Říjnová Sicílie byla vskutku skvělá. Ještě skvělejší byl, ale fakt, že tím naše podzimní dovolená nekončila. Volno jsme měli nahlášené do konce týdne a z Trapani se vraceli ve čtvrtek večer. V pátek v klidu vybalit a víkend strávit s Abby na chalupě. Jsem si myslela. Pravda, potutelný úsměv Zděndy někdy v průběhu vybírání letenek mi neunikl, ale nevěnovala jsem mu nijak zvlášť pozornost. V tu dobu už pro mě měl vymyšlené překvapení v podobě pokračování do vysněné Budapešti. 😍 Do města, které v mém cestovatelském hledáčku blikalo dlouho, ale nějak z jeho návštěvy vždy sešlo. O plánu mi v ideálním případě dopředu říci nechtěl, ale musel… výrazný teplotní rozdíl mezi oběma destinacemi a tím pádem poměrně odlišné balení utajit nešlo. Těžko by mi nenápadně zabalil druhý kufr sám a varianta sdělení, ať si raději vezmu kupříkladu kozačky do téměř letní Itálie také nepřicházelo v úvahu. 😂
A tak mi asi dva týdny před odletem jako by nic oznámil, že z Trapani sice zpět do Bratislavy odletíme, tam ale bleskurychle přesedneme do auta a pokračujeme dál směr Maďarsko. Reakce je Vám asi jasná. Dojetá, mlčky polykající nabíhající moldánky a strašně nadšená. Tohle nemá chybu. Když jsme v sobotu, po covidovém ulehnutí balili, tak nadvakrát. Jeden kufr letních věcí do letadla, druhý „podzimní“ do auta. V Trapani rtuť teploměru atakovala 26 st. ve stínu. V Budapešti s velkým štěstím vyšplhá na 10. 😊Teplotní šok se dal tušit, ale realita byla díky bohu příznivější. Odlet z Itálie s diametrálně jinou náladou, bo pokračujeme.
Napříč Evropou
Po přistání v Bratislavě jsem na hned natáhla přes mikinu koženou bundu a přes ní pro jistotu ještě jednu. V autě si zapnula vyhřívání sedačky a topení na maximum. Trošku rozdíl, co si budem. Večeře na dálniční benzínce a s kávou v ruce spřádat plány co v Pešti podnikneme. Z Bratislavy je to přesně 200 km a něco přes dvě hodiny autem. Maďarskou dálničku jsme kupovali ještě v Čechách. A vyšla na nějakých 13 euro. Cesta utekla i přes poměrně dlouhé dálniční zúžení rychle. Zděnda město navštívil už několikrát, v centru se orientuje bez navigace a já začínám otáčet hlavou, jako sovička. Můj první dojem? Celé město září. Přesně ve 22:30 parkujeme a vyrážíme se ubytovat.
Tohle je pro mě novinka. V emailu máme zaslaný kód, který slouží pro vstup do budovy a další PIN na zámek, jež uvnitř ukrývá klíče od apartmánu. Až do bodu otevření schránky probíhalo vše hladce. Škoda, že je schránka prázdná. O-OU. Vskutku ideální čas na řešení problému. Pronajímatel byl o našem pozdním check-inu informovaný, komunikuje sice pouze přes WhatsApp, ale díky bohu rychle. Volá a já mu vysvětluji naši aktuální situaci. Do 10 minut přivezou náhradní klíče. Předešlý ubytovaný je totiž jaksi zapomněl do schránky dát. Po pár minutách jsme skutečně zachráněni. Apartmán se nachází v činžovním domě s pavlačí. Vkusný a moderní. Pozitivně hodnotím prostornou koupelnu s černým vybavením. Holt pracovní deformace. 😊 Tělo by chtělo do hajan, duše do víru velkoměsta. Pravda, Zdendovo o něco víc. 😂 Nechám se namotivovat noční procházkou s drinkem. Jen se rychle převlékneme a vyrážíme za poznáním.
Noc je ještě mladá
První, co mě překvapuje je množství lidí v ulicích. Partičky cizinců všech národností a věkových kategorií. Holky v totálním tuningu, opačné pohlaví tak říkajíc na lovu. Ve vteřině se chytám nabídnuté ruky a té se v podstatě celou Pešť nepustím. My jsme tu SPOLU. Jako nebudeme si nic nalhávat, koukají po mě, oukej… Koukají po něm. Jakože, cože? Lehce, zažárlím, ale dělá mi to tuze dobře. 😂 Až bude drahá polovička článek číst, tuším, že tohle je přesně ta pasáž, na kterou jisto jistě zareaguje.
Dalším překvapením je množství podniků. Hospody, bary, restaurace a kluby. Ty hlavně. Taková Maďarská Stodolní – jen krát sto. A všude je plno. Maďarštinu skoro neslyšíte. Mám sice v povědomí, že sem lidí krom památek míří právě za zábavou, ale představa se na hony minula s realitou. Centrum doslova vibruje energií. Návštěvníci korzují centrem na tour de party. Baví se, užívají. Na zemi se krom nepořádku v podobě lahví a sklenic sem tam válí i nějaký ten turista, co přecenil svou mez. To bude ráno bolet. 😊
Procházku zakončujeme v židovské části města – ve věhlasných „Ruinách“. Název hovoří za vše. Prvotní dojem mírně odrazující. Oprýskané budovy z počátku 20 století lákají v noci spíš k útěku než k návštěvě. Opak je ale pravdou. Koncept Ruins bar je promyšlený do posledního detailu. O víkendu se tu během dopolední koná trh se vším, co Vás napadne. Rukodělné výrobky z kovu, šperky, svíčky, oblečení… Večer pak budovy ožívají v rytmu nikdy nekončící párty. Otevíračka je vskutku velkorysá, láká návštěvníky od 3 odpoledne do 4 do rána! Interiéry jednotlivých podniků jsou jedním slovem pompézní a totálně extravagantní.
Aktuální výzdoba se nese v duchu Halloweenu. Tady by byla moje mamina nadšená. Víc Smrtek a jiných dekadentních potvor na jednom místě jsem neviděla ani v Kingovo hororu. Masa lidí taková, že působí kompaktně, jako jeden pulzující celek. V životě jsem nic obdobného neviděla. Procházíme, Zdenda nám klestí cestu, i tak si mezi nimi přijdu chvílema ztracená. Pro lidi s klaustrofobií úplně nedoporučuju. Vcházíme do jednoho z barů. V každé místnosti hraje jiná hudba, každé patro má jiný styl a odlišný náboj. Podaří se nám najít volný stolek se dvěma židlemi a s radostí usedáme s plzeňskou dvanáctkou. Tu čepují všude. Cena je věc druhá, ale to se nesmí řešit. Sedíme a jen nasáváme atmosféru. Vidím se tu před dvaceti lety… což zní děsivě, ale tuším, že v 18 bych za víkend v Ruinách protančila nejedny střevíčky. 😂 Nyní se mi sice nadšením točí hlava, ale také klíží oči. V půl 2 dopíjíme a vyrážíme směr postel.
Po stopách historie
Ráno se budíme lehce nedospalí. Noc je tu skutečně živá. Velkou nevýhodou se ukázaly být prosklené, byť neprůhledné vchodové dveře. Světlo mě budilo víc než okolní hluk. Večer je zatemním dekou. Další novinkou v ubytování je způsob servírování snídaně. Večer si v jednoduché aplikaci zaklikáte, na co máte chuť a ráno Vám jídlo na vybraný čas kurýr doveze. Snídaně do postele fajn. Výběr logicky nižší, ale stačilo. Rychlá úprava a vstříc památkám. Na ty se tak moc těším. Drahá polovička Pešť zná, jako svoje boty, mám osobního průvodce. Noční chaos s nepořádkem jsou ty tam a počasí nám přeje. Slunce se pozvolna prokousává podzimní mlhou a halí město do zlatavého světla. Podzim Pešti sluší.
První kroky vedou k věhlasnému mostuSzéchenyi lánchid (řetězový most, který je ve skutečnosti visutý…), postavený byl roku 1849 a vytvořil tak první spojení dvou samostatných měst – Budou a Peští. Ta se do dnešní podoby Budapešti sloučila až v roce 1872. Nebudu lhát, padá mi brada. Ze samostatného mostu. Z výhledu, který se z něj nabízí, jak na další památky, tak na širokou, klidně si plynoucí Dunaj, jež je prošpikovaná výletními loděmi. Londýnský Tower Bridge má velkou konkurenci. Na most navazuje Budínský tunel pod Hradním vrchem. Tam nahoru vedou naše kroky. K Budínskému hradu (někdy označovaný také jako Královský hrad) se dostanete buď, jako my pěšky, nebo můžete využít zážitek v podobě historické lanovky. Nástupní stanice je nedaleko mostu. Počáteční dopolední chlad vystřídalo se stoupáním teplo. Bundy jdou dolů. V tohle jsem upřímně při sledování předpovědi absolutně nedoufala.🌤️
Vstup do areálu a na všechna nádvoří je zdarma a bez časového omezení. Navštívit tu můžete galerie a muzea. Samotný hrad byl nejvýraznější dominantou tehdejší Budy. Stejně, jako náš Pražský je tvořen komplexem paláců a středověkým městečkem s dalšími velikány.
První je Matyášův chrám (kostel Nanebevzetí Panny Marie). O historii bych mohla napsat slohovku. Vypíchnu jen, že stejně, jako Budín byl postavený ve 13. století a sloužil jako hlavní korunovační chrám uherských králů. Jeho význam pro maďarskou historii je tedy nevýslovný. Jeho nynější podoba je gotická, ale setkáte se zde i s barokem a neologickými prvky. Za druhé světové války došlo k velkému poškození, ale díky bohu se kostel podařilo zrestaurovat do původní podoby.
Druhým velikánem a pro mě druhou nejkrásnější stavbou města je Rybářská bašta. Pro mnohé je přehnaná a okázalá, pro další je kouzelná. Já jakožto duše romantická spadám do kolonky č.2. Leč by se mohlo zdát, že historicky sloužila k obraně města, pravdou je, že význam měla pouze oku lahodící. Jejích 7 pohádkových věží symbolizuje sedm kmenových vůdců Maďarska. A co je překvapivé, postavena byla teprve „nedávno“ na počátku 19 století. Z jejich hradeb je absolutně nejkrásnější výhled do města, a hlavně na protilehlý břeh s budovou Parlamentu. Kocháme se. Starobylá krása je ve světle podzimu čarovná. Očarovala i mě. Už teď vím, že není moc míst, které mi vyrazí dech a seberou slova. Právem je celý areál zapsán na seznamu UNESCO. 🤩
Povinné gastro okénko
Sestupujeme zpět do centra a plánujeme zajít na oběd. Jestli je něco krom obdivování památek skoro povinnost, tak ochutnat pravý, nefalšovaný Langoš. Prodávají ho takřka na každém kroku. My vybíráme hladové okno, které má hodnocení 4,9 a hlavně je nedaleko parku s lavičkami, které nám nabídnout ideální prostředí pro obědovou pauzu. Je to totální prasárna, ale výborná. Mastné mám nejen ruce, ale i bradu.😂 Zajímavé ale je, že můj senzitivní žaludek nemá s naservírovanou kalorickou náloží žádný problém. Jednak jsme vychození, druhak je znát, že je tu na přepáleném tuku, jako to známe bohužel z českých trhů, nesmaží.
Po obědové pauze plánujeme na chvíli odpočinout na pokoji. Čeká nás ještě večerní štace a už teď máme 15 tisíc kroků v nohou. Míjíme obří vyhlídkové Ruské kolo (tyčí se do výšky úctyhodných 65 metrů), ze kterého je prý také skvělý výhled do okolí. Nemůžu hodnotit, ale rozhodně věřím. Vstupné je tuším něco okolo 300,-.
Jo, ty přepočty. Ač je Maďarsko v EU, platí se tu stále Maďarskými forinty. Jedna Kč je v průměru 16 forintů. Po Itálii a Eurech mám v místních cenách slušný hokej. Poslední odpolední památkou, která stojí za zmínku je Velká synagoga. Židovský chrám je největší v Evropě (btw. naše plzeňská je druhá) a současně druhý největší na světě.
Ve světle slávy
Odpolední siesta nám přišla vhod. Na večerní program se i já hodím do tuningu, kozačky a dlouhý semišový kabát poslouží stylu i teplu a aspoň mě můj kluk uvidí jednou i jinak než v keckách.😊 Procházkou po hlavním bulváru míříme k metru. Nepřekvapivě mě překvapuje i to. Nejen, že je cestování s ním efektivní, ale je jako vystřižené z Harryho Pottera. Jen čekám, kde uvidím nástupiště 9 a ¾ .
