Pohádka tisíce a jedné noci

Dubaj

Stejně, jako hlásá nejmenovaná reklamní agentura: „Dubaj vidět a zažít“, naskytla se i mě možnost okusit kapku té arabské krásy.

Abych byla hned zkraje upřímná, nepatřila Dubaj nikdy mezi mé horké favority a ani v pomyslné top 10 byste ji nenašli. Z hlediska rozšíření architektonických představ, mě ale zajímala. Navrch na jaře. Vize slunka, tepla, moře a dobrého jídla. Taková polo pracovní dovolená. Zasloužená odměna po náročném období. Jasně, osobně dávám přednost místům s duší. Bohatou kulturou a hlavně historií. Jak potom asi může, mým nárokům reflektovat před pár desítkami let vzniklá hromádka zlata jsem vnitřně tušila, ale neřešila. A ruku na srdce, kdy se Vám naskytne příležitost zámořské cesty na stavební veletrh EXPO? 😊 Ten se každoročně koná v květnu a patří mezi jeden z největších na světě (nepřekvapivě). Ostatně, co se v Dubaji neuchází o čestné prvenství, že? Ale o tom až dál.

Let s věhlasnou společností Fly Emirates z Prahy. Aneb je to jednou v životě, dopřát si i přes příplatek největšího vzdušného velikána Airbus A380. Když jsem letadlo viděla odpočívat na runwayi, napadlo mě, jak se může, tak ohromný kus „plechů“ vznést do výšky několika tisíc kilometrů… a letět. Jasně, fyzika. Víme. Ale hlava mi to nebere. 😊 Okolo stojící Boingy 737 vypadaly, jako jeho děti. Příplatku nebudu litovat nikdy, zážitek neskutečný. Krom absolutně odlišného pohodlí, palubní nabídky a služeb, nebyly cítit sebemenší turbulece, byť je na trase hlásili opakovaně. Pro člověka, který při letu zažil nouzový režim, doslova k nezaplacení. Aneb, moje lehká fobie ještě více pokořena. To o mně ví asi málokdo a já získaný strach nejen zdatně tutlám, ale navrch ho zkouším udolat. Cestování zbožňuji a bez křidýlek to někam prostě nejde. Na to totiž nestačí ani ta má, vrozená. 😇 😊

Celková doba letu necelých 6,5 hodinky a utekly, jako mávnutím kouzelného proutku. Já se snad prvně po 10 letech od incidentu kochala. 😊 Kouzelné mávnutí číslo dvě a stojím v letištní hale, procházím XY kontrol vč. skenování sítnice očí. Přijdu si, jako v Bondovi. Zlaté oko a Jeden svět nestačí. Obojí se sem hodí na výtečnou. Možná to má v člověku navodit pocit bezpečí. Ostatně, v Dubaji je téměř nulová kriminalita, neb zub za zub a to pak ručka šmátralka letí za sebemenší krádež dolů… a rychleji než v Saxaně. 😊 Na mě to má, ale opačný efekt. Přijdu si podivně nesvá. Pod drobnohledem 24/7.

Z letištních 18 st. je venku v mžiku 39 ve stínu, (ještě tak nějaký stín najít). Šok takový, že se mi rozbušilo srdce. Následujících pět dnů jsem si nosila permanentně velkou lahev neperlivé vody a denně vypila, odhaduji tak 6-8 litrů. Závidím velbloudům. Ty si barel nosí aspoň na zádech. 😂 Ve skutečnosti je to s hrby trošku jinak, ale o tom Vám poví třeba teta wikipedie. 😊

A teď už k faktům

Dubaj – hlavní město stejnojmenného emirátu. Často je pro odlišení nazýváno Dubaj city. Leží na břehu Perského zálivu a spolu s dalšími šesti emiráty patří do S.A.E., tedy Spojených arabských Emirátů. Podnebí ryze tropické, kdy je v nejchladnějším měsíci lednu okolo 20 st. ve stínu. Mnou zažitý květen bych už viděla, jako hraniční únosný. Pokud tedy neholdujete 40-tkám a prachovo – písečným bouřím. Teplota moře není zrovna dvakrát osvěžující. Voda je, ale krásně čistá a pláže v naprostém topu. Zajímavé je, že kdo navrch touží po pořádném bronzu „od moře“, lehce ostrouhá. Z Dubaje se černí, jako Arabi nevrátíte. Slyšela jsem tohle tvrzení před odletem opakovaně, ale úplně nevěřila. Bo 12 hodin svítícího slunka je jistota, ne? Opak je pravdou. Zpětně si to vysvětluji právě podnebím – horkostí a sílou slunka, na kterém nejde vydržet. Chvílemi jsem měla pocit, že mě baští zaživa. A to nechceš. Aneb solární faktor HIGH a následný tan LOW. 😂 K celkovému pocitovému přehřátí napomáhá i faktická absence zeleně. Na jejich obhajobu, místa, kde narazíte na palmy a květiny jsou nonstop zavlažovány a ač sice nemusí řešit finanční hledisko, voda má v těchto končinách cenu zlata. Nebo spíše ropy. Ne-li větší. Nedávný výzkum ukázal toto rčení v cifrách a dle nejskeptičtějších prognóz nezbude po Emirátech i přes všechnu snahu do pár let ani stopa. Písek je silný nepřítel a poušť nehostinná kamarádka. Ale zatím se ropná ramena hýbou a zlata přibývá. Na kontech i budovách.

Pro ty z Vás, kteří se v historii Dubaje úplně neorientují. První zmínky sahají do hluboké minulosti již do období okolo 6 tisíc let př.n.l., historicky podložené stopy jsou pak z roku 1800 n.l.,k podepsání koncese o těžbě ropy došlo roku 1937. A bezesporu nejvýznamnějším bodem v historii Dubaje se stal rok 1972 a s ním vyhlášení nejen nezávislosti, ale i vznik federace šesti států – emirátů, jak je defacto známe z dneška.

Z letiště mířím rovnou na hotel. V přivolaném taxi chladí pan řidič na 18st. Šok ještě větší. Záhy jsem zjistila, že je místní taxi nejen enormně levné a vyplatí se Vám s ním cestovat více než MHD i metrem, ale že teplota uvnitř vozů nikdy nepřesahuje 18 st. Prozíravě jsem s sebou v tašce začala nosit velký šátek, ideálně pareo. A využila ho nejen při dennodenním ježdění taxi, ale i v nákupních střediscích a všech veřejných budovách, kde termostat hlásil stupně totožné. V mikrosekundě jsem se do něj omotala jako, mumie a neopomněla ani na hlavu, neb moje dutiny s chladem dvakrát nekamarádí. Šátek se osvědčil také v nutnosti zakrytí ramen a šíje. V Dubaji totiž platí striktní dresscode, který ženám na většině míst nepovoluje mít odhalený dekolt, paže a pozor, ani kolena! Venku pro změnu sloužil, jako ochrana před žárem a během písečné bouře, proti nepříjemně pichlavým zrnkům písku. V poslední řadě došlo na halení kdykoliv jsem chtěla zapadnout a z NEevropanět. 😊 Netvrdím, že ze mě byla rázem Arabka, ale alespoň ukryl dlouhé světlé vlasy a minimálně mi na chvíli navodil pocit neviditelnosti. Takový Harryho plášť. S pocitem nepřehlédnutelnosti jsem se tu „popasovávala“ po celou dobu. Reagovali na mě naprosto všichni, někteří mile, jiní s pohledem, ze kterého naskakovala husí kůže. Světlá pleť a vlasy pozornost upoutají, chtě nechtě. Sečteno podtrženo, bez šátku ani ránu.

Vyjma přísného ženského dresscodu platí v Dubaji prohibice. Alkohol tu koupíte pouze na hotelových barech a v době Ramadánu Vám sklenky obalí kupříkladu do papírového pytlíku, asi aby Alláh neviděl. 😂 Striktní jsou tu i ve veřejných projevech „lásky“. Pokutu (ne malou) můžete dostat i jen za pouhé držení se za ruce. O polibcích ani nemluvím. Země nekonečných možností, a přitom tak zpátečnická a prudérní. Na druhou stranu, jejich země, jejich pravidla.

Hotel jsem měla zarezervovaný již z ČR a těšila se moc. On takový 5* velikán na dosah stejnojmenné pláže Jumeirah, byl lákadlem nemalým. Asi není úplně nutné popisovat detaily. Exteriér s interiérem ve stylu Pohádky tisíce a jedné noci. Zlato, drahé dřevo, křišťál. Vše s větší než menší kapkou luxusu. Přijdu si, jako Sherezáda v paláci plném služebnictva. Snídaně formou švédských stolů, které se pod pestrým výběrem prohýbaly. Na střeše komplexu bazén s barem. Díky prohibici je cena alkoholu dost vysoká. Za třetinku Heinkennu dáte v přepočtu kolem 150 Kč, ovšem během „zlaté hodinky“ nabízejí všude akci 1+1, no asi je Vám to jasné… 😂 Doporučuji tedy strategicky vyčkávat 😂.  Za zmínku stojí rozhodně i restaurace v suterénu hotelu, specializující se na japonskou kuchyni. Lepší sushi jsem nejedla a za týden každovečerního hodování se ho ani nepřejedla. 😊  

Plán celých 6 dnů měl poměrně danou osu, (nazvala bych ho tour de Dubaj city), převážně z důvodu rezervování vstupů již z ČR a tím co největším eliminování x-hodinových prostojů. Nic mi totiž neleze na nervy víc, než právě čekání ve frontě. Taková ztráta času. A času není nikdy dost… a na dovče už vůbec ne.😊 Výjimečně se Vám nevyplatí zapůjčovat auto, jednak je většina turistických atrakcí v rámci centra a druhak, jak jsem již zmiňovala, nabízí město díky nízkým cenám ropy, taxislužbu doslova za hubičku. Svézt se Bentleym? Není problém. Asi „nejobyčejnějším“ taxíkem bylo nové Infinity. 😊

Pozn. Kecky jsou nutnost, na sandálky a podpatky rovnou zapomenout.

Burj Khalifa (Chalífova věž)

Je nejvyšší mrakodrap světa dosahující lehce neuvěřitelných 828 m. Vyjma samotné výšky se pyšní celkem 15 prvenstvími, vč. Nejvýše položenou mešitou, nejrychlejším výtahem atd. Jeho výstavba trvala bezmála 7 let a spořádala přes 1,5 miliardy dolarů! Slohově se řadí do novofuturismu a hlavním použitým materiálem je železobeton, sklo, ocel a hliník. Vstupenky na dubajského velikána se rozhodně vyplatí zakoupit z domova, jen pozor na podvodné servery! Vím, o čem mluvím! Výtah Vás v „pár“ sekundách vystřelí do výšky 168 pater. Samotná jízda není nepříjemná, jen finální brzdění v rychlosti 36 km/h Vám polechtá bránici, asi jako atrakce Loďě na Pouti u Jiřího. 😊 Celá vyhlídka je prosklená a nabízí vskutku dech beroucí výhled na celé město a dalekou poušť. Kdo nemá fotku z ochozu toweru, jako by zde nebyl. Alespoň podle Instagramu. 😊 Po celou dobu mi absolutně nedochází, že se nacházím v téměř kilometru. Vše je pocitově tak moc vzdálené.

Dubai Mall

Druhé největší nákupní centrum světa, které vyjma nespočtu obchodů s naprosto vším, nabízí k vidění obří podmořské akvárium. Nádrž o celkovém objemu 10 milionů litrů vody, je domovem více než 33 000 vodních živočichů. Od žraloků, po krokodýly. Je libo procházka 48 m dlouhým podvodním tunelem a kochat se rejnoky plujícími přímo nad Vaší hlavou? Nebo si s nimi raději rovnou zaplavat? Nic není problém. 😊. A kdo by měl pro změnu chuť se trošku zchladit, neb si zajde zalyžovat, nebo rovnou strčit hlavu do sněhu (do písku můžete také). Součástí OC je i 22 500 m2 velký lyžařský areál. Jo, svět nekonečných možností v praxi. 😊 Tuto službu jsem osobně nevyužila, nemohu tedy ohodnotit kvalitu technického sněhu, ani náročnost sjezdovek. Nevím proč, ale v hlavě mi ještě dnes jede ústřední melodie z filmu Kokosy na sněhu. 😂

Burj Al Arab (Plachetnice)

Asi nejznámější Dubajský hotel, nesoucí svůj název podle tvaru obří lodní plachty. Nachází se na uměle vytvořeném ostrově poblíž pláže Jumeirah a s pevninou ho pojí soukromý most. Až do roku 2000 byl nejvyšší budovou města a ač má oficiálně 5*, v kuloárech se hovoří dokonce o 7*. Asi jako na většinu budov, i na plachetnici je nejkrásnější výhled večer, když celá září. Ideálně z pláže se zapadajícím sluncem v zádech,  a nebo…

Z Dubajských Benátek – Souk Madinat

A pro mě z jednoho z nejkrásnějších míst celého města. Ano, lehce se nabízí myšlenka, proč navštívit v Dubaji kopii Italských Benátek a koho vůbec napadlo je ve městě postavit? Jednoduše proto, že můžou. Víc bych za tím nehledala. Je to takové dokazování si mocnosti a to ráda nemám, ale tohle místo ano. I přes novodobost se povedlo do celého konceptu vtisknout historickou duši. Architektura budov, trhy, kanály a romantická zákoutí s výhledy. Vše do sebe koncepčně zapadá. Dokonce i všudypřítomná vůně a atmosféra.

Klidná oáza uprostřed betonové jungle – zelený ráj v nedozírné poušti. Záleží na Vašem pojetí. ♥

Dubai Frame – rám

Rozhledna ve tvaru zlatého rámu obrazu pro mne byla tvrdým oříškem. Věděla jsem, že ji navštívit chci, ale už si nebyla jista, zda ji i zdolám. Na vysvětlenou, 150 m vysoká vyhlídková věž má uprostřed ochozu skleněný pás reagující na dotek a při vkročení Vám pod nohama zprůhlední. Nemám fobii z výšek, ale ten pocit se mi líbil pramálo. První krůček víc než nejistý, druhý ještě víc… tři, dva, jedna, řekni sýr. Na výsledné fotce mám do úsměvu daleko. No, nebudu lhát, ač jsem navzdory strachu nožky rozchodila, kolena se mi přestala třást až venku. 😊

Hlavní myšlenkou rozhledny je poukázat na rychlost růstu a rozmachu emirátu. Z jedné strany nabízí pompézní výhled na panorama mrakodrapů a na straně druhé na starou Dubaj s historickými čtvrtěmi.

Old town – neboli Stará Dubaj

Druhý z emočně nejsilnějších zážitků z celého týdne. Láme se ve mně, zda v pozitivním nebo negativním slova smyslu. Asi málo kdo tuší, že Dubaj má i „old town“ čtvrť, kde je nejen absence pozlátka a luxusu, ale zároveň až syrově nebezpečno. Do čtvrti se dostanete přeplutím zátoky Dubaj Creek na tradiční loďce dhau. Službu nabízí místní převozníci a za poplatek.

Zatímco „náš“ převozník přidržuje loďku a turisté do ní naskakují (ano, naskakují!), mně podává ruku a chce mi pomoct. Usmívá se na mě a já mám problém, opět se překonávám a ruku mu podám. Spokojený mi kyne, ať si sednu vedle něj, asi na exklusivní místo. Rozhlédnu se po zbývajících 3 členech naší dovolenkové sestavy a humorem odlehčuji dusnou atmosféru. Pravdou je, že se nemůžu zbavit naléhavé podobnosti s bájí o převozníkovi a řece Styx. Tak nějak si ho představuji. Ušmudlaný, žlutá bělma s prázdným výrazem. Dřevěná loďka, co se má každou chvíli začít potápět a silnou rybinou zapáchající voda. Stále mi něco povídá a nespouští ze mě oči. Dělám hrdinku, ale bojím se. Po vylodění se na břeh musím zhluboka dýchat. Zpátky půjdu pěšky, stačilo…

Napříč tomu, byl dříve zdejší kanál hlavní branou do nejlukrativnějšího přístavu lovu perel.

Jestli je světlovlasá holčina zajímavostí v Nové Dubaji, tady jsem vyloženě kuriozitou. Opět dojde na šátek. Tentokrát aka muslimka. Oklepu se a užívám NEčekané historie. Uličky, domky, ale i chatrče. Kam se poděla všechna ta nedaleká sláva a bohatství? Míříme na trhy, a na ty se těším moc. Okolní vzduch se pozvolna mísí s vůní koření a čerstvých ryb. Určitě si kupte koření Zaatar a dunajské datle. Jedním slovem mňam. Nevím, zda to úplně zmiňovat, ale zažila jsem i místní podomní prodej (origo produkty, víme ale jaké…), po domluvě se známým, samozřejmě. Dvojité pancířově dveře, neprůstřelná skla vitrín a kamerový systém, opět, jako v Bondovce. No nejspíše jsem viděla, i co jsem nemusela. Ale ty Raybany za to stály, přísahám. 😊 Dneska už bych se do obdobných hazardů nepouštěla, asi stárnu, či co. Každopádně, pocitově příjemnější čtvrtí je Al Seef, kde se prolíná historie s modernou. Restaurované sádrovcové domky se tu setkávají tváří tvář s monumentálními sklo-železnými mrakodrapy. Ku podivu harmonicky.

Kolem a kolem… po celý týden jsem hledala skryté arabské kouzlo, Stará Dubaj ho má a nebojí se nabídnout. ♥

Poslední, pro písečnou bouři operativní zastávkou, byla:

Botanická zahrada

Kterou najdete v další hypermoderní budově, připomínající spíše observatoř, než pralesní ráj. Mezi liánami tu pobíhají roztomilé mini opičky (rasu jsem nedohledala) a jasně, že jsem ji v mikrosekundě pohladila alespoň po pacičce. Aneb mise splněna a Ditule je spoko, páč já prostě pohladím vše, co chce, či nechce. Naši mi od mala tvrdí, že mě beztak jednou něco sežere. 😊

Víc se do 6 dnů vtisknout nedalo, ale za doporučení určitě stojí ještě Miracle Garden a Dubaj Fuontain. Špunti ocení Legoland, či Bollywood Park (ty názvy mě baví 😊).

.

.

.

Už chápu myšlenku, Dubaj zažít.

Nebo ještě lépe – prožít!

Dita Korelusová
Jsem holka žijící sportem a cestováním. Před rokem se můj dosavadní sen stal skutečností a já tak můžu, o všem co zbožňuji navrch i psát. ♥

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *