Naše holčičí tradice protentokrát vyšla až první adventní víkend. Rok to byl pestrý, plný změn a událostí a jediné, co jsme si obě přály, byl klid. Vzhledem k zimnímu období jsme rovnou vymýšlely výlet za sněhem a prohřátím v jednom. Na Bookingu jsme po pár možnostech ryze horských destinací zvolili dojezdově sympatickou Sušici. Jedeme jen na jednu noc a strávit většinu dne v autě postrádalo význam. Do oka nám na první dobrou padl hotel JEZ&SPI – Fialka. Krásné ubytování v ulici u náměstí, se snídaní a vítanými pejsky, neb paní plyšáková pojede také. Zdenda odjíždí ve stejném termínu na pánskou jízdu do Palerma a dostaly jsme tak k dispozici jeho Oplí šelmu 4×4, bo moje Žabka už má zimní kola dostačující do města, ale na hory to není. V pátek po práci sbalit vše včetně zimní výbavy. Tašek jak na týden pro čtyřčlennou rodinu.
Sobota, jako korálek
V sobotu po snídani vyrážíme. První cíl je natankovat naftu. U stojanu si asi desetkrát zopakuju, že tankuju naftu. Zvyk benzínu je ošemetnej a já ráno před kávou dosti tumpachová. Paní u pokladny se nemálo pobavila. V 9 vyzvedáváme Terunku ve Zbůchu. Počasí těžce listopadové, déšť a inverze. Prostě nevlídno. Po 10 už parkujeme v Sušici před kavárnou L´Amour. To je místní povinnost. Jezdím sem už roky a nikdy nezklamou. Dřevěný interiér doplněný o kožešiny a světýlka dokreslují horský ráz a bravurně ladí vánoční atmosféru. Ke kávě si dáváme wafle. Máme boule za ušima a Abbynka je klasicky za hvězdu.
O poledni přejíždíme na ubytování. Fotky nelhaly, hotel je vskutku krásný. Novinkou je recepce bez obsluhy. Zadáním propozicí a uhrazením v samoobslužném terminálu Vám v mžiku vyjedou karty. Výhodou je časově neomezená možnost check-inu. Pokoj prostorný, světlý. Dominují mu cihličky na stěně a kravská kůže na podlaze. Od té doby mu neřekneme jinak než kravík. K hotelu spadá i nedaleká restaurace Fialka, kam vyrážíme na oběd. Vaří skvěle a my si pro jistotu děláme rezervaci i na večer.
O zážitky není nouze
Po obídku vytrávit vyvenčením plyšáka. Počasí se umoudřuje, přestává pršet a chvílemi se na obloze ukazuje i slunce. Procházkou lesoparkem Luh, který se rozprostírá podél řeky Ohře. Tady si umím představit běhat.
Dalším bodem našeho sobotního programu je wellness. Doporučení jsem dostala na městský Bazén Sušice. Vybrat si můžete ze vstupu do celého areálu, nebo jen bazénu, saun. Na webu jsme se dočetly, že večer bude i saunový ceremoniál. Těšily jsem se moc. Autem jsme dojely přímo před budovu, vstup na dvě hodiny 210,- pro jednoho. Vše se zdá být ideální. Převlékárna, nachystat se a vstoupit.
Přichází chvíle překvapení. Nebo spíš šoku? Uvnitř místnosti, rozuměj odpočívárny leží taková spousta naháčů – mužů, že nevíme, kam s očima. Doposud jsem měla za to, že v odpočívárně se leží v kiltu, prostěradle, ručníku. Prostě v něčem… v Sušici se VŠE ukazuje. Je jedno, jestli je CO ukazovat a ČÍM se chlubit. Prostě, když to máš, tak to ukaž. Nenecháme se rozhodit a jdeme rovnou do finské sauny. Ta je poměrně prostorná, dobře vytopená, ale i zde se Vám naskytne pohled na plejádu všeho. Ornitologové by měli radost. Už se nám chce smát, trošku zoufalstvím, trošku víc přetažeností. Dvě stejně naladěné holky uprostřed testosteronové bouře. Po prvním cyklu přichází na řadu ochlazení. Bazének jsem zamítly rovnou. Je vyvýšený, leze se do něj po žebříku. Po žebříku naproti vstupu do sauny. Viděly jsme bohužel víc, než bylo nutné. Doslova prolítneme sprchou. Ta je otevřená a slouží pro všechny. Jsme jako dvě bílé laboratorní myšky, hozené do terária s hady. 😂😂😂 Co, že se podívají, oni regulérně čumí. Lehátka jsou všechna plná, stát uprostřed místnosti všem na očích je už pro mou stydlivost neúnosné. Díky bohu za možnost ochlazení se venku. Teplota atakuje bod mrazu. Tady se i ti největší nestydové zahalují. Dlouho se tu být nedá, ale efektivnější ochlazení neznám. Další dva cykly probíhají stejně. Venku mrzneme až do drkotání zubů, ale na závěrečný ceremoniál vydržíme. Můj je první, to Terunka je zběhlá. Pro stejně neznalé, jako jsem byla já, probíhá tak, že saunér polévá horké kameny vodou s esencemi a poté pomocí ručníku, nebo vějíře víří „nárazy“ vzduch. To vše za doprovodu relaxační hudby. Horko je, jako v pekle. Ale zážitek skvělý. Zvládly jsme i peeling.
Na závěr jsem konstatovala, že až tohle zjistí Terky Roman, už ji se mnou nikam nepustí. 😂 Některá doporučení se bohužel s úspěchem nesetkají. Na druhou stranu, na co bychom jednou vzpomínaly…😊 Příjemně unavené a klasicky hladové se po lehkém tuningu, rozuměj převlečení se do božehodových triček a riflí (nečekaně jsme sladěně) vydáváme na večeři. Burger, Aperol, všechno bylo. Obsluha si nás z odpoledne pamatovala a proběhl i základní small talk odkud jsme a kde jsme ubytovaní. Všichni moc milí. To máme rády. Po večeři jsem ještě vyběhla s Abby ven. Vánoční výzdoba už je na svém místě a město s ním získává sváteční háv. Na kostele odbíjí 23 hodina. Skoro jako bych zaslechla zazvonit Ježíškův zvoneček. Povídáme do noci. Ty naše nekonečně hovory. ❤️
První adventní neděle
Ráno nás budí kostelní zvony, asi svolávají na mši. Na první adventní mši. Je neděle a Vánoce jsou přede dveřmi. Pohled z okna do husté mlhy. No, počasí se zatím vánočně netváří. Snídaně skvělá včetně kvalitní kávy. Ve vzduchu je cítit další povedený den. Rychlé pobalení a až v autě rozhodujeme, kam vyrazíme unavit nohy a vyčistit hlavu. Hory byly jasné, přání sněhu také. Zkoušíme štěstí a nastavujeme navigaci do Prášil.
Prášily nezklamaly
Jen co vystoupáme nad město, začne se mlha rozpouštět. Za prvními šumavskými serpentinami nás vítá slunce. V tomhle je ta inverze kouzelná. Přibývá i sněhu. K parkovišti už šplháme po ledovce.
Naplánovaný hike na Prášilské jezero má mít okolo 12 km. Převlékáme se do zimního a vyrážíme. Teplota pod bodem mrazu, ale na slunci je příjemně. Sníh se třpytí, jako nejjasnější diamanty a krásně pod nohami křupe. Abby je šťastná. My také. První část je jen do kopce. Docela si mákneme, ale za celou cestu k jezeru nepotkáme živáčka. To se mi v životě nestalo, ani na málo frekventovaných stezkách, natož na tak oblíbené a turisty vyhledávané trase. Cesta nahoru nám trvala bezmála hodinku a půl. Povinné foto okénko, nabízené výhledy poslouží lépe než jakýkoliv foto koutek. Terunka je tu poprvé, hezky jsme se v tom společném objevování prostřídaly. Cesta dolů už byla svižnější, ale nohy po stoupání výrazně unavenější.
V půl druhé už sedíme v restauraci. Hlad a chuť je na vše. Při objednání se rozhodně neupejpáme. První chod v podobě hovězího vývaru. Druhý chod, je taková naše klasika – smažák s brambory a domácí tatarkou a jako sladkou tečku ke kávě zvolíme borůvkový koláč s vanilkovou omáčkou. Nebe v puse. Kombinace fyzické únavy a epesního jídla je důvod, proč sportujeme. Aneb hodně se hýbat a díky tomu i moci hodně jíst. 😂
Kdo by si myslel, že po pozdním obědě zamíříme přímo domů, je na omylu. Cesta vede přece přes Klatovy a čas na kávu a místo v břiše na dezert je vždycky. Za tmy se vracíme domů zapálit první adventní svíčku na věnci.
Nohy uťapané, hlava vyčištěná, břicho bolavé od smíchu. My dvě jsme jasným důkazem toho, jak se dá naplno užít a využít společných 36 hodin.✨A stejně jsme si nestihly říct vše.
Pro letošek bych si přála, ať nám to vyjde aspoň dvakrát a to dřív než ne Vánoce. 😍
