Okouzlující Provence

Na jih Francie jsme se s kamarádkou Marťou vydaly v srpnu loňského roku. Zase nás k tomu dovedla řada náhodných znamení. Seděly jsme takhle v Praze, v Café Louvre a hledaly ubytko na víkend na Sázavě. Jely jsme tehdy totiž na představení 4 Dohody s Jardou Duškem.

No, asi zapůsobila atmosféra Café Louvre, když jsem do vyhledávače zadala „ubytování Sázava“ a vyskočil na mně týden v Provence. Podívaly jsme se na sebe. A řekly jen „Hmm, Provence“ … „Pojedeme?“ … 😀

Vtipné bylo, že tenhle výlet byl přes Slevomat. Marťa zrovna v ten samý den řešila, že má v práci na benefit kartě hromadu nevyužitých peněz. A já jí (ještě před nalezením zájezdu) tvrdila, že se peníze dají využít třeba na Slevomatu.

No, co vám budu povídat. Než jsem se vrátila z toalety, bliknul na mně v mobilu email, že mám hotovou rezervaci na zájezd do Provence. „Stejně to bylo za peníze firmy, tak to máme zadarmo obě“ řekla Marťa. Usmály jsme se na sebe a bylo jasno.
Jedeme do Provence!

Francouzský sen

Provence pro mě byl jedním ze snů, který jsem si dlouho toužila splnit. Jak už jste asi zjistili v mém článku o Paříži, prostě miluju Francii. Je ale pravda, že více než sever mně přitahuje jih. Miluju květiny a jejich vůně. Jasmíny, levandule, stolisté růže, bergamot… Romantiku zdejší krajiny. Fialovou barvu. Taky dobré víno a skvělé jídlo… Francouzské dokonalé babičky, co pečou ty nejlepší sablés a nikdy vám neprozradí svůj recept na ratatouille. Staré kamenné domky s barevnými okenicemi, … či dokonale vyladěné Chateau, jež jsou často hezčí než staré Francouzské zámky. Fíkovníky, olivovníky, granátová jablka. A takový ten teplý, suchý vzduch. Vždycky jsem o sobě říkala (a říkám), že chci být jednou přesně jako ta stará provensálská babička. Přes to, že je mi teprve 34, tak ráda vařím, peču, zavařuju. Dělám tinktury, domácí kosmetiku, miluju parfémy a pěkné prádlo a ladím svůj interiér do starého francouzského stylu. Někdy mně mrzí, že jsem se nenarodila jako Francouzka. Provence jsem si vždycky představovala jako místo, které vás chytne za srdce. Kde vzduch voní po růžích, levanduli, starých cihlách a sluníčku. Zvláštní kombinace že. Vždycky máte čas se posadit na víno a paštiku. Můžete tady svou romantickou, pro rodinu stvořenou duši prostě ukázat světu. A taky všechny peníze utratit za místní mýdla. Uvnitř sebe jsem věděla, že to bude neobyčejné místo, které určitě musím vidět. A tak už to nebudu okecávat. A jedeme se tam společně podívat.

Autobusem na dlouhou trať

Co si budem, všichni jsme zvyklí létat většinou letadlem. V tomto případě byl ale v ceně autobus. Tak co, trochu retra neuškodí, ne? Původně byl domluvený dvoupatrový autobus a Marťa si vydobila místo v druhém patře úplně vpředu, abychom měly výhled na cestu a svůj klid. Realita byla taková, že nakonec přijel autobus jednopatrový. Domluva zůstala zachována, a tak jsme dostaly místo úplně první, vyhrazené pro řidiče. Po zkušenosti…. Nevybírejte si hned to první. Já seděla v uličce přímo za řidičem, který pouštěl celou noc nahlas rádio. A kdyby nebylo na místě tak krásně, asi bych vypadala celý den jako zmačkaný papír od sekaný.

Do you speak English? / Tu parles francais?

Musím říct, že největší kontroverzí výletu byla sama paní delegátka. Teď si přijdu jako bych psala recenzi cestovní agentuře. Takový typ ale nejsem. Spíše jsme se tím pobavili. Všichni účastníci. Paní delegátka neuměla francouzsky. To je jasný, ani umět nemusí, ale to že nevěděla ani slovo anglicky už bylo trošku na pováženou. Všechno, co říkala o Francii jsme pokaždé našli na googlu – volila hned první odkaz co vyskočil ve vyhledávání. Bylo tedy jasné, že nemá nic připraveno a všechno čte. Tím že neměla zjištěno ani kde se dá parkovat s autobusem, podle toho vypadala první zastávka. Také neoznámila dopředu, že už je to poslední zastávka na benzínce před cílovou destinací.
A tak nastal trochu zmatek.
Mně se tedy naštěstí netýkal. Přeci jen … už jsem ostřílená cestovatelka… Chytře jsem se na poslední zastávce opláchla, převlékla, namalovala a připravila si rovnou tašku na pláž. No jo, vypusťte někoho po období covidu k moři, ještě na nejvíc srdcové místo a splněný sen. Vlastně v autobuse mohli být rádi, že jsem nejela rovnou v plavkách z Plzně 😀

Ile de Porquerolles

První zastávkou byl přístav La Tour Fondue, odkud jezdili nejen lodičky na malebný ostrůvek Ile de Porqurolles, ale stojí tu také stejnojmenná pevnost ze 17. století. První pohled na okolní moře po několika letech mně zahřál nejen na duši. Hned jsem zapomněla na zmatek a vzpouru, která tam mále mezi ostatními cestujícími a paní delegátkou vypukla. Ale tak co, lidi jsou lidi. Většinou mám pro ostatní tolik pochopení, že mně to nijak nerozhodilo. Jen jsem zírala do sluníčka. Ten výhled byl fantastický. Když se k tomu všemu přidal teplý, solí vonící vzduch a takový ten správný francouzský vibe – alá velmi luxusní chalupář – všechny dosavadní starosti byly pryč.

Za nedlouho jsme vyrazili lodí přímo na Ile de Porquerolles. Cesta trvala asi 30 minut a byla skvělá. Ten klid a pocit že jste přesně tam, kde máte být, byl až omamný. Občas nás postříkala voda z rychle jedoucí malé loďky… ale pro mě to bylo jen příjemné osvěžení na krásném místě. Když jsme dorazily na ostrov, čekal nás pohled na dlouhé molo. Kolem zaparkované lodě, loďky a čluny. Spoustu malých obchůdků a restaurací perfektně dokreslovalo místní klid a naše veselé, lehce unavené rozpoložení.

Rovnou jsme se oddělily od skupiny a domluvily se na sraz u autobusu na konci dne. Takové jsme prostě byly. Nejlíp nám stejně bylo jen ve dvou. Prokličkování mezi turisty proběhlo celkem rychle. První zastávka vedla klasicky do malého krámku pro vodu. Hned poté jsme se vydaly hledat pláž. Potřebovaly jsme moře – jako sůl. Po krátké cestě do kopce a pak zase z kopce už byla vidět malá písčitá plocha a dokonale čistá voda. Plage de la Courtade. Tak honem honem. Už tam potřebuju skočit. Doslova během pár sekund jsme měly roztažené opalovací osušky a na sobě najednou plavky. Marťa vytáhla z báglu nealko šampaňské i se skládacími sklenkami. A naše první dovolená u moře mohla začít. Nebojte, tahle dovolená trvala v Provence jen celé 3 dny. Tento příběh nebude nekonečný. Panečku. To byl ale pocit. Ještě teď kolem sebe cítím tu krásně čistou vodu, ve které se občas mihly bílé třpytivé rybky. Stačí jen zavřít oči. A jsem zpět. Na ostrově to ale není jenom o pláži a koupání.
Kousek odtud se nachází místní vinice Vignes du Domaine de la Courtade. Kolem se dá jít na moc hezkou procházku. Ostrov je plný malých domků s okenicemi, úzkých uliček… teras kde si místní i turisté dopřávají něco dobrého… a mnoha náměstíček s trhy. Nebyli byste ve Francii, kdyby někde v blízkosti nebylo alespoň muzeum, nebo jako právě tady – rovnou centrum umění. To v době naší návštěvy bylo v rekonstrukci, ale jedná se když tak o Vilu Carmignac. Jak venku, tak uvnitř najdete opravdové skvosty. Pokud sem pojedete, doufám že se poštěstí a už bude otevřeno. Také bychom nebyly ve Francii, aby někde v blízkosti nebyl větrný mlýn. Ten místní je pojmenovaný nádherně. Je to Moulin du Bonheur. Jak možná tušíte, Moulin znamená mlýn a Bonheur je francouzský výraz pro štěstí. Po dlouhém opalování, koupání a procházce jsme usoudily, že je čas na pozdní oběd. Kousek od náměstí s kapličkou jsme našly středomořskou restauraci L´Orangeraie. Vyplatí se za mě využít přednastavená meníčka. Měla jsem těstoviny s mořskými plody a parmazánem. K tomu sklenku vína, vodu a kávu. A cena byla kolem 30 EUR z vše. To je na Francii opravdu dobré. Den na tomto místě jsme zakončily zmrzkou a pomalou procházkou zpět do přístavu.

Mám ráda ty dovolené, kde si opravdu DOVOLÍTE se za ničím nehnat. Prostě si odpočinout. Mlčet. Jen se tak dívat do prázdna. Nasávat sluníčko. Prostě pustit všechny zbytečné myšlenky a povinnosti z hlavy. Tak se mi to líbí. Dopravily jsme se zpět do přístavu, sedly do autobusu a den zakončily ubytováním v hotelu Ibis s ostatními spolucestujícími. Ještě nechyběla zastávka v místních potravinách pro místní dobroty a flašku vína k filmu na pokoji.

Grasse

Rozednělo se ve Francii. Čekala nás hotelová snídaně… a den na který jsem se těšila úplně nejvíc. Dneska totiž vyrážíme do městečka Grasse. Hlavního města parfémů. To odtud pochází všechny ty vůně, které na sebe každý den stříkáte. Tady se rodí nejvíce NOSŮ, kteří tyto vábivé vůně míchají. Právě tady, v okolí Grasse se pěstují ty nejtradičnější suroviny pro přípravu těch nejlepších vůní. Levandule, jasmín, růže, mimóza, neroli – tedy pomerančové květy… a myrta. A my měli objednanou přímo exkurzi v parfumérně. Kdybyste mně znali osobně… věděli byste, co se mnou dělají alchymistické nástroje, jako různé odměrky, ozdobné skleničky, vstřičky, destilátory… V minulém životě jsem jisto jistě byla Alchymistou. Dojely jsme na místo. Parfumérství Gallimard. Pokud se sem vydáte autem, adresa je 73 Rte de Cannes, 06130 Grasse. Na recepci nás uvítala malá milá Francouzka, která exkurzemi prováděla. Právě tady se nejvíce prohloubilo faux pass paní delegátky, když po ní průvodkyně chtěla překládat z angličtiny do češtiny pro nás. Nakonec jsme se hromadně slitovali a překládali si to sami. 😀 Mám z této exkurze výborné video… ale bohužel… v rámci GDPR a taky proto, že jsem dobrý člověk, který si nechce dělat prču z nevědomosti druhých, tak ho neuveřejním. Ve směs to ale bylo velmi zajímavé. Projít celým procesem výroby parfému… od naložení kvítků do tuku, nebo vaření a destilaci tvrdších surovin… přes návštěvu laboratoře… až po možnost si konečné produkty zakoupit přímo v přilehlé parfumerii. Právě tady můžete koupit všemožné světové voňavé pecky, ale za cenu surovin. Bez přirážky za známé designérské jméno.

Pokud byste se chtěli podívat na vůně, zkuste navštívit přímo jejich web: https://www.galimard.com/ a nebo českou verzi https://www.amandelux.com/ I já si vybrala. Nádhernou vůni Plumetis, jejímž základem jsou mé milované fazole tonka doplněné santalovým dřevem, jantarem a bílým pižmem. Srdce vůně tvoří jasmín, heliotrop a mimóza. A hlavu kardamón a zelené tóny. Místní vůně jsou opravdu dokonalé. Cítíte v nich živé květy. Není to žádný lihový odvar, jaký často najdete v našich parfumériích. Prostě dokonalá souhra tónů. Tvořeno s citem. Dají se tu koupit také skvělá mýdla a všechna ostatní vymazlená luxusní francouzská kosmetika. Ale nejen ta, na které je napsáno „Paris“ … ale ta, kterou opravdu používají Francouzky.

Moustiers Sante Marie

Prohlídka v Gallimard byla poměrně obsáhlá a dlouhá… A tak jsme se k dalšímu prohlížení samotného Grasse nedostali. Respektive jsme hlasovali pro přesun na další místo, které bylo v plánu. A vyplatilo se. Vesnička Moustiers Sante Marie je nádherná. Když jsem na začátku tohoto článku popisovala, jak jsem si vždy představovala Provence… tak přesně tak to vypadá tady v Moustiers. Tahle původní „ves“ jak se jí přezdívá, byla založena už roku 433. Je srdcem přírodního parku Vendon a patří mezi památky UNESCO. Dostat se přímo do vesnice je docela oříšek. Je totiž ve skalách… A pokud by vaším záměrem bylo dojet až na místo, smiřte se s tím, že to bohužel neklapne. Dole pod vesnicí je ale rozsáhlé parkoviště. Ještě u něj rostou fíky a rybíz. Tak se nebojte zaparkovat tam. Jasně, bude to trochu krkolomný výšlap. Ale slibuju, že stojí za to! Přiznám se, že tady jsme s Marťou celý čas trávily jen kocháním se, nákupy a pojídáním místní zmrzliny. Všude kolem jsou kamenné domečky s barevnými okenicemi… rostou tu olivovníky, levandule a pnou se popínavé růže. Stojí za to projít vesničku křížem krážem. Co se týče nákupů, seženete tady hlavně místní kosmetiku, keramiku, vína a pochutiny. Najdete také kvalitní řeznictví a sýrárny. My zavítaly hlavně do prodejny s provensálskými mýdly… Nekonečně voňavých druhů. Všechno je tady opravdové. Víte, že chemie prostě nehrozí. Prý je tady přes 300 dnů v roce slunečno, a tak se jistě stejně jako my trefíte do nádherného dne. Doporučuji tady prostě nemít plán a jen se kochat.

Saint-Tropez a Port Grimaud

Byl před námi poslední den a ten patřil známému Saint-Tropez a méně známému Port Grimaud. Upřímně? St.Tropez mně vůbec nebavilo. Je to takové povrchní malé městečko, u nějž parkují desítky luxusních jachet… Na nichž často uvidíte postarší chlupaté pány v plavkách… a holky kterým je tak od 12-18… 🙁 …mně to přišlo spíše nechutné… co s lidmi někdy peníze dělají. A jak se pak „mohou chovat“ aniž by je za to někdo posuzoval. Chudinky holky asi vůbec neví, kam se to vlastně za penízky dostaly.

No jo… Jsem takové normální děvče z běžných poměrů a lidi mně uchvátí svým dobrým srdcem spíše, než luxusním oblečením nebo auty, jachtami a zneužíváním druhých. A tak chození na místa, kde obědvali celebrity, nebo to zavánělo dost divnými praktikami nebylo nic moc pro mě. Každý to má samozřejmě jinak… Nikoho nesoudím. Všude je hlavní atrakcí samozřejmě Četník. Najdete jej na všech magnetkách, přívěšcích atd.

Myslím, že Louis de Funés by se obracel v hrobě, kdyby to viděl 😀
Každopádně… jsme si spravily chuť dobrým obědem, pár sklenkami vína a sedli asi po hodině a půl na tomto místě na loď a jely zpátky do přístavu. Vystoupily jsme ale na zastávce Port Grimaud a dobře jsme udělaly.
Moc krásné městečko plné kanálů a příjemných staveb s béžovými fasádami. Prostě Provensálské Benátky. Všude obchůdky, kavárny, restaurace, zmrzlinárny a v pozadí moc příjemná dlouhá pláž. Městečko vystavěl François Spoerry, který prý už od dětství snil o městě na vodě. A tento sen si kolem 50 roku života splnil. Kdysi prý koupil velký pozemek plný bahna, mokřadů a komárů ze kterého nakonec vznikl tento skvost. Za mě bylo mnohem příjemnější trávit čas tady než v St. Tropez. Jak ale říkám, vždycky je to na každém. Určitě se tam najde víc než jen to, co nás odradilo a otrávilo.

A jedeeem zpátky domů

V Port Grimaud jsme pokoupily už jen nějaké dobroty na cestu domů, vykoupaly se v moři a také se podařilo najít umývárku na pláži… a tak se domů jelo bez slané štiplavé kůže. Vyjížděli jsme někdy kolem 19 hodiny… Prospala jsem většinu cesty a najednou svítalo v Plzni. To už beru hodně hopem, ale nic zajímavého se po cestě zpátky už nestalo.. takže ve zkratce.

Do Provence se určitě ještě plánuji podívat. Je spousta míst, které bych tu chtěla objevit… Příště budu cestu řešit letecky a na vlastní pěst.

Ovšem jižní Francii jako takovou doporučuji všema deseti. Je tu opravdu nádherně.

Díky za přečtení a budu se těšit zase příště.
💜