Řím

Kolébka Evropy, možná i celého světa, neb právě sem vedou všechny naše/jeho cesty!?

Pravda je, že kdo do Říma zavítá, málo kdy se nevrátí.

Láska na první pohled

Prvně jsem hlavní město Itálie navštívila po maturitě. Už tehdy mi učarovalo. Nevěděla jsem konkrétně čím, ale ty pocity si vybavuji ještě dnes. Taková láska na první pohled, kdy to ještě nevíte, ale jisto jistě cítíte, že jiskra přeskočila ohromná. A ne jedna. Celá galaxie.  Že se vrátím, jsem si tehdy strategicky posichrovala vhozením mince do fontány di Trevi. Zabralo to, i když jsem k ní nestála zády, jak se traduje. 🙂

Záhy následovala krásná životní etapa v podobě práce pro nejmenovanou italskou společnost, jejíž sídlo se nachází v samotném srdci Říma a já měla příležitost nejen do města pracovně létat, ale poznat ho i jinak, než coby běžný turista. Průvodci, brožurky, blogy, vše je pro bližší představu super, ale jen místní Vás do tajů města skutečně zasvětí. Od historie po tradiční římskou kuchyni. Prostě Řím zažijete. A kdo ho zažije, toho si získá.

Poznala jsem tak hodně barev římské duhy a italská trikolora na to rozhodně nestačí. Ochutnala moře chutí a vůní a jednu dobu si byla zcela jistá, že jestli opustím Čechy, budou mé příští kroky mířit právě sem. ♥

Do dnes se mi líbí představa Italské zimní sezóny, neb ty naše české zimy posledních let jsou na slunce i sníh dosti skoupé. A když není sníh, může být alespoň slunko. A na jaře se vrátit. Jako to dělá Mirča, odlet a přílet jako stěhovaví ptáčci. Přečkat v teple a mezi tím pít víno a kávu… a jíst Tiramisu (kávu v pevném skupenství 🙂 ). Možná na stará kolena. Otázkou je, co pro nás skutečně znamenají stará kolena, neb věk je jenom číslo nebo? Jediným podstatným tak zůstává, na kolik se vnitřně cítíme… a já se stále vidím jako ta 20ti letá holčina, která měla oči navrch hlavy, když v ruce držela první „pracovní“ letenky Prague – Rome Ciampino. 🙂

Od vzpomínek k praxi

Letiště má Řím rovnou dvě, jedno výše zmíněné – Ciampino a druhé, vlastně spíše první (hlavní) Mezinárodní letiště Leonarda da Vinci Fiumicino. V celku se dá zjednodušeně napsat, že Ciampino je nízkonákladové letiště s výrazně levnějšími letenkami. Není vhodné pro přestupy a odpovídá tomu do jisté míry i servis (zažila jsem, že letadlo letělo DŘÍV!!) a mám na to svědky! 🙂 Fiumicino je největší letiště Itálie a létá se z něj i přestupně do celého světa.

Lety z Prahy, nebo lépe (již tradičně) z Norimberku. Úplně prvně jsem letěla s Wizz airem a už nikdy víc. Neb, není nízkonákladovka, jako nízkonákladovka. Letět teď, využila bych Ryanair.

Počasí je typicky středozemské. V lednu jsem zažila azuro a 20 stupňů, také ale pouhých 10 stupňů s intenzivním deštěm. Celkově v zimě nebývá méně než 8 stupňů a průměr je někde kolem 14 a hlavně povětšinou sunshine. 🙂 Jaro – podzim jsou teplotně dosti podobné. Aktuálně bych se už nebála vyrazit jen v letních šatičkách. A v plném létě se můžete na krásně dočkat i 40-tek a sluníčko je všude a pořád.  

Na poznávání města – historie a kultury, je tedy co do počasí nejideálnější jaro/podzim. Bohužel je v této době i logicky nejvíce turistů. V létě sice panuje v ulicích parno (a také i poměrně častý a intenzivní zápach), ale turistů potkáte o poznání méně. Navíc se v letních měsících hojně město „rosí“ a také není problém se před slunkem schovat do jednoho z mnoha parků, a nebo ještě lépe, vychladnout na zahrádce s Proseccem v ruce. 🙂  Kdo má stejně jako já v oblibě mihotající světýlka, trhy a svařené víno, tomu bych doporučila vyrazit o adventu. Slavnostně vyzdobený háv městu prostě sluší. I návštěva Vatikánu v předvánočním čase nabírá úplně jiného rozměru a to i pro ateisty. 

Ubytování zajistí Booking, nebo zde hojně rozšířené AirBNB. Hotelů a penzionů ve všech cenových skupinách je spousta. Bydlení u místních má své benefity v podobě cenných rad a typů. U obojího platí, že čím blíže centru, tím i dráže.

Rozhodně se vyplatí zapůjčení auta, nebo skútru. Prvním překvapením v silničním provozu může být tradiční troubení, které se ozývá ze všech stran a stále. Občas mi přišlo, že místní troubí spíš ze zvyku, aby o sobě dali vědět, než že by se někdo v okolí dopustil vyloženého přestupku. Dohady s bujarou gestikulací jsou národní zábavou a většina emocí bývá vybitá dřív, než se začne fakticky řešit. Ona také vyvstává otázka, co je pro Římany přestupek. 🙂 Ostatně právě to na Itálii miluju, ten ledabylý, někdy až (pardon) „uprdelistický“ nadhled s temperamentem v jednom. Každopádně nešetřete na auto pojištění, ideálně s maximálním krytím a bez spoluúčasti. Ťukance jsou na denním pořádku a nikdo je neřeší. Lísteček za stěračem čekejte tak maximálně ve filmu. 🙂

Z fakticky známých míst, nelze vypíchnout jen pár bodů, Minimálně ne pro prvonávštěvníka. A rozhodně ne pro jednodenní výlet. To nestačí v Krumlovu, natož v Římě. A tuplem ne, pokud jste stejně jako já milovník historické architektury. Vám pak nabízí antický Řím podívanou doslova na každém kroku.

Fontána di Trevi

Kouzelná a často i pro lidskou hradbu nevyfotitelná je fontána di Trevi na stejnojmenném náměstí Piazza di Trevi.

Plní prý všechna přání, jako náš andělíček ošmatáček. Jestli to tak je nevím, ale pravdou je, že se každoročně z vody vyloví kila mincí těch, co zázrakům na počkání věří. A když věříte, minci vhodíte při každé návštěvě. A pak se může stát, že se jednou k fontáně přes dav neprobojujete a vhodíte minci alespoň do blízkého kanálu. Nadšeného kozoroha totiž nezastaví nic. Koneckonců, jako na každém poklopu římského kanálu, i na tomto byl vyobrazený Romulus a Remus a ti to jako patroni-zakladatelé města jistě nějak zařídili. 🙂  A kdo legendu o dvojčatech odkojených vlčicí nezná, neb nastuduje.

Španělské schody

Mezi světově nejznámější schody patří bezpochyby ty místní Španělské. Historicky se zde nacházelo španělské velvyslanectví, od toho je odvozený jejich název. Zajímavostí je, že výstavbu schodů financovali Francouzi. Ano, Španělské schody v Itálii – postavené Francouzi. 🙂 Místní je pod tímto názvem takřka neznají. Pro ně jsou prostě La Scalinata a pro všechny jsou místem lásky numero uno. I díky tomu a navrch svou nesmírnou fotogeničností si „zahrály“ v nejednom filmu. Pozor ale, od roku 2019 se na nich nesmíte posadit. A to pod tučnou pokutou. Celkově buďte opatrní, u památek se nesmí jíst a často ani pít. To samé platí i pro veřejná pítka… což je za mě zvlášť v parném létě trošku paradox.

Koloseum

Dalším místem, které by nemělo žádnému návštěvníkovi ujít je Koloseum. Původně Flaviovský amfiteátr je největším koloseem v Římské říši vůbec.

Díky mnohým zemětřesením a rozkrádáním obvodových kamenů z něj zbyla jen zřícenina, ale i ta má neuvěřitelnou energii a právem patří mezi turisticky nejnavštěvovanější místo města. Do dnes je úzce spjat s římskokatolickou církví a na Velký pátek zde papež zakončuje Křížovou cestu.

Vatikán

Tím bych přímo navázala na další turistický velebod – Vatikán.

Nejmenší stát světa. Enkláva uvnitř Říma. Stát ve státě. Pro někoho srdce v srdci. Osobně o sobě (zkuste to říct třikrát za sebou a rychle 😀 ) nesmýšlím ani jako o ateistovi, ani jako o věřícím, byť křtěná jsem. Na Vatikán jsem zvědavá byla a moc. Vzpomínám si, že prvním dojmem při pohledu na nosné sloupy podloubí byla vlastní „malost“. Působí tak majestátně a velce. Možná do jisté míry až strašidelně. Celý slavný Vatikán. Jednoznačně velkolepá dominanta. Běžnému člověku svým neuchopitelným tajemnem fascinující tak, až děsí. V minulosti to byl najisto účel, děsit… a dnes? Každopádně jsem husí kůži měla nejednou.

Svatopeterské náměstí, Vatikánské zahrady, muzea a i naprosto úchvatné skleněné vitráže a malby Sixtinské kaple, to vše stojí bezesporu za vidění. Pro mne i po letech zůstalo nejintenzivnějším zážitkem zakoupení medailonků pro štěstí (rodině a přátelům) u místní jeptišky. Pohádkové babičky řekla bych. Připomínala mi Kořenářku z pohádky Sůl nad zlato, (zase ta pohádka). Vrásčitou tváří i hebkostí hlasu. Jeden její pohled a zmocnil se mne intenzivní pocit, že vidí přímo do duše. Už nevím, co jsme si tehdy spolu řekly, ale dojala mě k slzám, nechápu jak a proč. V sebevětším davu bych ji poznala do dnes. ♥

Pantheon

Za zmínku stojí i Pantheon (a ne ten plzeňský…) Typicky antický chrám, jež svou velikostí doslova k návštěvě vybízí. Jeho hlavní kupole je díky 44 metrové klenbě nejvyšší na světě. A zajímavostí je i stropní Okulus, díky kterému je v chrámu přirozené světlo. Wikipedie jistě poradí a pro toho, kdo nechce hledat – jedná o stropní otvor, takový světlík řekla bych. 🙂 jen 9 metrový. 🙂

Forum Romanum

A jako závěrem, nebo možná spíše začátkem na další (půl) den je Forum Romanum. Největší dochovaný otisk tehdejší antické slávy. Nachází se mezi Koloseem a Benátským náměstím (Piazza Venezia). Pokud tedy nedisponujete větším než nutným množství času, můžete všechny tři body spojit procházkou při jednom. Ale je to škoda. Poznámka – velká! Ač na Foru pracovali archeologové od nějakého 18 století, finální podoba byla odkryta až o dvě století později. Stejně jako Koloseum, i Forum značně znehodnotily nájezdy Barbarů a později lupkové. I tak je WOW efekt zaručen.

Dále Katakomby, Palatin, Caracallovy lázně, Villa Borghese, Andělský hrad… A mohla bych pokračovat do nekonečna. Řím je do množství památek prostě topka. Aspoň pro mne.

Gastronomie

O Italské gastronomii už toho bylo řečeno a napsáno spoustu. Co se Italům rozhodně nemůže odepřít je fakt, že to s jídlem umí. Z mála udělají hodně. Z minima ingrediencí delicatesu. Skvělou pizzu a těstoviny si dáte v každé kantýně na rohu. Espesso shoot, žádné Picollo (pro jednou a navždy – Picollo neexistuje), v kavárně na stojáka, stejně jako místní businessmani. To mě bavilo převelice. Přijít, kopnout ho tam, spálit si přinejmenším jazyk a zase jít. 🙂 Jindy pro změnu Cappucino… našlehané tak, že jeho pěna vypadala naducanější než letní beránci na obloze. A víno, kapitola sama o sobě. Aneb Prosecco life. K snídani alá Mimosa. K obědu s jahodou a k večeři po lahvích. Vzhledem k tomu, že je zvyklostí večeřet i 3 hodiny, mají toleranci alkoholu v krvi 0,5 promile. Radši. Tohle bych zavedla i u nás. Na Moravě především. 🙂

Měla jsem tu čest ochutnat nejen nám známé římské speciality, typu špagety alla carbonara (ve 40 st. vedrech bych si dala s tímto výběrem pozor, neb Salmonela a Itálie). A to nechceš. Nebo telecí plátek s pršutem (Saltimbocca alla Romana), ale i nám neznámou specialitu a to vnitřnosti – přesněji telecí střívka a dršťky v rajčatové omáčce. Zní to šíleně, chutná ještě hůř. Přísahám. Vzhledem k tradičnosti oběda a jeho nemalé důležitosti jsem jídlo snědla. Jako jediná z našeho 4 – členného českého teamu. Nutno podotknout, že co sousto, to doušek vína. Pokud tedy nejste vyloženě milovník vnitřností, nedávejte si v žádném případě Trippa alla romana ani Pajata. Dobrá rada nad zlato. Nemáte zač! 🙂

Sečteno podtrženo, na kávu „na stojáka“ rozhodně do Forno Monteforte (mají i skvělé pečivo). Na opravdu povedené jídlo do Osteria Nuvolari (krásný rodinný podnik). Pokud během procházkování zavítáte i do židovské čtvrti, stavte se na další místní kulinářskou specialitku – Artyčok v omáčce v Osteria Kosher, ale hlavně, kdo z Vás viděl fenomenální film Jíst, meditovat, milovat, musí neprodleně do restaurace Antica Liberia Cascianelli. Její venkovní zahrádka Vám totiž nabídne výhled, jaký měla Julia Roberts ve filmové večeři. A že stojí za to.

Za fotky děkuji mé osobní fotografce Mirče a kamarádce Luci.

Aneb Řím v obrazech, v kostce, v 5 stránkách a 6 letech.

Jíst, meditovat, milovat v praxi. ♥

PS: A kdo by po neutichajícím víru velkoměsta zatoužil po uklidňujícím šumění moře, tomu bych doporučila pláž v Ostii, na kterou dá pohodlně dojet i vlakem.

Dita Korelusová
Největšími srdcovkami jsou mé dvě teriéří holky, společné procházkování, sport a cestování po všech koutech naší země a celého světa.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *