V říjnu minulého roku 2023 jsem se rozhodl, že chci svůj strach z výšek posunout o kus dál a domluvil jsem se s klukama na můj první výlez na ferratu v životě. Nikdy jsem si nepředstavoval, že se jednoho dne ocitnu připevněný na skalní stěně, vysoko nad zemí. Ale jak se říká, život je plný překvapení.
Jak to celé začalo
Jednoho podzimního večera jsem se domluvil s kamarády, že podnikneme výlet na ferratu “Großer Donnerkogel”. Jenže to jsem ještě nevěděl, co mě čeká. Prostě jsem si říkal, že to bude nějaký pěkný výšlap v horách. Kluci, kteří se mnou jeli, měli s ferratami už nějaké zkušenosti, což mě částečně uklidňovalo.
Z Plzně jsme vyjížděli v 1:30 ráno a cesta tam trvala přibližně 5 hodin. Na místě jsme měli dvě možnosti – vydat se pěšky na nástup ferraty, což by trvalo asi hodinu a půl do strmého kopce, nebo se nechat vyvézt lanovkou, která stála 15 EUR za cestu tam, i zpět.
Zvolili jsme pohodlnější variantu a vyrazili hned první lanovkou, co jela nahoru v 8:15.
První pohled na stěnu
Jakmile jsme se dostali na vrchol lanovky, bylo to už pouhých 15 minut chůze k nástupu na ferratu. Byl říjen a podmínky na lezení byly naprosto ideální, počasí nám přálo. Když jsme dorazili na místo, uviděl jsem tu obrovskou skalní stěnu, na kterou lezli lidé v červených bundách. V tu chvíli jsem nedokázal zadržet svůj údiv a pronesl: “Čumte na ně, jak tam lezou po tý skále!”. Kluci se na mě podívali a odpověděli: “Tam jdem taky.”…Musím přiznat, že se mi v tu chvíli sevřely půlky.
Kluci už na ferratě byli dvakrát, nebo třikrát, ale pro mě to byla naprostá novinka. Zatímco ostatní měli boty na hory a kompletní vybavení, já jsem tam stál v bílých AirMaxech, bez vlastního ferratového setu. Naštěstí mi kamarádi doporučili koupit si helmu, rukavice a půjčit si postroj.
Lezení na ferratě
Ferrata, kterou jsme si vybrali, byla hodnocena jako středně náročná trasa (C – D). Jakmile jsme začali stoupat, strach z výšek se mě držel pevně, ale každý metr, který jsem překonal, mi dodával nové sebevědomí.
Když jsme dorazili k žebříku, který vedl až na vrchol, uvědomil jsem si, že na tohle ještě nejsem připravený a zvolil jsem místo žebříku únikovou cestu, která mě zavedla dolů k lanovce, kde jsem počkal na zbytek týmu. Cesta dolů trvala asi hodinu a byla středně náročná.
Závěr
Po výstupu jsme sjeli lanovkou zpět dolů na parkoviště. A šli se podívat na krásné jezero, které se nachází kousek od lanovky. Koupání v jezeře je bohužel zakázané, ale výhled na ferratu stál za to. I přes všechny obavy a strach, které mě provázely, jsem byl na sebe hrdý. Posunul jsem své hranice a překonal strach z výšek. Počasí nám přálo a celý zážitek byl nezapomenutelný.
Tohle byl můj první výlez na ferratu a rozhodně ne poslední. Pokud máte strach z výšek jako já, doporučuji vám to zkusit. Možná budete překvapeni, čeho jste schopni.
