich musíte obejít kolem dokola, abyste zvládli vše pojmout.
A samotná botanická zahrada? Není tu dlouho, ale rozhodně jí to neubírá na kouzlu. I tady najdeme připomínky kovářů. Velkolepé množství stromů a keřů obklopuje malý rybníček s ostrůvkem, na němž seděl pár naháčů v objetí. Během naší návštěvy vylezli na žebřík, postavený na ostrůvku a vedoucí ke zvonku nahoře, na který zazvonili, slezli a odplavali pryč. (Proč? Co to mělo za smysl? To jsem dodnes nezjistila a ze zřejmých důvodu ani nepořizovala fotky tohoto aktu.)
Knihovna v oblacích
Cestička nás dovedla do krytého dřevěného přístřešku, kde v okénku prodávali jídlo a pití a nabídka tohoto maličkého stánečku byla tisíckrát lepší než ve většině Bečovských restaurací. Grilovaný halloumi wrap, škvarkové placky, čekanková a pampelišková káva, i jídelní lístek zapadal do okolního přírodního prostředí. Na chvíli jsme usedli u piknikových stolů (mimochodem, čekanková káva není úplně špatná) a pak se vydali dál. Podle plánku, co jsme dostali u vchodu, jsme následovali cestičku do kopců mezi stromy, která nás kolem dětiček, snažících se vylézt ferratu, dovedla až do dřevěného domečku na okraji skály, ve kterém byla dvě dřevěná lehátka a knihovna se spoustou starých knih. Tohle je moje vysněné místo na odpočinek, bohužel další tři účastníci zájezdu to takto necítili, tak jsme se vydali dál. Kolem dětského tábora a umění z poskládaných kamínků, co známe z řek, jsme se vrátili až na začátek. Okruh v botanické nebyl dlouhý, ale celá zahrada má krásně svěží a odpočinkovou energii – za sebe rozhodně doporučuji.
Ve finále, ať už v Bečově navštívíte botanickou, hrad a zámek, muzeum motocyklů a hraček nebo jen lesy kolem městečka, nebudete zklamaní. Stojí to za to. Alespoň na dvě návštěvy.