První zastávkou je Náměstí Hrdinů. Opět je součástí seznamu světového dědictví. Hlavní dominantou námětí je Památník Tisíciletí. V centrální části památníku se do výšky 36 metrů tyčí sloup v čele s archandělem Gabrielem. Pod ním 7 jezdců, které znázorňují knížata. Po obou stranách se táhne kolonáda s podloubím a dalšími 14 sochami uherských králů a vůdců. Monumentálnější pocit jsem měla jen ve Vatikánu. S jedním velkým rozdílem. Tenkrát v Římě mi nabíhala husí kůže, ale byla mrazivá. Místní energie je možná ještě silnější, mísí se v ní hrdost a vlastenectví. Maďaři jsou na své předky pyšní. Opěvují je a vzdávají jim hold. Žádné povyšování. Jen čistá úcta. Ví odkud jsou a kam patří. 😇
Kdo by měl více času, než my, nechť navštíví věhlasné termální Szćhenyi lázně. Největší léčebné lázně v Evropě nabízí koupání ve vnitřní a venkovní části, sauny a parní komory. Bazénky napájí dva prameny, které vyvěrají v hloubce 1256 metrů. V kombinaci se skvostnou architekturou zaručují komplexní zážitek. 👌
V městském parku nedaleko lázní se můžete pokochat maďarskými Bradavicemi – hradem Vajdahunyad. Hrad je zmenšeninou hradu Korvín a aktuálně se v něm nachází Muzeum zemědělství. Další zajímavostí parku je umělý rybník, který se v zimě mění na kluziště. Díky jeho rozloze 12 tisíc m2 je jedním z největších kluzišť svého druhu. Otevřené je pouze do konce prosince. Brusle Vám rádi zapůjčí na místě a o občerstvení také nebudete mít nouzi. Svařák, trdelník. Všechno mají. Představa bruslení s výhledem na hrad mě upřímně nadchla. Skvělý tip na nadcházející zimní sezónu. Tady se prostě nelze nudit. 😊
A ve světle hvězd
Náš večer ale ještě nekončí a metrem míříme zpět do centra. Pěšky dojdeme až k řece. Jen co se nám otevře výhled na osvětlený most s Baštou na jedné straně a na Parlament na straně druhé. Jsem regulérně dojatá. Ještě nikdy se mi nestalo, aby mi při pohledu na viděnou krásu začaly téct samovolně slzy, ale v Pešti je evidentně možné vše. Město září. Světla se odráží od hladiny Dunaje, historie téměř hmatatelně ožívá. Moment, kdy dojdeme před Parlament se mi zaryl hluboko do pamětní DNA. 😍Vydržela bych se dívat celý den a bylo by to málo. Budova tak vznešená. Stejně, jako celá Budapešť, téměř snová. Stavba dlouhá 268 metrů a 123 metrů široká. Její kupole dosahuje výšky 96 metrů. V současné době je sídlem Národního shromáždění a uchované jsou zde klenoty krále Štěpána. Jednoznačně nejkrásnější parlament Evropy, dost možná i celého světa. Naše pomyslná třešnička na dortu. Obejdeme ji, fotíme, ale skutečnou sílu okamžiku uchováme ve vzpomínkách. Tohle se musí zažít. Děkuji. ❤️
Mlčky pokračujeme dál. Je čas povečeřet. Teď by se hodilo vyprávění o romantické večeři, kterou jsme tenhle nezapomenutelný den uzavřeli. Skutečnost je taková, že spousta restaurací má plno, spousta jich nás neláká. Trochu to odlehčím… Končíme v Burger Kingu. 😂 Ale v celku dobrý. Na drink ještě do víru velkoměsta. Na první Aperol do oblíbené pouliční gastro zóny „Street food Karavan“. Další drink na diskotéce. Neb zkusit se má vše. Závěrečný opět v Rujnách. Nachozené kilometry se na nás začínají podepisovat. O půlnoci vítáme sobotu v peřinách. Dveře zatemněné dekou. Noc o poznání klidnější.
O víkendu na trhy
Ranní snídaně podobná té předešlé. Přemýšleli jsme nad protáhnutím ještě o jednu noc, ale tak nějak se shodujeme, že v nejlepším se má přestat. Po snídani pobalíme a vyrazíme ještě na poslední městkou poznávačku.
A to na vyhlášenou tržnici Central Market Hall, nebo jednoduše na Velkou tržnici. Nachází se asi čtyři kilometry pěšky od našeho parkingu. Počasí prvně vystrkuje ryze podzimní drápky. Fouká a mrholí. Budova z venku působí, jako nádraží. Je dvoupatrová a naleznete tu naprosto vše. Od váženého koření (maďarská paprika by neměla chybět v žádné kuchyni), po dorty, uzeniny, sýry, ale i oblečení. V druhém patře můžete ochutnat místní gastronomii. Nemám ráda masy lidí, a ještě více fronty. Po půl hodině korzování a zakoupení suvenýrů v podobě výše uvedené papriky (maminky ocení), bereme na naši poslední budapešťskou cestu kafe a míříme zpět do centra.
Poslední procházka. Na závěr tradiční gulášovka a já si ještě na trhu v Rujnách koupím památeční náušnice. Zahlédla jsem je už den předešlý, byly tak hezky atypické, že mi na ně nešlo přestat myslet. Stánek jsme našli. Paní hrozně milá. Manžel je vyrábí ručně a každá je originál. Ozkoušela jsem je a bylo jasno. Skrývají v sobě víc, než se na první pohled může zdát… Ve své zdánlivé nedokonalosti hluboký příběh. Příběh Pešti. Příběh města, jež je ryzejší než leckteré zlato.
Loučíme se, ale tuším a zároveň doufám, že ne na dlouho.
Nejkrásnější město ever! ❤️
