Co Čech, to houbař

Asi, jako velká většina Čechů i já jsem poměrně nadšený sběratel hub.

Noo, ono to pod výchovnou taktovkou mojí mamky ani jinak nešlo. 🙂 Ta totiž naučila hledat huby i všechny naše pejsky. Nebo hledat… spíš trpělivě čekat. 😀 Co také chudince němé tváři zbývá, když je to v rámci procházky. Zas je ale dobré (a pro mne notně uklidňující), že se v lese neztratí… ti psi a díky tomu i mami, neb její orientační smysl nepatří k těm nejvyvinutějším. 🙂 Promiň mami ♥

Článek o loňské houbařské sezóně není z mého repertoáru, ale souzním s ním a rozhodně letos zmiňovanou lokaci vyrazím prozkoumat. Zvlášť, když jde o mou milovanou Šumavku! ♥

Takže, kdo už se také těší na sběr a následné hody?

Houbařina

V okolí Plzně bylo loni hub poskrovnu. Proto jsme neváhali a s přáteli využili teplý zářijový týden. Procházky a výlety v okolí Kubovy Huti se povedly. Vždy končily v restauraci. Houby jsme nacházeli, ale žádný velký lov. Sousedé v penzionu Klose přitom sušili velké množství každý den, i spoustu hřibů. Zkoušeli jsme různá místa, Stožec a Lenoru, ale pořád málo.

Zkusili jsme tedy poslední možnost, směr na Borovou Ladu. A vyšlo to! Hned první zastávka v lesích za Anenským dvorem byla trefa. Velké fleky žluťoučkých lišek a  „panských“ hříbků. Ale nejen to. Kráčíme loudavým krokem po pěkné lesní asfaltce a ejhle!

V příkopě na nás mrkal hřib „pravák“ a vedle další a další… Žádní prckové, ale pořádné, statné houby a hlavně nečervivé. Navíc kamarád Pavel našel i zvláštní voňavé nažloutlé houby, které jsme ale neznali. Vyzkoušeli jsme mobilní aplikaci – Na houby a zjistili název. Jednalo se o Krásnopórku mlynářskou, která je nejen jedlá, ale i víc než vhodná na nakládání. Šup s ní do košíku. Kolem měla spoustu sestřiček. (Ty skončily předpokládám stejně 🙂 ) .

Samozřejmě jsme po dobrém sběru šli na oběd do restaurace Borůvka v Borové Ladě. (Tento způsob houbaření, zdá se mi poněkud… sympatický 🙂).

Při dobrém jídle jsme hodnotili výpravu jako velmi úspěšnou. Nájezdy jsme opakovali a plodů lesa zdárně přibývalo. A ještě navíc krásné procházky na zdravém lesním vzduchu. Domů jsme se vrátili spokojení a se spoustou nasušených hub. Především nás těšilo velké množství lišek.

(já tu vůni míchaných vajíček s liškami cítím až sem!!)

Houbařský turista Milan

Dita Korelusová
Největšími srdcovkami jsou mé dvě teriéří holky, společné procházkování, sport a cestování po všech koutech naší země a celého světa.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *