Já, mé druhé já a Andalusie

Jak už jistě z předešlých článků víte, mám své druhé blonďaté já, žijící trvale na Mallorce. (mirkform_photography). Jako každého ostrovana i ji občas přepadne potřeba odjet někam mimo známé břehy. Když se tedy v únoru chystala na výlet za jejími přáteli do Andalusie, domluvily jsme se, že výlet, i přes mou absenci sepíšeme, jako bych ho absolvovala s ní. Za ty společné roky a i pře velkou vzdálenost jsme propojené natolik, že je to pocitově naprosto přirozené a vlastně víc než snadné. Jedna věta na WhatsAppu je pro nás dvě barvitý odstavec zážitků a emocí. Znamením je rybička, a bude mít tedy brzo narozky… Tímto článkem bych ji chtěla nejen z celého srdce popřát, ale zároveň i poděkovat za to, že se máme a vždycky mít budeme. ♥. To je totiž velká vzácnost. A vzácností je na světě jako máčku. ♥

Ale teď už k výletu.

První popříletovou zastávkou a místem, kterému by se neměl vyhnout žádný návštěvník, je město Ojén, spadající do provincie Andalucia, kraje Málaga.

Ojén – historicky a fakticky

Ojén patří mezi takzvaná španělská „Pueblos Blancos“ – horská městečka vybudovaná v úpatí kopců. V dobách, kdy bylo ještě Španělsko pod nadvládou arabů (bárbaros). Všechny tyto vesničky byly důmyslně vystavěny s úzkými uličkami, z nichž je jich plno cíleně slepých – tím měly nepřítele nenápadně zavést do míst, odkud nebylo úniku a kde je pak místní přepadli. Takto byly hojně využívané především v době, kdy již původní Španělské království vytlačovalo Araby, aby mohlo převzít zpět vládu nad Španělskem.

Všem městečkům na první pohled vládne arabská architektura – bílé domky, jeden jako druhý, zvýrazněné nanejvýš žlutými sloupy a s typicky barevnými vchodovými dveřmi.

Náměstí čítá jen několik starých barů, kde se každý den brzy z rána scházejí místní na kávu s brandy a až po společném zpříjemnění začínajícího dne vyrážejí do práce. S tím bych dokázala žít! 😀 Najdete zde i slovy – pár restaurací, jeden krám s potravinami a toť vše. Žádný španělský shooping typu Desigual tu nečekejte. Co ale rozhodně nechybí, jsou všudypřítomné citrusy. Často si můžete doslova nabídnout a utrhnout na ochutnávku ovoce přímo ze stromu. O tom, že jsou chuťově nesrovnatelné s těmi z našich obchodů, nemusím asi ani psát.

Na své si zde přijdou i milovníci vysokohorské turistiky, neb je v okolí spousta hikingových tras, které vás povětšinou zavedou až na samé vrcholky kopců obklopujících celé město a ze kterých si prohlédnete okolí v nezapomenutelné 360 stupňové perspektivě.

Místní lidé jsou vstřícní, přátelští (to asi ta ranní brandy 😀 .) Všichni se mezi sebou znají a pomáhají si…  osobně mi to, jako holce z vesnice připomíná dobu XXX let zpátky na našich venkovech, kdy bylo běžné, že přišla o víkendu zaťukat na okno sousedka s prosbou o vajíčka a ještě týž den přinesla za dveře košík jablek ze zahrádky… Kdy si všichni automaticky a zcela bezelstně vypomohli. Rozhodně to mělo oproti dnešní „no-name“ době velké kouzlo opravdovosti.

V Ojénu se prostě v mnoha ohledech zastavil čas. 🙂

Okouzlující Marbella

Dalším místem, které je na pomyslném žebříčku „must see“ je město Marbella. Autem je nějakých 10 – 15 z Ojénu a určitě se na ni vyplatí vyhradit alespoň jeden celý den.

Hlavní doménou města je překrásné historické centrum. Architektuře opět vévodí dávné stopy arabské historie a všudypřítomná bílá barva. Taková expresní čistota a elegance v jednom. Jih Španělska si všeobecně potrpí na historii. Vše se zde udržuje a zachovává tak, jak tomu bylo od pradávných počátku měst, zastaralé a i po případných renovacích s rázem minulosti. Výjimkou potvrzující pravidlo je pak pěší bulvár Avenida del Mar s extravagantními sochami Dalího a dalších autorů.

Centrem města je Plaza de las Naranjas (doslovně Pomerančové náměstí). Svému jménu dělá vyloženě čest, neb opravdu všude kolem dokola rostou pomerančové stromy. Stačí jen natáhnout ruku. 🙂

Komu při romantické procházce městem vyhládne (a nestačí mu do bříška marbellské citrusy, 🙂 ) ten může směle vyrazit do jednoho z nespočtu restaurací a barů, které jsou nejen v centru, ale i podél promenády. Těm, které se nachází přímo na pláži se říká „chiringuitos.“

Místní kuchyně nabízí typicky jižní Španělkou kuchyni plnou smažených jídel – tapas, (zde nastává malá gastronomická lekce španělštiny, a kdo se nedovtípí, ten zagooglí, 😀 ) jako jsou Calamares, Croquetas, Patatas, Bravas, Jamón Ibérico (tady pomůže i atlas zvířat – rozuměj z Iberijského prasátka… je to velká dobrota!) Tortilla Espaňola a další. Nejznámějším dezertem jsou Churros noc Chocolate. Mirčo, promiň, ale zde si dovolím parafrázovat, neb mě ten Tvůj popis rozesmál k slzám. :“Víš to je taková smažená hmota, která připomíná české kobližky.“ Jí se jen tak posypané cukrem, a nebo pro fajnšmekry, namáčené ještě do čokolády. Osobně asi víc kopu za skupinu 2. 😀 A jasně. Zapít kávou, silnou a vyvoněnou. Howgh!

Kdo nyní pro změnu potřebuje těžká jídla trošku strávit, má možnost procházky po dlouhé Marbellské Promenádě, která lemuje celé pobřeží města. Jako bonus je z promenády při dobré viditelnosti vidět i asi 50 km vzdálený Gibraltar.

Nudit se nebudou ani milovníci nikdy nekončících nocí. Části města totiž nemálo připomínají Ibizu a její disco – party – lifestyle. (Pozn. Náhradní a pohodlné střevíčky s sebou. 🙂 )

Celkově je Marbella plná kontrastů a dost možná i paradoxů.

Na první pohled starobylé, vznešené město, plné architektonických skvostů, které na každý nádech nabízí typicky přímořskou pobřežní atmosféru. Na straně jedné, blyštivé pozlátko luxusních krámů překypující cizinci vyšších vrstev. Aneb Porsche kam se podíváš a dohlédneš. A na straně druhé, poměrně významná průmyslová zóna zaměstnávající nemalou část místního obyvatelstva, jež dojedou do práce klidně i autobusem.

A do třetice všeho krásného a nutně viděného je město Casares.

Casares

(zmatená z výše uvedených Porsche, jsem asi 5krát přečetla a napsala Carrera. 🙂 )

…Je dalším horským městečkem, jehož středověké památky jsou od roku 1986 zapsány na seznamu Světového dědictví UNESCO. A rozhodně právem. Samotné město se rozkládá na výběžku útesu, který si ční sám samotinký ve středu horského údolí. Při procházce, nebo treku (podle toho, jak náročnou trasu z 11 možných zvolíte), pak můžete obdivovat celý zastavěný útes. Výhledy v topu, kam oko dohlédne a opět při troše štěstí zahlédnete Gibraltarskou úžinu i nedaleké africké břehy. Komu kochání nestačí a má stále dostatek sil, může vyjít až na pomyslný vrchol kopce, kde na vše z výšky majestátně dohlíží stejnojmenný kostel Caseres. (historicky stál na jeho místě arabský hrad, po jehož dávné slávě zbyly již jen stíny rozvalin).

Celkem překvapivě nabízí město i luxusní golfový resort Casares Golf, Finca Cortesin. Hovoří se o něm, jako o jednom z nejlepších španělských hřišť vůbec. Ona tedy představa slunce v zádech, greenu a výhledů na středomořské pobřeží s okolními horami je myslím skutečně víc než lákavá.

K městu náleží i asi 2 kilometrová část pobřeží s několika plážemi, včetně pláže psí – Playa de la Sal. Kde se můžou vaši čtyřnozí miláčci stejně jako vy, vyřádit až do aleluja. Pozor ale, jen v období červen – září.

A pár typů na konec

Závěrem je dobré vědět, že i v lednu je zdejší počasí lákavé. V noci neklesala teplota pod 10 stupňů a přes den vyšplhala až ke krásným 19. Od února se udává, že co měsíc, to průměrně stupeň nahoru. Od května do října na slunění. Celoročně na výletění.

Cesta z Prahy do Málagy 3,5 hodiny / vs. Mirčina hodinka letu z Palmy. Tak či tak, třeba se společností Ryanair.

Ubytování zajistí Booking, ale klidně i AirBnB, neb místní milí a brandy výborná! 😀

Auto zapůjčit. Od koho a jak, poradí třeba i předešlé články. A hooodně jezdit. A ještě víc užívat! 🙂

PS: pro případné ne-řidiče je spolehlivou možností dopravy ta vlaková.

Zazvonil zvonec a tipům i Andalusii je konec. ♥

Dita Korelusová
Největšími srdcovkami jsou mé dvě teriéří holky, společné procházkování, sport a cestování po všech koutech naší země a celého světa.

1 komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *